Can I Love Again?

II. Me again?!

Dobrý, tentokrát se mi to povedlo. Jsem zvědavá, kdo ho to bude učit.

,,Fajn, teď si viděl všechny kroky. Musíme to ještě dodělat, vylepšit, ale zatím se naučíš aspoň začátek. Dám ti někoho dobrýho..."

Rozhlédl se a pořádně si nás prohlédl.

,,Natka, ta to umí, teda pokud se soustředí že"

Cože? To nemyslí vážně?!

,,Já?"

,,Je tady snad někdo jiný s tvým jménem?"

Nadzvedne obočí.

,,Fajn"

Odfrknu si a zavedu ho do rohu místnosti.

,,Tak, čím začneme?"

Usměje se na mě.

,,Dělej to co já "

Začnu tančit, ale on se jen dívá. Nevadí mi to, i já jsem ty kroky musela vidět víckrát.

,,Jak děláš tohle?"

Zastaví mě při jednom kroku.

***

,,Dobře, končíme!"

Informuje nás trenér a já si oddechnu. Konečně.

,,Jak vám to šlo?"

Přišel k nám.

,,Jo, docela dobrý. Umí prvních pět kroků, zasekli jsme se u čtyřky, ale ta nešla nikomu"

Otřu si zpocenou tvář a doufám, že už budu moct jít.

,,Tak to jsem rád, ale bojím se, že se nestihne naučit všechno. Navíc to musíme ještě dodělat, docvičit... byl bych rád, kdyby si s ním pracovala i mimo tělocvičnu. Třeba ve volném čase"

Prosebně se na mě podíval a já nevěřila vlastním uším.

,,Možná bych si našla čas"

Neochotně jsem se usmála a odešla do šaten. Převlékla jsem se, vzala si tašku a vyšla ven. Sešla jsem několik schodů a vydala se na autobus. Cestou na mě volal nějaký hlas.

,,Natko!"

Otočím se a vidím udýchaného Matyho, běžícího ke mně.

,,Můžu s tebou mluvit?"

,,Jo"

Usměju se tomu, jak se snaží se uklidnit.

,,Já.... Proč.... Ahh... dej mi minutku"

Vydýchává se.

,,Dobrý... Tobě to fakt nevadí?"

,,Co jako?"

,,No to trénování... nemusíš to dělat, můžu najít někoho jinýho"

,,Proč bys to dělal?"

,,Protože ses netvářila zrovna spokojeně"

Pokrčí rameny.

,,Víš... to je složitý... mě to nevadí, ale bylo u nás už několik lidí, který jsme museli učit a oni pak odešli. Kvůli nim jsme museli měnit sestavu a navíc jsem je učila pořád já a bylo to k ničemu... Navíc nevím jak dlouho tady zůstaneš"