Can I Love Again?

I. Nový člen do týmu

,,Hej Naty, slyšelas to?"

Vrhne se na mě Gabča, moje nejlepší kámoška, že skoro spadnu ze židle. Já se na ní jen nechápavě podívám.

,,Co zas? Někdo konečně ucpal záchody?"

,,Ne, bohužel ještě nikdo, ale prý k nám přijde novej kluk"

Teď se můj výraz změní v otrávený a ironicky odpovím.

,,Zase? Kolik lidí k nám už přišlo a po pár měsících zase odešlo?"

,,Hodně, ale tenhle prý ne"

,,Jo, to oni říkali taky. Pochybuju že tu zůstane dýl jak tři měsíce..."

Protočim očima a můj mozek rychle zareaguje na zvonek, který značí začátek hodiny.

,,Sakra!"

Obě se na sebe zděšeně podíváme, bereme věci a spěcháme na hodinu. Doufám že nás nebude zase zkoušet za pozdní příchod.

Obě dorazíme k učebně a Gabriela vejde jako první. Matikář si jí nevšimne, jelikož je otočený k tabuli, ale když si ona sedne, on se otočí.

,,Ale ale ale, kdopak to zase přišel pozdě?"

Zákeřně se usměje a já se otočím. Nahodím nevinný úsměv a jdu tam, kam ukázal prstem-k tabuli.

,,Nejdřív důvod"

Opře se o katedru a slizsky se usměje. Sakra, co mám říct? Minule to bylo zaspání, před tím ještě nevolnost...

,,Rodinné důvody"

Vypadne ze mě a přemýšlím, co se teda stalo. On jen nevěřícně nadzvedne obočí.

,,Vážně? Pokud si vzpomínám, minulý týden to byly také rodinné důvody, to zemřel váš děda, tak co tentokrát?"

,,Babička, špatně nesla jeho smrt, tak se zhroutila... opravdu moc ho milovala"

Dělala jsem smutný výraz a jemně přikyvovala, on si jen povzdechl.

,,Dobrá, nebudu s vámi ztrácet čas, máme toho dneska hodně, takže se posaďte"

Rukou naznačil ať vypadnu a já s úlevou odešla na své místo. Cestou jsem si všimla nové tváře, že by ten nový?
Asi určitě ty blbko, když si ho tady nikdy neviděla...
Jo, dobrý, neřvi na mě...
Jak na tebe můžu řvát, když jsme jedna součást?
Fajn, už buď ticho...
Úspěšně jsem umlčela svoje podvědomí a sedla si na židli, mezitím co ten chytrák před tabulí něco vykládal.

Nenápadně jsem se koukla na toho novýho týpka... Tmavě hnědé až skoro černé  vlasy, zelené oči, vypadal jak badboy...

,,Tak, kdo to vypočítá? Co třeba Natka?"

Usmál se na mě učitel a já nadzvedla obočí.

,,Proč vždycky já?"

,,Protože jsem to řekl a navíc nedáváš pozor"

Otráveně jsem se zvedla a šla k tabuli. Něco jsem tam napsala, bylo to špatně samozřejmě, ale matika mi nikdy moc nešla. Ať už ta hodina skončí...