Rozchod

Kapitola 8.

Celý ubrečený jsem seděl na schodech před vchodem do velkého luxusního domu. Čekal jsem, až přijde osoba, která mi jako jediná mohla v tuto chvíli pomoct. Byla mi zima. To je jediné jsem asi v ten moment vnímal, i když aspektů, proč se necítit dobře, bylo daleko víc.

„Proboha!" zvolala dívka, když mě uviděla sedět u dveří do jejich domu.

Mluvila na mě, nutila mě s ní komunikovat a říct jí, co se stalo. Já jsem jenom brečel. Bulel jsem jako děcko.

Ten hluk upoutal pozornost jejích rodičů, kteří se samozřejmě přišli podívat, co jejich dceru rozrušilo.

„Co se tu děje? Kdo je to?" zeptal se přísný hlas.

Hned jsem věděl, že se jedná o jejího otce. Zvedl jsem se, abych ho pozdravil, ale nějak jsem se zasekl. Koukal jsem mu na špičky papučí a nevydal ze sebe ani slovo. Měl bych se omluvit a poprosit je, jestli bych tu mohl přespat, ale...

...nešlo to.

„Naruto–kun?" podivil se.

Styděl jsem se za sebe, že jsem jim dnes ukázal v tomhle stavu. Hyuuga–san byl velmi přísný, řekl bych přísnější než otec Sasukeho, a obě své dcery pečlivě hlídal. Nikdy by nedopustil, aby se Hinata nebo Hanabi stýkaly s někým problémovým. I mně trvalo, než jsem si získal jejich důvěru.

Ale dnes se to mělo všechno zbortit. Zkouřený a ubrečený stojím před jejich prahem takhle pozdě v noci. Mají plné právo mě vyhodit a zakázat Hinatě se se mnou stýkat.

„Tati, může tu přespat?" zeptala se Hinata.

Rukou mě pořád hladila po zádech, abych se uklidnil. Už se mi z toho nedostatku kyslíku motala hlava, bez opory bych hned sletěl na hubu.

„Jasně," odpověděl Hyuuga-san ne moc přesvědčeně.

Věděl, že jsem gay. Věděl, s kým jsem chodil a že jsme se rozešli. Možná proto mi věřil a kolikrát mě nechal spát s Hinatou v jednom pokoji. Upřímně ho šokovalo mě takhle vidět. Před ním jsme o mých problémech nemluvili, to Hinata své rodiče informovala o mých soukromých záležitostech.

Hin mě odvedla do svého pokoje, kde mě posadila na svůj rozkládací gauč. Tam jsem často spával, dnes tomu nebude jinak. Posadila se vedle mě a ptala se pořád dokola, co se stalo.

„Ublížil ti nějak Sasuke?" zajímala se.

Zavrtěl jsem hlavou a snažil se zabránit dalšímu přívalu vzlyků.

„Ki–Kiba..." dostal jsem ze sebe.

Ta slepice si to teď teda pěkně odskáče. Na jednu stranu jí to strašně přeju, je to fakt běhna, na druhou si budu muset najít nový zdroj informací, což znamená spoustu času a úsilí. Krucinál, už přesvědčit Ino byla fuška. Kdo by si pomyslel, že bude tomu zmetkovi vůbec věrná? Kurva jedna. Štěstí, že na konci povolila. Stejně mu dělala jenom poskoka, protože to on je na výsluní a ona v jeho stínu.

Dost. Tohle vyřeším později. Teď se musím soustředit na něco jiného, co mě čeká.

Přesně v moment, kdy jsem zavřel za sebou vchodové dveře, mi zavibroval mobil s novou zprávou na Facebooku. Suigetsu mi psal, že našel, co jsem hledal, a plán na potopení Uzumaki Naruta může začít hned v pondělí. Nemohl jsem se dočkat, až ho uvidím na samém dně.

Cestou do pokoje mě zastavily hlasy. Ne, ani jeden nemluvil ke mně. Ani jeden z majitelů hlasů nevěděl, že jsem vůbec přišel domů.

„Ahoj," pozdravil jsem své rodiče v obýváku.