Spoutáni sílou : Reylo

Přicházejí

Pár slov na úvod ...

Ahojky,

zdravím všechny, kteří jako já milují Star Wars a Reylo. Jelikož pár z Vás projevilo po dokončení ROVNOVÁHY přání o vytvoření ještě nějaké povídky s Reylo tématikou, tak jsem se do toho pustila a vytvořila jsem pro Vás tento příběh.

Na jednu stranu nebylo psaní, tak jednoduché, jako u předchozích dvou příběhů, kdy jsem opravdu měla vymyšlenou dějovou linku.

Spoutáni sílou jsem tvořila ze scén, které mě kdy v souvislosti s Reylo napadly a postupně jsem z nich tvořila příběh a ne vždy se mi podařilo hned navázat. Hodně jsem psala kapitoly dopředu a mezi nimi měla hodně otazníků a mezer a často jsem přemýšlela, jak je propojit apod.

A vždy když jsem se zasekla a nešlo mi vymyslet tu spojitost mezi scénami, mi vždy pomohla nová kapitola od MichaelaVesel6 (Temná strana síly), která mě vždy nakopla a já zase tvořila. 

Takže bych zároveň tímto chtěla MichaelaVesel6 věnovat tento příběh, jako poděkování. Doufám, že se ti bude líbit. 

Ještě nakonec, Ti z vás, kteří mě sledují vědí, že vydávám pravidelně a ani teď tomu nebude jinak. Takže opravdu tu zase každý den bude připravená nová kapitolka. Někdy kratší, jindy zas pro změnu delší, jak zrovna vyžadovala daná situace.

Takže, přeji příjemné čtení.

Pa

***

Rychle jsem sbírala veškeré svoje věci a ládovala je do malého batohu. Naštěstí jsem toho moc neměla, a tak s tím nebylo zase až tak moc práce. To se ale základnou znovu ozvala hlasitá siréna. Ta oznamovala, že se křižníky Prvního řádu přibližují k naší základně. Nikdo netušil, jak se dozvěděli, kde se právě nacházíme, ale byli tady, a tak jsme se museli co nejdříve dostat pryč.

Chodby byli plné lidí. Všude byl zmatek. Hluk a křik z chodeb doléhal až do mé ubikace. Ale já jsem tomu nevěnovala pozornost. Otevřela jsem šuplík u nočního stolku a vytáhla jsem z ní svou poslední věc.

Byl to Lukeův světelný meč. Opravený. Byla jsem dobrá v mechanice, a tak mi nedalo moc práce se s tím popasovat. Nyní byl zase připravený k boji. Připla jsem si ho k opasku, u dveří jsem si vzala svoji starou hůl a vyběhla jsem na chodbu.

Až teď jsem si uvědomila, že dostat se k Falconu, nebude vůbec jednoduché. Pořád do mě někdo vrážel, jak se všichni snažili dostat do záchranných transportérů a nebo jsem do někoho narazila já. Náhle do mě ale někdo vrazil tak silně, až jsem upadla a meč se mi uvolnil z opasku a odkutálel se několik metrů ode mně. Snažila jsem se, co nejrychleji dostat zpátky na nohy. Ležet na podlaze, když se tudy valí masy vystrašených lidí, nebylo v tomhle stavu vůbec dobré.

Když už jsem se konečně vyškrábala na nohy, meč byl ten tam. Rozhlížela jsem se kolem dokola, ale nebylo po něm ani památky. Zřejmě ho ode mně museli odkopnout probíhající lidi. Nezbylo mi nic jiného, než se soustředit. Natáhla jsem ruku před sebe a přivolala jsem si ho. Když se chladný kov položil do mé dlaně trochu se mi ulevilo. Pevně jsem ho sevřela v ruce a pokračovala dál.

Konečně jsem se dostala do hangáru. Bohužel k mé smůle byl Falcon až na druhé straně, takže jsem musela absolvovat další tlačenici. Když jsem se dostala k němu, vběhla jsem dovnitř a zamířila jsem rovnu do kokpitu, kde už byl připravený Chewie a začínal startovat.

"Potřebuješ druhého kopilota?" Zeptala jsem se ho, i když jsem znala odpověď. Zasedla jsem na sedadlo vedle něho a začala připravovat veškeré systémy, které se nacházely na mé straně. Když jsem měla hotovo, sledovala jsem oknem ostatní transportéry, jak se plní a poté odlétají. Hangár ve kterém jsme se nacházeli byl jen jeden z mnoha na celé naší základně, ale jako jeden za tří byl vybudovaný vysoko ve skále. V momentě, kdy už jsme byli připraveni vzlétnout se z komlinku ozvalo volání o pomoc.

"Tady hangár H7. Prosím, potřebujeme pomoc. Útočí na nás jednotka Prvního řádu. V zadní části máme transportér, který převáží zraněné z ošetřovny. Není možnost, aby se v téhle situaci dostali bezpečně pryč. ... Prosím ... Slyší nás někdo. ..... Blíží se k nám .... Kylo Ren!" 

V tu chvíli jsem ztuhla a podívala jsem se na Chewieho, ten jen nesouhlasně zavrčel, jelikož naprosto věděl, co jsem hodlala udělat.

"Musím tam jít. Třeba se mi ho podaří odlákat a oni se dostanou bezpečně pryč." Chewie zavrčel a já jsem přikývla.

Zvedla jsem se ze sedadla a rychle jsem probíhala Falconem k východu. Než jsem udělala poslední krok z rampy zpět na pevnou zem hangáru, zhluboka jsem se nadechla. Srdce mi tlouklo strašně rychle a ruce se mi klepaly. Věděla jsem, že setkání s ním nebude nic hezkého.

Záměrně jsem se snažila v hlouby mysli nepoužívat oslovení Ben. Už to nebyl Ben, je jenom Kylo, a tak to musím brát. Pevně jsem sevřela v dlani svůj meč a rozběhla jsem se směrem k hangáru H7, připravena čelit té temnotě, která se tam nyní taky blížila.

Jsem připravena s ním i bojovat, když to bude nutné ...