Posedlá Sny

04 Mothern

Vešli do hotelu Riele, kde měli zamluvené ubytování. Zatímco si Kristián přebíral klíče a něco s recepčním brblal ve francouzštině, Nina očima sledovala, až moc pokojné prostředí hotelu. Teprve jí zamrazilo, když ucítila objetí kolem svých ramen Kristiánovou paží.

„Pousměj se," šeptnul. Když to s udivením provedla, hubený a prošedivělý recepční něco radostně poznamenal s palcem vzhůru. Po té už Kristiánova ruka svírala jejich kufry. Držela se za ním v těsné blízkosti, když procházeli budovou do jejich pokoje, rozhodně se tu necítila dobře a bála by se toulat sama.

„O čem jste se bavili na té recepci?" přerušila trapné ticho mezi nimi.

„Vysvětloval jsem mu, proč nám naše milá redakce zajistila jenom jeden pokoj."

„A tvoje odpověď?"

Pootočil k ní svůj obličej a zašklebil se. „Po svém jsem mu vysvětlil, jaký záhadný páreček jsme, který cestuje na tajuplná místa."

„To jako vážně?" rozzlobila se.

„Pracovně jsme partneři stejnak, tak se nečerti. Chceš mu snad sama zdlouhavě vysvětlovat, jak naše milá redakce ráda šetří jenom na naší sekci, protože záhady čte méně lidí než druhý vědecký časopis?"

„Dobře, už nic neříkám." Zastavili se u pokoje s číslem 34 a Nina otevřela dveře pomocí karty. „Doufám, že se ti v tom případě bude dobře spát na gauči, parťáku" oznámila Kristiánovi, který se snažil s kufry procpat do pokoje za ní.

„To bude romantika, spát na gauči..."

„Proto si postel zabírám jako první," uculila se. Odhodila podklady o hotelu a jejich článku na malý stolek, aby si je i Kristián mohl pročíst, jenže ten si už spokojeně hověl na pohovce. Odešla si vybalovat své věci do ložnice, aniž by si všimla, že ji Kristián líně pozoruje.

Jakmile přešla do koupelny, konečně se zvednul a šel si ještě do auta pro svojí techniku, jako byla kamera, termokamera, EVP a pár dalších věcí, které jim měly pomoci. Měl co dělat, aby všechno pobral. Někdy si se vší tou technikou cítil jako vyšetřovatel než záhadolog u novin.

Když se vrátil a vešel do ložnice, spatřil Ninu v posteli s notebokem na klíně. „Potřebuješ něco Kristiáne?"

„Ani ne, tak dobrou noc a krásný sny." Vytratil se z pokoje dříve, než mu stačila odpovědět. Ani netuší, jaké krásné sny mám! Pomyslela si cynicky pro sebe.

•

Nina připravovala na dlouhý zahradní stůl papírové talíře a ubrousky. Tři členové její rodiny si povídali u grilu a další dva přinášeli věci z kuchyně jejich domu na zahradu. Připadala si znovu jako dospívající dívka v rodinném kruhu a společně s ostatními si užívala večerní grilování.

Kousek za jejich zahradou se rozrůstal lesík. Nabídla se, že tam dojde pro klestí do ohniště.

Lehounce našlapovala a vdechovala příjemnou vůni lesa. Shýbala se pro několik větviček, když ji odvedl pozornost podivný dusot kopýtek přibíhajícího srnce, jenž kolem ní prosvištěl jako vyděšený. Překvapením se za ním otočila, ale náhle ji někdo silně sevřel dlaň kolem šíje a zatlačil Ninu k zemi, až se jí podlomila kolena. Stisk nepovolil. Nemohla se vzpouzet ani ze sebe vydat jedinou hlásku. Pomalu se jí klížily oči, dokud neupadla do bezvědomí.

Když procitla, nácházela se hlouběji v lese v travnatém porostu měkkém jako peřina. Netušila, jak se sem přenesla. Zanechalo to v ní tíživý pocit, že podobná situace se jí už jednou přihodila. Mírně dezorientovaná se pomalinku zvedala ze země. Znervóznila. Otočila se a pár metrů před ní stála chalupa, kterou okamžitě poznala. Z okna ji pozorovala stařenka a byla si jistá, že je to její babička. Ta jakmile spatřila vnučku, pozvala si ji k sobě domů a Nina to laskavě přijala.

Uvnitř pocítila příjemné teplo, ale dopadlo na ni i šero, protože světlo zajišťovaly jen malé svíčky. Jednu svíci si vzala její babička do ruky a odvedla Ninu do jiné místnůstky, kde jí pokynula, aby si lehla na postel a odpočinula si. Nějak jí ani neodporovala.

Babička přes ni přehodila rudý plášť jako přikrývku. Přestože odešla, přepadl Ninu jízlivý pocit, že v místnosti není sama, jenže v té tmě nemohla nikoho spatřit. Raději zavřela oči a oddala se spánku.

Zanedlouho se probouzela, protože první ranní paprsky slunce začaly odhalovat skrz okno prostředí a její tvář. Párkrát zamrkala a polekalo ji, když se náhle před jejíma očima objevil cizí muž. Opíral se o stěnu, ležérně si zapínal tmavě červenou košili a určitě si ji důkladně prohlížel. Jen kdyby dokázala spatřit jeho obličej. ‚Tohle se nepovedlo, neudržíš se ve snu!' V její hlavě se násilně vtiskla tahle myšlenka, ale věděla, že nepatřila jí. Muž se přiblížil k Nině a ta vykřikla...

„Co si myslíš, že tu děláš?" vyjekla na Kristiána a prudce se posadila.

Trochu s sebou trhnul „Tak promiň, že mě děsí to, jak řveš ze spaní!"

„Něco mě polekalo... můžeš si jít zase lehnout." Položila si obličej do dlaní, když se jí vybavilo celé její snění.

„To je myslím zbytečné, za chvilku bude snídaně." Pustil její rameno, které svíral, jak se ji snažil probudit. Vytratil se z ložnice s podivným úšklebkem ve tváři, ale toho si Nina nevšímala. Vysoukala se z pyžama do všedního oblečení a zašla se do koupelny umýt. Potom spatřila Kristiána na pohovce, jak projíždí záznamy z kamer.

„Natočil jsi něco?" zeptala se zvědavě.

„Asi jo," pootočil displej a ušklíbl se. „Jednoho spícího ducha v posteli."

„Cože?" vytřeštila oči a přisedla si k němu. Kristián jí to přehrál. Spatřila jen sebe z dálky, jak spokojeně spala v posteli. Probodla ho pohledem, ale nakonec po tom všem jí to přinutilo se pousmát.