Pavoučí síť - JOHNLOCK

6. Neočekávané

Cosa Nostra.

Nikdy nebylo radno si zahrávat s mafií, ale pokud jste Sherlock Holmes, tak nějak je všechno snadnější. Málokdy totiž v ulicích potkáte génia podobného ražení a bez pudu sebezáchovy. Takové mafiáni nemají rádi. A pokud to dřív nevěděli, tak teď už to pochopili zcela určitě.

Poslední honička s italskými pašeráky a dealery v Chicagu Sherlocka stála vymknutý kotník a lehký otřes mozku, ale Moriartyho člověk – soudní znalec, který měl na svědomí několik odročených kauz, a taky nějaké kauzy zamítnuté pro nedostatek adekvátních důkazů – byl usvědčen z nekalých praktik, podvodu a padělání důkazů. Celý kartel a jeho nejužší síť se potopili pochopitelně s ním. Napojení na britskou síť se mu podařilo definitivně přerušit.

Za to zadostiučinění to Sherlockovi stálo, ale pocit naplněnosti jakoby se nedostavoval. Ne tak jako to bývalo dřív, když se jim s Johnem Watsonem podařilo dostat za katr pár sériových vrahů. Nerozuměl tomu. Byl to za posledních pár měsíců už jeho třetí Moriartyho spojenec, kterého se mu podařilo dostat. Ale jako by to jednoduše nestačilo.

Cítil se podivně prázdný.

Oholil si strniště a ostříhal na původní délku i vlasy, které pro svou roli nosil ulízané do týlu a dál. Vypadal jako blbec. Ostatně jako celý kartel, který si podivným způsobem zakládal na kýčovitém, ale zároveň snobském stylu, který se zastavil někde v sedmdesátých letech. Takže nebyla potíž s tím dobře zapadnout.

Pousmál se, John by se mu určitě s nadšením zasmál, a pak by to s chutí všechno zapsal na svůj blog.

Vymknutý kotník posunul jeho odjezd do další štace jen o pár dní.

Oproti zraněním, která si odnesl ze Srbska před pár měsíci, a která ho upoutala na lůžku další měsíc, to bylo naprosté nic.

***

Další únavný měsíc ho zastihl ve Volgogradu. Noční hlídky v přístavu, kdy počasí bylo krajně pod nulou, Sherlockovi vynesly zápal plic, ale ani to ho nezastavilo.

Praní špinavých peněz a kuplířství byla jen špetka toho svinstva, na které hned první týden narazil, když si proklepl jednoho z takzvaných vorů. Sergej Sobčakov.

Byl zároveň i spojencem Solncevské mafie, která jeho prostřednictvím působila z Moskvy.

Cílem syndikátu byl nejen peněžní zisk, ale také zajištění vlivu a možnost rozhodování ve strategicky významných ekonomických odvětvích nejen v Rusku, dosazení vlastních lidí do státní správy Velké Británie skrze spojenectví s Coventry a významných podniků, které by pomáhaly s mezinárodním praním špinavých peněz.

Obchod s drogami a zbraněmi byl pak jen další úrovní spojenou s vydíráním.

Na konci měsíce vyřídil další síť, vyřídil další zločinecké papaláše, už po několikáté se vysmál mrtvému Moriartymu do pomyslné tváře. A kupodivu z toho vylezl relativně bez větších zdravotních potíží. Bylo to snadnější, než to na začátku vypadalo. Což se mu na jednu stranu zdálo poněkud podezřelé.

Tehdy však už podruhé uslyšel ve spojitosti s britskou sítí jméno Sebastian Moran. Odstřelovač, kterého Moriarty najal, aby zneškodnil Johna Watsona.

Zdálo se, že tenhle Moran v tom celém divadélku dostal daleko větší roli. Byl takzvaný Shakespearův Macbeth.

Do svého paláce mysli si ten den uložil další důležitou poznámku.