Rozchod

Epilog

Černovlasý muž sledoval mladou dívku za barem v jedné z místních kaváren. Usmívala se na své zákazníky a diskutovala se svými kolegy, vůbec si přitom nevšimla, že ji tajně pozoruje muž, ktery byl velmi podezřele oblečen. Schovával se za vysokým límcem dlouhého kabátu a bulvárním časopisem.

Pečlivě si prohlížel nejenom mladou dívku (a ten bulvár, že jo, a mladé dívky i v tom bulváru, že jo...), ale taky kluka, po kterém sem tam černovláska hodila očkem. A když jí to ten kluk oplatil, čtyřicátník se na židli napnul jako struna na kytaře. Snažil se ale zachovávat si chladnou hlavu. Nemohl se přece prozradit kvůli žárlivosti. Vlastně starostlivosti! Čistá starostlivost!

„Budete si ještě něco přát?" přišel k němu číšník.

Sasuke zaváhal. Už vypil dvě kávy, muselo být všem podezřelé, že tam sedí už přes dvě hodiny.

„Dal bych si... ten malinový pohár," objednal si první věc, která ho napadla.

„Hned tu bude," usmál se číšník a odešel.

Sasuke očima znovu vyhledal svou dceru a jejího přítele. Zdálo se, že si jen nevinně povídají. To tak! Nevinně! Akorát ji přivede do jiného stavu a uteče! A co chudák holka ve dvaceti třech letech s dítětem?!

K jeho smůle přišli do kavárny dva pro něj velmi známí lidé. Když ho uviděl, jeho srdce znovu zaplesalo, jako tomu bylo před lety. Nepochyboval o tom, že by ho mohl ještě milovat.

V mžiku zapomněl na dceru a jejího přítele. Oči měl jen pro svou dávnou lásku. I když mu bylo přes čtyřicet let, jako Sasukemu, pořád vypadal mladě a... v obličeji se vůbec nezměnil. Ten úsměv, ty oči...

Naruto s Hinatou se pozdravili se zamilovaným párem za barem a vybírali místo k sezení. V tom blondýnovi padl do oka šedivějící černovlásek. I jeho srdce poskočilo radostí. Po tolika letech se opět setkali.

Uchiha sledoval, jak Naruto něco šeptá Hinatě do ucha a rozešel se přímo k němu. S úsměvem od ucha k uchu ho pozdravil a bez dovolení si k Sasukemu přisedl.

„Ahoj," řekl na pozdrav Naruto.

„Ahoj," odpověděl Sasuke nejistě.

Nedokázal se mu podívat do očí. I po těch dlouhých letech jej stále miloval.

„Dlouho jsme se neviděli. Docela nedávno jsem na tebe myslel. To je ale náhoda," řekl se smíchem blondýn.

„Přišel ses mi vysmívat?" zamračil se Sasuke.

„Ne, ne," bránil se Uzumaki. „Chtěl jsem tě pozdravit. Víš, Sasuke, sice jsem ti to pořád neodpustil, ale mohli bychom spolu vycházet jako přátelé. Už kvůli našim dětem."

„Jak to myslíš, našim dětem?" zeptal se Uchiha.

Naruto si povzdechl a ukázal na mladíka na baru.

„To je můj syn, Kyousuke. Chodí s tvojí dcerou."

Sasukemu spadla brada. Tak jeho dcera chodí se synem Naruta?! Myslel si, že po tom, co ho Naruto poslal před dvaceti třemi lety do háje, se s ním už nikdy nesetká. Jak se zdá, pořád bude o svého bývalého přítele zakopávat.

Na druhou stranu byl ale klidnější. Věřil, že Narutův syn bude skvělý přítel, jako byl Naruto. Bude věrný a bude jeho dceru opravdu milovat. Navíc, kdyby se něco stalo, ví, na koho se obrátit.

„Je hezké, že se o Irin zajímáš. Tenkrát jsem si dělal starosti, jestli neutečeš, když ti řeknu, že je Ino těhotná. Ale musím říct, že jsi se zachoval správně. Sice by bylo asi lepší, kdybys svou dceru pořád nešpehoval a pořádně se s ní seznámil, ale i tak musím uznat, že se snažíš," poznamenal uznale Naruto.