Spoutáni sílou : Reylo

Cesta láskou

Finn byl s Rose v hangáru. Byl už celkem zběhlí v opravování, a tak vypomáhal, kde jen mohl.

Mezi dveřmi se zrovna mihla Rey. Finn na mi chtěl zamávat, ale ona jen odvrátila zrak a pokračovala dál. Takhle to bylo od té doby, co Ren zmizel. Teda úplně takhle ne. Začalo to postupně, asi o týden později. Každý den se to stupňovalo a teď už s nimi skoro ani nemluvila. Ale za posledních pět dní se úplně uzavřela do sebe.

"Rose, neříkala jsi něco o zlomeném srdci, když to neuděláme?!" Otočil svou pozornost na ni, jakmile mu Rey zmizela z dohledu.

"Já vím. Myslela jsem, že ..." Povzdechla si.

"Zhoršuje se to. Možná by sis s ní mohla promluvit. S tebou třeba bude mluvit. Prosím Rose." Zkusil to znovu, jako už před pár dny, a protože si Rose taky už o ni dělala starost, souhlasila.

"Dobře, zkusím to." Zvedla se a vyšla na chodbu. Nebylo těžké ji najít. Většinu času trávila ve své ubykaci.

Když došla ke dveřím, zaťukala a čekala, zda ji pozve dál. K jejímu překvapení se tak stalo. Vešla tedy dovnitř. Rey seděla na posteli, opřená o zeď a měla zavřené oči.

"Rey, ...?" Začala Rose opatrně, "... Děláme si o tebe starosti a ..." V ten moment si sedla vedle ní a objala ji, protože se Rey po tváři začali řinout slzy. 

***

Cítila jsem, jak mě silně objala. Snažila jsem se jim vyhýbat. Nebyla jsem si jistá, zda bych s nimi dokázala mluvit. A když jsem Rose pozvala dovnitř, ve snaze to překonat, bylo mi hned jak promluvila jasné, že ne.

"Řekni mi o tom. Uleví se ti." Řekla Rose. Moc jsem s ní nesouhlasila, ale po chvilce mi došlo, že jinak asi neodejde.

"Najednou se mi v hlavě probudili všechny ty myšlenky, co jsem potlačila ... Bylo toho na mě najednou zase moc a já se v tom topila." Vzlykla jsem.

"Co tím myslíš Rey?" Nechápala Rose.

"Chtěl, abych šla s ním, ... ale já, ... Nepřemlouval mě a najednou byl pryč, prostě odešel ... Vlastně mě ani nenapadlo uvažovat nad tím, co bude až ho dostanu ven. Nevěděla jsem, co mám dělat, co je správné, ani co přesně k němu cítím ... "

"Ale teď už to víš ... ne?" Dodala Rose.

"Ano, ... ale trvalo mi to moc dlouho a teď už je pozdě. Předtím, bych ho dokázala najít. Všechny ty divné útoky na řád, byl on. Cítila jsem jeho energii. Ale před pár dny, když už jsem si to konečně přiznala, zmizel úplně. Už ho necítím. Jako by se přede mnou uzavřel. Je pryč. Nevím, ... jak ho najít." Posmutněla jsem, ale musela jsem uznat, že se mi trochu ulevilo.

"Ty na to přijdeš. Věřím tomu. ... Jak vlastně? ..." Začala, což mě donutilo se jí podívat do obličeje, "... Jak si ty a Ren...?"

Pochopila jsem, na co se chce zeptat. A donutilo mě to se trochu usmát.

"Prosím. Jsem hrozně zvědavá." Škemrala.

"Víš, měli jsme mezi sebou takové zvláštní propojení skrze sílu. Měli, protože od té doby se to nestalo. A nebo, jakoby nám něco bránilo ... Mohli jsme spolu mluvit, vlastně se i dotknout. A tehdy po tom souboji, když jsme se přemístili na novou základnu, jsme se začali pravidelně každou noc propojovat."

A začala jsem jí tedy ve zkratce líčit vše, co se událo při našich setkání. O našem společném snu. V objetí proleželé noci a málem prvním polibku za přítomnosti Finna a Rose se začala smát. Taky jsem se neubránila smíchu. Najednou jsem si uvědomila, jak mi strašně pomáhá o tom s někým mluvit, a byla jsem ráda, že se o to mohu podělit zrovna s ní. S kým jiným taky.

"To je celý on. Takže, ... počkej on vás viděl?" Zarazila se, protože by to znamenalo, že to celou dobu věděl.

"Ne, mohla jsem ho vidět jenom já. " 

Ujistila jsem jí a pokračovala přes halucinace, až po náš boj na Jakku, pád do propasti, naší společnou chvilku pod vodopádem, a pak i vlastně v jeskyni. A Rose se uculovala jako sluníčko.

"To je tak, ... romantický." Povzdechla si. A já se zarazila.

Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela, ale když to vezmu zpětně ...

"Bylo, jenže když jsme se dostali ven, stáli jsme každý zase na opačné straně. Použil na mě sílu a já se probudila až ve vězení. Za chvíli nás vedli na popravu, které naštěstí zabránil."

"Protože se do tebe zamiloval? Řekl ti to, na Falconu, že ano? Když jsme tě s Finnem viděli jít za ním?" Zeptala se.

"Ano, nejdřív jsme spolu mluvili skrze sílu. Až potom jsem šla za ním. Vy ... viděli jste mě?" Podivila jsem se. Vlastně jsem tehdy ani moc nepřemýšlela nad tím, jak Finn věděl, že jsem byla u Bena. Mohla jsem být kdekoliv na lodi.

"Ano. Snažila sem se ho uklidnit, aby tam za vámi nevlítnul. A myslím, že jsem udělala dobře." Mrkla na mě a já se trochu začervenala, ale přivedlo mě to na otázku.

"Rose, proč si mi vlastně pomáhala?" Zeptala jsem se, protože mě to opravdu zajímalo.

"Jelikož jsem taky holka, tak jsem si dokázala představit, co asi prožíváš. A nechtěla jsem, aby sis prošla bolestí jako já, když jsem si myslela, že ... no, že jsi s Finnem." Odmlčela se.

"Nevěděla jsem, že ty a Finn, ..." Žasla jsem.

"Nikdo to zatím neví. Víš, taky mám tajemství." Obě jsme se zasmály.

Mě ale pak úsměv povadl. Pomalu jsem si zase začala uvědomovat tu mučivou skutečnost, že ho asi už nikdy neuvidím a Rose to postřehla.

"Možná, jste tenkrát měli zůstat v té jeskyni. Jen vy dva, sami, bez mečů a té vaší super síly ..." Když v tom ve mě hrklo a Rose se zarazila.

"Rey? Děje se něco?" Vyděšeně na mě hleděla.

Já jsem tak hloupá ... 

"Já, ... už vím, kde je."