Rozchod

Kapitola 7.

Co nejdřív to šlo, jsem vypadl z domu. Nechtěl jsem se už hádat s mámou, stejně je to pořád o samé dokolečka dokola. Obě strany mají svoji pravdu, které věří a ani jednoho z nás prostě nic nedonutí změnit názor.

Měli jsme spolu kamarádský vztah, možná příliš kamarádský na to, aby byl mezi matkou a synem vůbec možný. Kdykoli mě něco trápilo, šel jsem za ní. Kdykoli jsem potřeboval poradit, šel jsem za ní. Byla mou nejlepší kamarádkou v době, kdy mě ve škole šikanovali. Dokonce mě i doučovala, protože jsem byl a doteď jsem trochu natvrdlý.

Jenomže když přišla puberta a já mámě jako by nic řekl, že se mi líbí spolužák, pochopil jsem, že to byla chyba. Bylo mi dvanáct, tenkrát mě nebrala příliš vážně, ale opakovala mi, že to se s přechodem z dětství do puberty stává. Hormony šílejí a já si hledám nové kamarády, takže je možné, že si na nějakou dobu budu myslet, že se mi líbí kluci.

Jak jsem stárl, tím horší se náš vztah stával. Máma poznala, že nejsem jen krátkodobě oblbnutý homosexualitou, ale „že jí přímo trpím". Pak jsem si přivedl Sasukeho. Měli jste vidět, jak se přemáhala ho mít ráda, ale to bylo jen divadlo, když byl u nás. Brala ho jako mého kamaráda, takže jí nevadilo, když jsme seděli vedle sebe a bavili se. V momentu, kdy byl mezi námi jakýkoli (nevinný) fyzický kontakt, měla potřebu nás okamžitě rozdělit. Když byl u nás, měla nás pořád pod kontrolou. Nesměl jsem být s ním sám v pokoji. Často nás poslouchala přes dveře. Chovala se naprosto příšerně.

A co táta? Nemám s ním tak skvělý vztah jako s mámou, nikdy jsme si nebyli moc blízcí. Tím nechci říct, že je to špatný otec! Rád se mnou trávil čas, ale... jako starosta neměl moc volna. Teď, když jsem dospělý a on nesedí na radnici, mi dává víceméně volnou ruku. Bere to tak, že co si teď nadrobím, to si taky sním. Takhle mě učí zodpovědnosti.

Když mu máma řekla, že jsem přišel s homosexualitou, poprvé se ke mně choval chladně. Jak jsem mu představil Sasukeho, týden se mnou nemluvil a vyhýbal se mi. Nikdy ale nic proti tomu neřekl, dokonce ani když jsem se ho přímo zeptal.

Je mi strašně líto, že rodiče se mnou nesdíleli radost, kterou jsem se Sasukem prožíval. Tolik jsme ho miloval. A miluju. Pořád si myslím, že rozchod nebyl nejlepší nápad. Možná jsme si o tom měli ještě promluvit, ne to hned ukončit.

Co na tom ale sejde? Teď, když sedím s Kibou na veřejných toaletách u autobusové zastávky, mám náladu na něco úplně jiného, než myslet na své rodiče a trápení, které s nimi mám. Moje starosti byly trochu jinde.

„Seš si jistej?" zeptal jsem se kámoše. „Zkoušels to někdy?"

„V klidu, tohle mám zmáknutý," mávl rukou a zapálil prvního jointa, kterého si hned dal do pusy.

Když pomyslím, že jsem Sasukeho nejvíc sekýroval kvůli kouření, a já tu teď hulím trávu, dělá se mi ze sebe zle.

Dvěma prsty jsem uchopil malou bílou tyčinku, na koncích zakroucenou, uvnitř marihuana. Konec jsem vložil mezi rty a potáhl, hezky pomalu, abych se nerozkašlal.

Kiba se usmíval od ucha k uchu. Asi proto, jak dobře mi to šlo. Pak natáhl ruku a já mu předal jointa.

Pak jsem se začal taky smát. To už Kiba zapaloval třetí. Nevím, kolik mohlo být hodin. Ani jsem pomalu nevěděl, kde jsem, kdo je ten kluk přede mnou a co to dělám. Hlasitě jsem se smál. Svět se mi rozmazával, hlavu jsem měl ale čistou. Byl jsem šťastný.

...A smál se naprosto všemu.

„Hele, nechej tam něco," napomenul mě můj společník, když jsem se do potahování pořádně obul.