Pavoučí síť - JOHNLOCK

7. Detektivova sonáta

„Arthur Collard. Ředitel nadnárodní společnosti pro výrobu léčiv. Firma pochopitelně spolupracuje s farmacií ve Velké Británii. To by nebylo až tolik divné, kdyby náš drahý ředitel Collard nepobíral měsíčně neevidované sazby na svůj ulitý účet," započal Sherlock krátkým úvodem.

Prohrabal se několika listy a dva z nich podsunul Johnovi.

„Zprvu tichým společníkem, který posílal tyto obnosy na jeho účet, byla tak zvaná firma Jobs&medies. Tehdy ještě neznámá malá britská firma, kterou trhu představil právě náš muž. Kde se vzala, tu se vzala... K překvapení všech s velkými úspěchy a obraty. Před třemi lety se ale Collard stal ředitelem společnosti poté, co jeho předchůdce záhadně zmizel. Celý případ se zmizením bývalého ředitele společnosti byl až neobvykle rychle smeten ze stolu, případ byl během týdne uzavřen jako sebevražda. Přestože nebylo nalezeno žádné tělo, žádné důkazy, žádná vodítka," pokračoval detektiv dál.

Otevřel složku a vytáhl z ní dalších pár listů. Několik výstřižků z novin, které se zaobíraly případem ohledně zmizelého ředitele. Noviny samotné v podstatě neměly o čem psát. Informace byly kusé, neurčité, nepodložené, byly to všechno jen uměle vytvořené teorie novinářů. Vytvořené na základě ničeho.

Nadechl se a zase spustil ve svém monologu, „Pak jejich firmy prošly fúzí. V podstatě to byla jen otázka asi dvou týdnů, než proces afilace podnikatelských subjektů proběhl, nikoliv otázka měsíců nebo let, jak to tak v případě fúzí dvou firem bývá, zejména kvůli upevňování pozic na trhu, marketingu a propagaci. A když víme, že každá měla oficiální sídlo na jiném kontinentě. Vše bylo právnicky ověřeno a ošetřeno, bez jakéhokoliv protahování nebo potíží, jako by se tímto sloučením zabývali již nějaký ten rok, což se za přítomnosti předešlého ředitele zcela určitě neudálo. A jakékoliv praktiky, o kterých neměla veřejnost ponětí, byly zameteny pod stůl. J.M., Johne, říkají ti ty iniciály něco?" ohlédl se na svého přítele, který držel teď v rukou materiály, které mu před chvílí podal.

Na listech byly zkopírovány oficiální přesuny peněz na transparentní účet. A oproti tomu také neevidované převody na osobní účet Collarda, který jej měl vedený pod akronymem společnosti, tedy pro neznalého člověka snadno zaměnitelný za běžný účet.

John se na Sherlocka podíval a vyletělo mu obočí do čela. „J. M. James Moriarty," nemusel čekat, až mu to Sherlock potvrdí, celé to smrdělo jeho iniciací.

A vyšší z mužů automaticky přikývl.

„Collard dříve působil v Británii, ale když začala být jeho aktiva pro veřejnost poněkud podezřelá, přestěhoval se do Sydney a po čase svůj ne tak úplně přiznaný obchod přesunul na okraj Adelaide. Jedna z jejich laboratoří sídlí také na Klokaních ostrovech," zlehka si odkašlal, než se jeho sametový baryton znovu pronesl pokojem. „A to nás přivedlo sem. V tuto chvíli už jeho tichý společník – jak my oba víme – zůstane tichým navždy," zdvihl pobaveně koutek a ani John se neubránil nad tím cynismem pousmát, i když celá ta situace rozhodně nebyla něčím, co by mělo oba muže pobavit. „Ale to náš člověk neví. Nikdo kromě nás dvou, Johne, a Mycroftova týmu netuší, že je Moriarty mrtvý. Ostatně, pro svět to je stále přece Richard Brooks, nebo ne?"

„Nejspíš ano, jo," doplnil ho neochotně John Watson. Ten fakt mu stále dělal docela problém. A snažil se to důrazně vysvětlit i na svém blogu.

„Snažili jsme se Collardovi uměle navodit pocit, že jeho společník má jen příliš mnoho práce na opačné straně světa, než aby se svými zdejšími obchody nyní zabýval, tedy veškerou svou zodpovědnost jak se zdá převedl náš Jim prozatím na něj. Poslední dva měsíce jsme s Mycroftem vymysleli jistý plán..."