Rozchod

Kapitola 6.

Když jsem to uslyšel, píchlo mě u srdce. Věděl jsem, že si tohle myslí, ale slyšet to hodně bolelo.

Na papír jsem si naškrábal dvě kávy a jeden zákusek a odešel jsem. Neměl jsem na to se přetvařovat a chovat se k nim jako k jiným zákazníkům. Předal jsem objednávku Kibovi a vyšel zadními dveřmi do zimy venku. Sednul jsem si na schody a snažil se zadržet slzy. Tak strašně, šíleně to bolelo. Už když jsem Sasukeho poznal, věděl jsem, že mě jednou přivede k šílenství, ale nikdy bych si nepomyslel, že takto. Až po třech letech jsem viděl ten rozdíl mezi námi. Náš vztah nebyl nikdy stabilní, i přesto jsem ho moc miloval a miluju a chtěl jsem s ním být. Jenomže on má ve zvyku lhát, byl nečestný a nezodpovědný.

Uslyšel jsem zavrzání dveří. Rychle jsem si setřel slzy v domnění, že se jedná o šéfa, ale naštěstí to byla Hinata. Mlčky si sedla vedle mě, objala mou paži a hlavu si položila na rameno. Nemohla vědět, jak se cítím, i přesto tu se mnou mrzla na studených schodech. Rozuměla mi.

Propletl jsem si s ní ruce, abych jí aspoň nějak zahřál. Nechtěl jsem, aby byla ještě kvůli mně nemocná. Navíc v tom gestu bylo něco víc. Ona se teď stala tou nejdůležitější osobou v mém životě.

Naruto zničehonic zmizel. Jak ho znám, určitě se šel vybulet. Výhra!

Sakura se mezitím zajímala o to, jaký byl můj vztah s Narutem a co bylo podle mě příčinnou našeho konce, jako by věděla, že za konec našeho vztahu může něco jiného.

„Jak jsem řekl, podváděl mě. To jsem prostě nesnesl. Bůh ví, kolik jich za ty tři roky měl v prdeli," řekl jsem znechuceně.

„Nic víc?" pozvedla zvědavě obočí.

„Tohle nestačí?" zeptal jsem se posměšně. Co víc může někdo udělat pro konec milostného vztahu? Tohle je podle mě vrchol.

„Můžu být k tobě upřímná?" zeptala se a odkašlala si.

Tělem jsem se natočil k ní a nahodil malý úsměv. Ona se kousek stáhla.

„Ty ses přes to nepřenesl," sdělila mi.

„Ale jo!" skočil jsem jí do řeči. Nenechal jsem ji dopovědět vše, co měla na srdci. „Vůbec se o něj nezajímám, on je pro mě nic! Nula! Viděla jsi, jak po mě vyjel ve škole přece! To on se přes to nepřenesl a musí na mě házet každou špínu!"

„Tvoje přesvědčování mě jenom utvrzuje v tom, že lžeš. Kdyby ses přes to přenesl, neseděli bychom tady, ale v kavárně, která je pro kávu a dortík typičtější. I když tady mají taky chutné zákusky, to se musí nechat, ale ty jsi prostě chtěl sem, protože jsi věděl, že tu bude. Nevím, co jste si mezi sebou podělali, ale já nedělám rozhodnutí s výslechem pouze jedné strany," odpověděla.

Zůstal jsem v šoku. Ona mi odporuje a nevěří. Jak je to možné? Zahrál jsem to tak špatně nebo co? A cože to říkala?

„Ty si s ním chceš o nás dvou promluvit? Jako o mně a o něm?" zeptal jsem se trochu nevěřícně.

„A proč ne?" pokrčila rameny.

„On ti ale bude lhát a bude na mě házet kdejakou špínu, jenom aby on vyšel jako neviňátko!"

„A ty ne, jo?" přimhouřila oči a nakrčila nos. Bezstarostně se napila ze svého hrnku.

„Ale–" Došla mi slova. Vážně jsem neměl co říct. Ta holka byla zákeřnější než Naruto. To byla poslední kapka. „Líbila ses mi. Ale vidím, že jsi na jeho straně a mě – svého kamaráda – se nezastaneš," uraženě jsem odvrátil zrak.