Posedlá Sny

07 Nessie

Její dnešní den v redakci se už hůře vybarvit nemohl. Nejdříve přišla pozdě do práce, kvůli dalšímu nočnímu běsu ve snu, díky kterému zaspala a nakonec se jim při velkém parném dnu v redakci pokazila klimatizace. Za dnešek vypila nejméně dvě lahve minerálky, ale stále se cítila jako ryba na suchu.

Koutkem oka spatřila Kristiána, jak si to k ní kráčel v letní pestrobarevné košili a hlavně ve veselé náladě. Nezdál se být skleslý jako Nina, proto doufala v dobré zprávy. „Můžeš to tu ihned sbalit, letíme do Skotska k jezeru Lochness, až na drobný háček!"

„Jestli se tím háčkem myslí naše společná spolupráce, překousnu tvojí přítomnost, jelikož umírám z takového vedra." Nina se s novou dávkou energie zvedla od stolu.

Kysele se zakabonil. „To není ten háček, Ledovko," cítil se poněkud dotčeně. „Popravdě nás pojede víc, protože nás doprovází i Damián."

Nina vytřeštila oči. „Ten? Damián Ratzinger?"

„Ano ten," přikývl. „Bude to levnější, příjemnější a informativnější cesta: šéf mi takto sdělil! Damián se tam vyskytl dvakrát, takže nám udělá částečně průvodce. Už čeká dole u mého auta, skočíme k tobě, sbalíš si věci a potom hurá na letiště."

Vycházeli z budovy k parkovišti, kde Nina ihned zpozorovala Damiána. Nevšímala si jeho úšklebku, rychle ho pozdravila a vklouzla jako obvykle na přední sedadlo vedle řidiče čili Kristiána.

Když dojeli k jejímu bytu, vystoupili všichni tři, jen Nina si sama zaběhla do svého bytu doslova naházet do kufru vše potřebné na cestu. Chlapci zůstali u auta.

Jakmile se jim ztratila z dohledu, Damián nečekaně přerušil ticho mezi nimi. „Kam jste se vy dva ten večer vůbec vytratili z hotelu?"

„To tě nemusí zajímat," odsekl a zapřel se zády o své auto.

„Nebuď hned tak protivnej! Heleď, nezřídil jsem tu spoušť. Zjistil jsem to, až když jste odjeli."

Kristián na sucho polkl a otočil se tváří k němu. „A kdo by to asi udělal?"

Pokusil se o úšklebek. „Třeba ti duchové? Možná jste se jim moc nezamlouvali."

Přeměřil si ho pohledem, ale dále se ho snažil ignorovat, jelikož spatřil Ninu, jak horko těžko snášela kufr po schodišti. Dnes poněkud rekordně rychle sbalená.

Chystal se jí pomoci s kufrem, ale záhadolog ho předběhl. Naštvaně zabručel. Nina Damiánovi poděkovala, když její věci naložil do kufru. Posedali si zpět na svá místa do vozu a rozjeli se společně k letišti.

•

Damián jim následující den zařizoval ubytování v motelu Nessie nacházejícím se nedaleko jezera Lochness. Kristián s Ninou vykládali jejich věci z vypůjčeného džípu. Ledový poryv větru zabloudil Nině pod oblečení. Mráz projel jejím tělem jako ostrá kudla. Ve Skotsku panoval daleko větší teplotní rozdíl a letní počasí tady přezouvalo na podzimní.

„Proč na sobě nemáš něco teplejšího?" zaregistroval její reakci.

„Mám slabou bundu někde ve spodu tašky. Netušila jsem, že tu budu klepat kosu, vzala jsem si narychlo převážně letní věci." Objala se opět rukama, jakmile se chladný poryv větru vrátil.

Kristián si sundal své sluneční brýle z hlavy, usoudil, že jsou mu k ničemu. Chlad se mu také zarýval pod kůži, ale nevadil mu tolik. Prohrábl svou brašnu a vytáhl z ní svou tmavomodrou bundu s kapucí. Položil jí svůj oděv přes ramena.