Posedlá Sny

09 Kdo jsi?

Na ulici i v práci zůstala Nina celá nesvá. Prohlížela si každého člověka v jejím okolí. Hledala v nich něco zlého, ale nikdo si ji nevšímal, nikdo z nich to nebyl.

Cukla s sebou, když ucítila dotek na svém rameni. Nejdříve ji napadl Kristián, ale ihned spatřila šéf redaktora. „Dobré odpoledne, slečno Valentová, mám pro vás návrh na nový článek. Vím, že jste s panem Malorym z Anglie před chvilkou oba přijeli, ale potřebuji vás tam opět. Viděl bych to na tři dny. Berete to?"

„J-já, dobře pane," zdráhala. „Jen pročpak zrovna s Kristiánem?"

„Říkal, že jste poslední dobou dobrý tým a nikoho jiného prý nechce. Máte již zařízené ubytování ve městě Falkirk v ubytovně Wood a pan Malory je se vším obeznámen. Potřebuji od vás speciální článek o fenoménu UFO a tato oblast je velmi přitahuje. Přeji příjemnou cestu!" Poupravil si své brýle na nose. Dokázal si u všech spolupracovníků vybudovat respekt a pro Ninu se stal určitým reportérským vzorem.

Ovšem teď ji více zaráželo, že ji Kristián upřednostnil.

•

„Právě jsme uprostřed Falkirského trojúhelníku!" ozval se její kolega.

V Nině hrklo. „V čem?"

„Falkirský trojúhelník se jmenuje tato oblast, kde je největší intenzita UFO. Obří pomyslný trojúhelník mezi třemi městy Glasgow, Edinburgh a naší zastávky Falkirk. Hrozně jsem se sem těšil!"

„Jsi blázen, jestli se chceš hnát za nějakými podivnými světýlky v téhle zimě po kopcích Anglie!" Unaveně si opřela hlavu o svůj pás v autě. Cítila se vyčerpaná, stále donekonečna pozorovala oblohu a poslouchala rádio, které hrálo opět z flashky na Kristiánovo oblíbenou a postahovanou polo-instrumentální hudbu.

Poklepával si prstem na volant do rytmu písniček a uvítal, že na silnici je nezdržoval hustý provoz. Cestu autem mu určovala navigace, což nebylo na škodu pro Ninu a jejími navigovacími obtížemi.

Brzy se dostali k ubytovně Wood, kde pro ně okamžitě byl nachystaný pokoj. Každý spal na jiném lůžku, první usnul Kristián, zatímco Nina se bála zavřít oční víčka, nakonec ji ospalost stejně přemohla.

Usadila se na měkkou židličku v překrásných červených šatech, před sebou spatřila prostřený stůl pro dvě osoby. Zapálené svíčky ležely všude okolo ní, proto světlo tvořily pouhé plamínky živlu ohně. Všechno připravené pro nějakou oslavu. Romantickou oslavu?

Duší i tělem se cítila nesvá. Před sebou na stole spatřila obálku vínové barvy. Vzala ji do rukou a uvnitř objevila dopis. Překrásně ručně sepsaný; Moje Nino, uběhl náš společný půlrok. Měli bychom se lépe poznat, ačkoliv o tobě znám každičkou maličkost!

Nině naběhla husí kůže po celém těle. Co to má znamenat? Proboha... Zase sním! Stihla si vyložit v hlavě.

Zezadu ji objal kolem ramen a přitiskl si ji k sobě. Třásla se hrůzou. „Přeci se nebojíš?" zašeptal jí u ucha.

Snažila si spojit jeho hlas s někým koho znala, ale jeho řeč byla příliš zkreslená.

„Ještě tě nenapadá, kdo tě pozoruje ve snech? Jsem ti poblízku, protože ty miluješ mě a já tě miluju stejně. Budeš moje všechno."

Zakroutila bezmocně hlavou. Cítila se z něj nesvá, ale linula se z něj příjemná vůně.

„Pamatuješ si na naše první setkání?" Pohladil ji dlaní po tváři. „Odpověz, nic se přeci neděje."

Bezmocně vzlykla, ale promluvila: „Postávala jsem v záři reflektorů, oblečená v sytě červených šatech s kapucí, jako baletka jsem vystupovala na pódiu. Cítila se osamělá a bez obecenstva, ale tančila jsem. Tančila jsem s vlkem jako malá Karkulka. Ty jsi mi nahrazoval vlka! Jak jsi se o té situaci dozvěděl?"

„Každičký detail tvého života sdílím s tebou. To tě naše sny tolik omrzely, že jsi prosila tu čarodějku o pomoc? Vcelku nápadité."

„Klidně mě zastrašuj, ale Lenu z toho prosím vynech!"

„Nenuť mě k činu a nedočkáš se odezvy!" Propustil ji z objetí. Pomalinku Ninu obešel. Spatřila to, co si v hloubi duše nepřála znovu vidět - jeho obličej bez jediného rysu.

Znechuceně sklopila svůj pohled. „Existuješ vůbec, když nemáš tvář? Jsi odporný!"

Ihned se rozčílil. Jeho nálady se nekontrolovaně vylévaly na povrch. Ve vteřině ji lehce popadl pod hrdlem a postavil ze židle. „Na kolik se ti zdám skutečný teď? Mé sny, má pravidla! Funguje to tu podle mě a jen tebe nemám v hrsti! Poddej se mi, chci toho snad od tebe tolik? V reálném životě takovou šanci nemám, neustále se mi jenom vzdaluješ..."

„Je to pouhý sen, nic se mi nestane."

„Myslíš?" Stiskl její hrdlo pevněji, avšak silně litoval toho, že jí fyzicky ubližuje. „Nechci tě dusit!"

Držela ji úzkost a z očí se jí prodraly slzy. Ruku ihned z jejího krku stáhnul.

„Vždyť ani nevím, kdo jsi..."

Naklonil se k ní, zatímco polekaně o jeden drobný krůček ustoupila. Při pohledu do jeho obličeje se jí opět zamotala hlava. „Je to tak lepší, zdá se, že pro tebe nikdy nebudu tím pravým," usoudil hlasem smutného chlapce.

Přiblížil se k ní ještě blíže a lehce ji políbil na rty, které nikdy nespatřila. Zalil ji ledový dotek. Nehodlala mu vášeň z polibku opětovat, avšak nemělo cenu s ním bojovat...

Poprvé se probudila klidně a beze strachu. Natáhla si přes sebe džíny a triko s mikinou. Po těle jí přelézal chlad. Kristián mezitím klidně spal celý zabalený v dece jako rolka. Jakmile po pár minutách vyšla z koupelny, Kristián již stál na nohách, byl bledý, vlasy rozčepýřené na všechny strany a objímal se rukama. „Nesnáším tuhle zimu!" zadrkotal rozmrzele a visel na ní skelnýma očima.

Nina se lehce pousmála, ale nic mu na to neodpověděla. V duchu přemýšlela nad něčím zcela jiným.