Rozchod

Kapitola 4.

Vyběhl jsem zadními vrátky z pizzerie, kde už půlroku brigádničím. Zezačátku to bylo vážně náročné, ale můžu říct, že jsem si už zvykl. Nic jiného mi nezbývalo. Navíc kolegy mám fakt suprové, akorát se šéfem jsou občas trable. Je těžké ho popsat. Je starý, spoustu problémů řeším zastaralými způsoby a neustále nás poučuje. Když začne „Za mých mladých let...", všichni raději předstíráme, že nás to velmi zajímá, protože by se jinak rozčílil a to by mělo špatný dopad na naše výplaty.

Přímo u vchodu na mě čekala Hinata. Chudinka měla líce celé červené od mrazu, přešlapovala z nohy na nohu, aby se zahřála.

„Promiň, čekáš dlouho?" zeptal jsem se jí a nabídl jsem jí své rámě.

„Ahoj," pozdravila a její tváře zčervenaly ještě víc. „Teď jsem přišla. Kam chceš jít?" zeptala se zvědavě.

„Jestli ti to nebude vadit, šel bych se někam napít. Dáme si spolu skleničku, co ty na to? Piješ víno?" nabídl jsem jí. Byla tak nevinná, až jsem se styděl za to ji pozvat do vinárny.

„Chceš mě opít?" zeptala se ze srandy.

„Tvůj táta by mě zabil," zavrtěl jsem hlavou. Jen si představím Hiashiho-san naštvaného a stojí mi chlupy na zátylku.

„Neboj," uchechtla se nevinně, „já se jen tak nedám. Nikdy nepiju tolik, že bych se zpila do němoty."

Úplně pochopím, jestli mě někdo zavrhne do pekla. Nenapadlo mě lepší místo než vinárna, protože...

Na moment jsem posmutněl. Ne, že nenapadlo. Byl jsem zvyklý tam chodit se Sasukem, proto mě to napadlo jako první, a proto tam teď taky míříme.

„A co chceš slyšet?" řekl jsem svůdně a hlavu naklonil tak, abych ji mohl políbit. Ona mi položila ruku na hruď a odstrčila mě.

„Proč se tak chováš," odpověděla vážně.

„Možná proto, že mě přitahuješ," řekl jsem s mírným úsměvem. Na tohle určitě skočí. Na to mi skočili vždycky všichni. Dobře, kromě jedné osoby.

„Chceš mě dostat do postele?" pozvedla obočí. Nebyla šokovaná, nebyla překvapená, spíš byla otrávená.

Déjà vu. Přesně tohle mi řekl Naruto před třemi lety, když jsem se ho vážně snažil dostat jenom do postele. Už od první chvíle se mi líbil a jediné, co jsem tenkrát uměl, bylo svádět ostatní. Možná proto mi nikdy žádný vztah nevydržel dýl jak měsíc. Nikdy jsem nikoho nemiloval. Vždy to bylo jen o sexu. Ale s Narutem ne. Jak jsem zjistil, že ho jen na svůj vzhled a na své peníze nedostanu, začal jsem to úplně jinak. Zajímal jsem se o něj jako o kamaráda, pak jsem se do něj zamiloval.

„Promiň, nevěděl jsem, že o mě nemáš zájem. Už půjdu," oznámil jsem jí, sebral si svou bundu a nechal jí na stole peníze.

„Počkej přece!" zavolala za mnou. To už jsem ale vycházel z vinárny směrem domů. co jsem vylezl, jsem si vytáhl cigarety a jednu si zapálil. Dneska byl děsně otravný den. Vycházelo mi všechno kromě toho, co jsem chtěl, aby mi vyšlo.

„Sasuke, no tak! Promluvíme si!" doběhla mě Sakura.

Otočil jsem se na ni a vyčkával, co mi řekne. Nebo bych měl začít mluvit já?

„Chceš doprovodit domů? Copak jsi holčička?" zeptal jsem se potáhl z cigarety.

„Přestaň se takhle chovat. Dřív jsi byl v pohodě, když jsme se neznali. Teda aspoň jsem si to myslela," sjela mě uraženě pohledem. „Víš, už dlouho se mi líbíš, ale že jsi takový frajírek, to jsem fakt netušila. To raději zůstanu tvoje kamarádka."