Pavoučí síť - JOHNLOCK

4. Nuda

Čtvrtý den.

Čtvrtý zasraný den a žádná odpověď. Do prdele práce. Tahle hra ho nebavila. Nebo mu někdo zapomněl vysvětlit pravidla. Tenhle byt ho taky nebavil. Byl cizácký, sterilní, neosobní a tichý. Jeho předvídatelná práce ho nebavila. Pořád stejný chřipky, angíny a občas navrch zánět průdušek.

Hlídač, který mu dělal tichou suitu teď už každej den, když opouštěl dům, ho už vůbec nebavil. Nic ho nebavilo. Svět byl nudný.

Jak by řekl Sherlock. Nuda! Kurva... NUDA!

Stiskl zuby. Zatracený vypočítavý Mycroft. Vytáhl telefon a naťukal pár slov.

Fajn. Chci znát ale všechny podrobnosti. JW

Ani ne do minuty mu přišla odpověď.

Do deseti minut očekávej vůz. MH

***

Otočil se na patě a šál za ním dramaticky zavlál, když vlezl k Anthee do černého auta. Za tohle by možná od Sherlocka dostal devět bodů z deseti. Ale on tady nebyl ta královna dramat. K tomu měli sklony všichni krve Holmesovic. Asi nějaká divná genetická predispozice.

Podíval se na ženu, která k němu jako obvykle ani nevzhlédla a dál si ťukala na svém telefonu. Možná byla zabředlá do dalších z Mycroftových plánů na svržení některé z vlád nebo rozpoutání války v zámoří. Ani se jí neptal, kam jedou. Byl si moc dobře vědom toho, že se zanedlouho setká s panem Jsem britská vláda. John si sám sobě přísahal, že staršího Holmese ušetří jakýchkoliv fyzických ran. Ne, že by si jednu nebo dvě do toho svého špičatého frňáku nezasloužil už dávno.

***

Jak předpokládal, při nejmenším se jednalo o plánování mezinárodního spiknutí megalomanských rozměrů, jinak by nedávalo smysl, proč ho nechal Mycroft vyvézt do tak zapadlé díry.

Anthea mu předala pokyny od šéfa, nechala ho vystoupit, a pak pobídla řidiče, aby se vrátil do města pro pana Holmese.

Motel někde u krajnice za Londýnem. Vážně se zlepšoval. Absurdnější místo snad ani neočekával. Možná nějaká opuštěná továrna na kraji města, proč ne, taková běžná klasika, přítmí, vlhko, hlavně žádné uši a oči navíc, možná nějaký opuštěný domek, trocha pohodlí při dlouhém rozjímání a dojemném rozhovoru po letech, nebo třeba temná zapadlá ulička, kde by na ně zpovzdálí mávaly levný šlapky a silnici by zdobily odporný nedopalky od potetovaných sígrů.

Ale levný motel, jehož tuctový neonový nápis ze třetiny nesvítil, to bylo nad jeho představivost nebo očekávání. Vlastně byl víc než překvapený faktem, že Mycroft Holmes o existenci takových míst vůbec tušil. To, že měl přehled o všem, co se kde šustne, je jedna věc, ale že zvládl vybrat místo jako je tohle – tedy za předpokladu, že to nebyl nápad Anthey, která všeobecně působila spíš na úrovni – to v něm vyvolalo jakýsi pocit stísněnosti a nečekaných obav.

A pak bude terapeutka zrovna jemu vykládat, že trpí paranoiou. Měl by ji seznámit s ním.

Seděl na ošuntělém vyšisovaném křesle, někde zpovzdálí u nedaleké benzinky skrz pootevřené okno v pokoji slyšel hrát rádio. Natáhl unaveně nohy. Bezděky se dotkl té, která občas vyvolávala psychosomatickou bolest. Nebolela. Ale jako by tomu pro všechny případy chtěl předejít.