Posedlá Sny

03 Trable

Posadila se ke svému stolu, který jí sloužil jako její celá kancelář. Často tu musela strávit pracovní dobu, naštěstí měla po ruce všechny a všechno potřebné. Hlavně nemusela obíhat celou budovu, když se po někom sháněla. Pokud neodjeli kvůli reportáži.

Otevřela si svůj pracovní notebook. Než začala sepisovat nový článek, nahlédla na webové stránky Mythos, kam přidávali i živé vstupy, které buďto točil Kristián nebo jeho starší kolega. Nově tam vložili video, kde povídala o polském kostele, který údajné uvnitř ukrývá několik tisíc let staré mimozemské malby.

Tenkrát do toho šla v přesvědčení, že je to jen tahák na zvědavé turisty. Ovšem na vlastní kůži si je prohlížela a musela uznat, že ji to svým způsobem nadchlo.

Od myšlenek ji náhle vytrhl Kristián. Po její pravici položil velkou žlutou obálku s dokumenty. Nina se na něj koutkem oka podívala, jestli to myslí vážně, až moc dobře tušila, co u její ruky položil. „Neodnesla bys to odpovědnému redaktorovi?"

„To jsi tak líný, že nedojdeš pár kroků rovně a nevezmeš za kliku?" Odtrhla zrak od obrazovky.

„Víš moc dobře, že to není lenost, ale ten odměřený dědula mě nemá v lásce a ještě se tam ochomýtá uklízečka Týnuška. Bude mě zase ohmatávat a obtěžovat." Otřásl se jako by jím přešel duch.

Uchechtla se a popíchla ho: „Myslela jsem, že máš rád nebezpečný situace jako silný nezávislý muž!"

„Prosím Ledovko, je to jenom maličkost."

„A čím si ji ode mě zasloužíš? Myslím, že linka bezpečí bude ve tvém případě nápomocnější..."

Probodl ji pohledem a povzdechl si. „Dobře," sykl. Sevřel obálku křečovitě v ruce. „To abych procházel zdí!"

„Chuděrko," dodala za ním ironicky. S úšklebkem skrytým za obrazovkou počítače pozorovala, jak si Kristián zle vede. Netušila, která překážka pro něj bude horší. Zda dotěrná uklízečka s plastikou po těle nebo přísný postarší redaktor, který mu jasně dával na jevo antipatie.

Vrátila se k práci, když jí Kristián zmizel z dohledu. Trochu jí ho bylo líto, ale nechtěla mu nic ulehčovat a už vůbec ne pomáhat.

•

O pár týdnů později si Nina musela opět sbalit svůj kufr, odjížděla kvůli článku do menšího města Mothern ve Francii. Bude tak daleko od domova a ještě jejím jediným doprovodem, kdy rozhodně zasáhla nějaká paranormální karma za jejich poslední výstup, se stal Kristián, který už netrpělivě čekal s nastartovaným autem před jejím bytem.

V ruce svíral otevřený slovník francouzštiny, aby si připomenul některé fráze. Spoléhalo se na něj s překladem, jelikož na škole to byl jeden z povinných cizích jazyků, které absolvoval. V redakci si ušetřili námahu někoho najímat a oba je pustili do terénu, aby v Mothern sehnali materiál pro jejich nový speciální článek.

Zatímco Nina nervózně pobíhala po bytě a její myšlenky se hromadily u toho, aby si nezapomněla něco zabalit do kufru, Kristián již nedočkavě vyběhl schody k jejímu bytu a dlouho držel svůj prst přitisknutý na zvonku.

„Zbláznil ses?!" vytočeně na něj vykřikla.

„Co ti tu trvá tak dlouho? Nebaví mě na tebe čekat!" odsekl jí.

Nina v sobě raději potlačila další emoce a vytáhla svůj kufr z bytu. „Snesl bys mi ho prosím do auta?" Kristián jí sice neodpověděl, ale popadl její zavazadlo a odkráčel po schodech ke svému autu. Ten má zase náladu! Špitla si sama pro sebe. Naposledy se upravila v předsíni před zrcadlem, nasadila si na záda svůj malý batůžek a zamkla za sebou byt.

Konečně se mohli rozjet k hranicím Francie.