Can I Love Again?

V. Karma je svině

Po tom, co se Brown ozval, David šel na druhý konec třídy, ale pořád mě sledoval. Podívala jsem se na Browna, který mi věnoval jeden pohled a pak odešel na chodbu a pokračoval v dozoru.

,,Si v pohodě?"

Koukl se na mě Maty a já se vrátila zpátky do reality.

,,Jo, já jo, a ty?"

,,Jo, nic mi neudělal. To spíš já jemu"

Koukl se na Davida a pak zpátky na mě.

,,Díky Maty"

Podívala jsem se do jeho očí a malinko se usmála.

,,To nic není"

Úsměv mi oplatil a nás přerušil zvonek. Maty se vrátil na svoje místo a tam se na mě usmál. Pak se otevřely dveře a z nich vyšel Brown. Co ten tady dělá?

,,Posaďte se. Paní profesorka musela narychlo odjet, takže jsem tu na záskok. Stihla mi říct, co máte dělat, takže si všichni otevřte učebnici na straně 78 a začněte vyplňovat tenhle ten list"

Řekl a začal nám ho rozdávat. Sledovala jsem každý jeho pohyb. Když mi podal papír, koukl se na mě a pak pokračoval dál. Když si sedl, všichni jsme už začali psát.

Zrovna jsem byla u šesté otázky, když mi někdo něco hodil do vlasů. Prohrábla jsem si je a vyndala kus zmuchlaného papírku. Otočila jsem se a viděla Davida, jak chystá další, který po mě znovu hodil. Oba papírky jsem položila vedle penálu a pokračovala v zadané práci. On se ale nedal a hodil další a další. Toho už si všiml i Brown.

,,Davide"

Napomenul ho, ale on nepřestal.

,,Slyšel si?"

Ozval se znovu, ale on toho nenechal. Pořád je po mě házel.

,,Tak dost, do první lavice"

,,Za co?"

,,Slyšel si?!"

Zvýšil hlas a to nechceš. Věřte mi, opravdu nechcete, aby na vás Brown zařval. Ale díky tomu má všude respekt. A díky tomu se David přesunul do první lavice. Podívala jsem se na Browna, který se zvedl a šel k mojí lavici.

,,Dej mi je"

Natáhl ruku a já zvedla hlavu. Srdce mi bušilo strachem a zrychleně jsem dýchala.

,,Nat, dej mi je"

Řekl znovu a já mu podala všechny papírky, co po mě David hodil. Při podávání jsem se nechtíc dotkla jeho ruky. Tak počkat... on mi řekl Nat?!

Celá třída čekala, co se stane a já chtít nechtíc taky. On ale udělal něco úplně nečekaného. Došel k první lavici, kde seděl David a všechny papírky mu nasypal na hlavu. Celá třída se začala smát, krom Davida, který je měl ve vlasech.

,,Ponaučení?"

Usmál se na něj Brown tázavým úsměvem.

,,Karma je svině"

Odpověděl naštvaně.

,,Správně"

Zvedl od něj pohled a znovu se usadil na svou židli. Třída už se zklidnila a většina se vrátila k listu. S úsměvem na rtech jsem se podívala na Browna, který se taky pořád trochu usmíval. Když i on upřel svůj zrak na mě, úsměv se mu rozšířil. Tohle bylo hezký, ale proč to udělal, když mě nenávidí?

***

,,Zvonek zvoní, škola končí, po schodech se běží..."

,,Bože Gábi, buď ticho"

Strčila jsem do ní a obě jsme se začali smát. Právě skončila škola a obě z ní vycházíme.

,,Musíš uznat, že to bylo od něj hezký"

,,Jo, ale i tak to je pořád Brown"

Protočila jsem oči a koukla se na Gabču.

,,Jasný, to je. Hele počkáš teda na mě? Jenom dojdu za Radkem a Mončou něco dořešit"

,,Jo, počkám"

,,Super, hned jsem zpátky"

Usmála se a odběhla pryč. S úsměvem na rtech jsem se otočila na patě a udělala krok dopředu. Díky tomu jsem do někoho vrazila.

,,Jejda, moc se omlouvám já..."

Koukla jsem se na muže stojícího přede mnou.

,,...jsem nekoukala na cestu"

,,Ano, to jsem si všiml"

Podíval se na mě. Zase on? Proč pořád Brown sakra?

,,Co na mě tak koukáš?"

Nechápavě se na mě podíval, když jsem dlouho nic neříkala a jen ho sledovala.

,,Já... já bych..."

,,Co bys? Leze to z tebe jak z chlupaté deky"

Nadzvedl obočí a čekal co řeknu.

,,Chtěla bych vám poděkovat za to, co jste dneska udělal"

,,To nestojí za řeč"

,,Já myslím že ano. Proč jste to udělal?"

Přešlápla jsem na druhou nohu a hlouběji se podívala do jeho očí.

,,Proč se ptáš?"

,,Protože mě nemáte zrovna moc v lásce, navíc vám dělám problémy"

,,Natko, všiml jsem si, jak se David chová. Ke všem je hrubý od doby, co jste se rozešli"

,,Jak o tom víte?"

Zamračila jsem se.

,,Ví to celá škola, však víš jak to tady chodí"

Pousmál se.

,,Jo ale..."

,,Nic v tom nehledej Nat. Možná tě nemám zrovna moc rád, ale on je teď stokrát horší"

Měl vážnou tvář a už mě obcházel, že odejde.

,,Od kdy mi říkáte Nat?"

Zastavila jsem ho a oba jsme se k sobě otočili. Jen se usmál a odešel. Co s ním sakra je?