Posedlá Sny

10 Odhalení

Po snídani se rozhodli vyjet na cestu. „Musíme do Bonnybridge. Je to šest kilometrů západně od Falkirk. Čeká tam na nás záhadolog Malcolm Robinson!" Upozornil ji, když nasedali do auta.

„A proč nejel tentokrát i Damián je přeci ufolog?"

„Damián má svojí práci v Egyptě. Zvládneme to sami, Ledovko."

Po cestách Nina spatřila daleko více plakátů o UFO než dopravních značek. Cesta se jim rychle krátila a brzo dorazili na místo před rodinný dům. Celé město leželo v horách a foukal zde nepříjemný chladivý vítr.

„Vyjeli jste si nějak na lehko," ozval se z dálky pobaveně Malcolm Robinson. Navzájem se seznámili a Malcolm je pozval do své kanceláře, kde jim jeho manželka přichystala teplý čaj.

Nina pokládala Malcolmovi otázky o Bonnybrige a o pozorování neidentifikovatelných létajících objektech, zatímco Kristián všechno pečlivě dokumentoval. Malcolm je na celé dopoledne zahrnul velkým množstvím faktů, povídal jim nejrůznější příběhy z jejich města. Ukázal jí fotografii desetiletého chlapce jménem Cody Mackenzie, který držel kresbu létajícího stroje, jenž nakreslil on sám. Vyprávěl jim o lesním dělníkovi Robertu Taylorovi, který v lese nacházel neznámé kovové předměty nepodobající se těm lidským.

„Popravdě devadesát pět procent případů o UFO se dokáží vysvětlit, ale zbylých pět procent se nikdy neprokáže!"

Po obědě s nimi Malcolm dojel na rozsáhlé pole, které patřilo městečku. Neustále pofukoval neodbytný vítr, pročesával koruny stromů a hlavně Nině přesouval její hnědé pramínky vlasů do obličeje a trest v podobě mrznutí je neodbyl.

Po pár krocích se pozastavili na místě, kde ještě před rokem ležel v obilí obří agrosymbol neznámého původu. Naprosto geometricky přesný obraz. Malcolm jim zprostředkoval i letecké snímky.

Kristián si s ním prohlížel dokumenty, zatímco Nina postávala za jejich zády a zaujatě sledovala oblohu. Snažila se myslet na něco hřejivého, ale upíral se do ní stále silnější mráz.

„Ledovko, víš, že kosti a kůže tě nezahřejí?"

Ohlédla se k němu.

Dal jí ruku kolem ramen. „Neboj, už půjdeme," mrknul. „Velice vám děkujeme, ale mohli bychom pokračovat třeba až zítra? Z Niny se mi stává kus ledu."

„Není problém, zatím nashledanou." Malcolm se s nimi rozloučil a vydal se opačnou cestou než oni dva.

Zahleděla se mu do očí. „Co jsi provedl, že jsi na mě dneska takový milejší?"

„To ti prozradím, až nasedneš do auta," zašklebil se a nastartoval. „To je ti pořád taková kosa? Zapnul jsem topení."

„Určitě to pomine," zadrkotala.

„Jen vydrž, v naší ubytovně jsem zařídil překvapení, na které budeš určitě potřebovat plavky."

„Doufám, že jsi nevymyslel nějaké večerní plavaní ve venkovním bazénu za Woodem."

„Nejsem přeci blázen."

„Někdy mi přijde, že jsi," popíchla ho.

„Náhodou tohle je něco daleko lepšího a relaxačního, co určitě zahřeje!"

•

Scházela schody do suterénu zabalená v osušce. Nejistě otevřela dveře od místnosti. „Páni, oni tu mají vířivku!" zajásala. Kristián již byl ponořený v bublající a hřejivé vodě až po krk.

„Nabízel mi to recepční, když jsme přijeli a na večer je zamluvená jen pro nás oba," pousmál se uvolněně. „Tak se nezdráhej!"

Odložila si na věšák svou osušku, jelikož na sobě měla oblečené jednoduché tmavě modré plavky. Opatrně se posadila na okraj bazénku. „Proč si mě tak prohlížíš?" zeptala se pobaveně a pomalounku sklouzla do vody.

„Jen ti to sluší, Ledovko." Tentokrát se nezdráhal on, až podezřele mile jednal.

„Děkuji ti, a co budeme vůbec zítra dělat?"

Kristián po ní nečekaně cákl vodu z bazénu. „Hej, nech tu zatracenou práci na chvíli a užívej si."

Když se napřímil, že mu voda končila u pasu, poprvé si něčeho všimla. „Ty máš tetování na hrudi? Tím ses mi ani nepochlubil."

„No jo, mám jej dlouho, ale asi bych každého vyděsil, kdybych se před ním začal znenadání svlékat a chlubil se tím, ne?" rozesmál se a prohrábl se v mokrých vlasech. Stál na pár centimetrů před ní.

Zasmála se, ale vzápětí ji smích přecházel. Zblízka to jeho tetování přesně symbolizovalo anděla s hadem. Netrvalo dlouho, než si vzpomněla na vodítko, na které ji ve snu před dvěma dny vyděšená Lena upozornila.

Slova se jí silně vryla do paměti: Někdo je posedlý tebou Nino! Má na srdci podobiznu anděla obepnutého hadem! Prudce s sebou škubla a zadívala se mu hluboce zklamáním do očí. Snažila se pomalinku vycouvat. Nesnesla přesvědčení, které ji utvrzovalo o Kristiánovi a v srdci nechtěla uvěřit, že za tím po celou dobu stál on!

„Co se děje? Kam jdeš!?" chytil ji za zápěstí a druhou ruku přesunul k jejímu týlu.

Byl nebezpečně blízko. Pohlédla mu vyděšeně do očí. Tentokrát bylo vše naprosto reálné a žádným snem.

V mysli se jí promítaly veškeré vzpomínky strávené s Kristiánem a také noční můry, které jí zavinil. Je strůjcem zcela všech mých snů!

„Sakra! To tetování? Ta čarodějnice ho viděla, řekla ti vodítko a tvá chytrá hlavinka si to dala do hromady... Že?" Naháněl hrůzu.

„Proč mi tohle děláš? Ty sny..."

„Je to můj dar. Kdyby si do toho Lenu nezatáhla, mohl jsem dál pokračovat a dál zastrašovat svého anděla, ale narušila jsi mé plány." Tentokrát jí sevřel obě paže. Neměla by šanci s ním zápasit, její skromná postava se nezmohla proti jeho mužnému tělu.

Pramínky vody z vlasů mu hrozivě stékaly zamračenými vráskami mezi obočím. Od první chvíle si z Kristiána její nevlídnost vytvořila mocného nepřítele a to se jí stalo osudným.

„Jen chci být s tebou. Chci toho snad tolik? Nevyžívám se v tom ubližování!" Přitáhl si ji do objetí. Tak nebezpečně blízko porušil jakýkoliv intimní prostor. Dotýkal se svou kůží na její a kapky vody je lepily k sobě. Dlaní jí vjel do vlasů a tiskl si ji stále blíže.

Jeho gesta konečně vyčetla jako milující, ale přes všechny ty noční můry a to pronásledování ve snech mu zkrátka odpustit nemohla. „Ty mně možná neublížíš, ale já tobě ano!" Celou svou silou ho ze sebe strhnula. Prakticky ztratil rovnováhu a se šplouchnutím zmizel na krátko pod hladinou.

Z posledních sil se vytáhla přes okraj vířivky a prchala ke dveřím. Kvůli své neopatrnosti jí na mokré podlaze podklouzly nohy. Nestihla se ničeho kolem chytit a padla zády na tvrdé kachličky. Kristián k ní skočil pozdě, již upadala do bezvědomí. Podepřel ji rukou hlavu a chtěl si ji vzít do náruče, avšak mezi prsty mu neprotékaly kapky vody z jejích vlasů, nýbrž rudá krev.