Rozchod

Kapitola 2.

Škoda, že se to tady na wattpadu nedá přednastavovat. Takhle vždycky musím myslet na to, že mám vydat kapitolu nějaké povídky. Jenomže to je těžké, když máte paměť jak zlatá rybička... xDDD

><><><><><

Během hodiny mě profesor dvakrát napomenul. Poprvé, když jsem ještě s Hinatou rozebíral moje pocity z toho, jak se Sasuke před hodinou zachoval, podruhé, když jsem psal Gaarovi, že bych se chtěl odpoledne stavit. Cítil jsem se mizerně na to, abych trčel ve škole. Potřeboval jsem to řešit s dalším člověkem, slyšet další, jiný názor. Samozřejmě, že od Gaary uslyším hodně nadávek, protože Sasukeho nikdy neměl rád. Vždycky byl proti němu a já vlastně ani nevím proč. Asi to bude tím, že mezi mnou a Uchihou byl velký sociální rozdíl.

„Zajdeme na oběd?" nabídla mi Hinata a položila mi přátelsky ruku na rameno. Minutová ručička ukazovala do nebe, hodinová směřovala ke dvojce na číselníku. Obědvat tak pozdě se mi nechtělo. Raději bych si klofnul něco malýho a šel hned za Gaarou, ale Hinata byla neodbytná. Uměla člověka přemluvit milým způsobem a starostí, že jí nešlo říct ne.

„A kam půjdeme?" povzdechl jsem si. Byl jsem rád, když jsem konečně vypadl ze školy. Myslel jsem jen na to, jak rychle uteču a Sasuke mě už nijak nebude rozčilovat. Omyl. Několik metrů před vchodem do budovy stáli oni, s cigaretami v ruce, živě debatovali a vypadalo to, že si našli další členku.

Chytil jsem Hin za ruku a táhl ji jiným směrem. Bylo mi jedno, že si ujdeme kilometr navíc. Nechtěl jsem jít přímo přes tu grupu vypatlanců. Ještě by si mě všimli a měli nějaké poznámky. Bůh ví, co jim Sasuke nakecal.

„N–Naruto," oslovila mě stydlivě Hinata. Lapala po dechu, jak se se mnou snažila držet krok.

Pustil jsem ji a zastavil se. To už byla budova školy schovaná za panelovými domy.

„Promiň," vydechl jsem. „Vím, že bych si ho neměl všímat... ale... ale když ono to tak bolí..." z očí mi tekly slzy, které jsem utíral do rukávů nepromokavé bundy.

Už tu stojíme půl hodiny a mrznou mi koule. Abych se trochu zahřál, třepal jsem koleny a pohupoval se. Co chvíli jsem se rozhlížel, jestli neuvidím Naruta, ale zdá se, že jsem si spletl dobu, kdy končí jejich hodiny. My jsme skončili o hodinu a půl dřív než oni a za pár minut nám začínají další tři hodiny přednášek. On už musí mít padla, tak kde je?

„Co je, Sasuke?" zeptal se mě Suigetsu zvědavě. Všichni na mě zvědavě pohlédli. Ostatní už dokouřili, jenom já pořád mezi prsty svíral doutnající cigaretu. Okamžitě jsem z ní co nejvíc popotáhl, abych mohl co nejdřív odhodit nedopalek.

„Je mi zima," řekl jsem prostě. Nemuseli znát pravý důvod.

„Já bych tě hned zahřála," mrkla na mě Karin a drbla do mě ramenem.

Začínala mě z ní bolet hlava. Nebo to bylo z celodenního přemýšlení o Narutovi?

„Fakt bysme měli jít dovnitř. Je hnusná kosa," odvětila Sakura a pohlédla na mě. Stejně jako ostatní, i ona čekala, až dokouřím a všichni se budeme moct přesunout dovnitř do tepla na další přednášku.

***

Po dvou hodinách u Gaary a povídání si o Sasukem, jsem se konečně dostal domů, ale ani tam jsem očividně nemohl vydechnout a odpočinout si. Sotva jsem oznámil, že jsem doma, uslyšel jsem mámin hlas, jak cosi nadává, že kolik si myslím, že je hodin, kde a s kým jsem byl. Asi bych vás měl informovat, že oni nevědí, že jsem se se Sasukem rozešli a já se trápím. Začali by mi říkat, že měli pravdu, že dva buzíci spolu nemůžou být, že jim to nevydrží.