Can I Love Again?

XX. Crying girl

Sálem se rozezněl potlesk a já se usmívala od ucha k uchu. Konečně je konec a já se otočila k Matymu. Usmíval se stejně jako já. Ignorovala jsem všechny ostatní a běžela k němu. Ruce jsem obmotala kolem jeho krku a hlavu položila na jeho rameno. Moje objetí mi vrátil a já se usmála ještě víc.

,,Zvládli jsme to"

Zašeptal a pohladil mě po zádech.

,,Jo, zvládli"

Přikývla jsem a pustila ho. Moje oči se leskly štěstím a oba jsme se pořád usmívali. Až pak jsem si uvědomila, že stojím stále na pódiu a všichni stále tleskají.

,,Naty, Láďa!"

Ukázala Hanka k trenérovi, který k nám šel a všichni jsme se k němu rozeběhli, stejně jako po každém vystoupení. Chytla jsem Matyho ruku a táhla ho sebou k ostatním. Všichni jsem ho objali a i s ním se usmívali. Když jsme ho konečně pustil, šel k mikrofonu a publikum ztichlo.

,,Moc Vám všem děkujeme za pozornost a že se Vám to líbilo. Dalo nám to dost práce"

Pokračoval dál, ale moji pozornost zaujala osoba v publiku. Ta, která mě na začátku vystoupení zarazila.
David.
Stál tam s úsměvem na tváři a sledoval mě. Jeho úsměv byl zákeřný a já cítila, jak mě někdo vzal za ruku.

,,Nedívej se na něj"

Zašeptal Matyho hlas vedle mého ucha a mým tělem projel mráz. Na krku jsem cítila jeho dech a stále držel mou dlaň ve své.

,,Pojď se převléknout"

Řekl a rozešel se z pódia. Šla jsem na ním, díky našim spojeným rukám a zastavila se až v kabince. Rozepla jsem si šaty, ale nešlo mi to. Nedosáhla jsem tam.

,,Maty?"

Ozvala jsem se, když on vyšel z vedlejší kabinky.

,,Jo?"

,,Pomůžeš mi prosím?"

Dveře se hned otevřeli a Maty přišel blíž. Otočila jsem se zády k němu a odhrnula si vlasy. Jeho teplé ruce se dotkly mých zad a já se podívala to zrcadla přede mnou. Když to rozepl, podíval se na mě do zrcadla. Rukama jsem si držela šaty, aby mi nespadl a oba jsme mlčeli.

,,Díky"

Přerušila jsem ticho a otočila se k němu. Byl tak blízko a já zvedla hlavu, abych viděla tu jeho.

,,Nemáš za co"

Odpověděl a stále se na mě díval.

,,Maty, já..."

,,Já vím"

Jeho hluboký pohled do mých očí a jeho hlas, který mě přerušil, společně s ním zmizel z kabinky a já tam zůstala stát. Sledovala jsem dveře, kudy před chvíli odešel. Tohle jsem nechtěla.

***

,,Ty si moje princezna!"

S úsměvem na rtech mě táta obejmul a máma se k nám přidala. Když jsem je pustila, otočila jsem se na Browna, který stál za mnou.

,,Tvůj táta měl pravdu"

Usmál se na mě a já musela taky.

,,Děkuju"

Poděkovala jsem a on si mě sjel od hlavy až po paty. Prohlížel si moje šaty a to mi bylo trochu nepříjemný.

,,Pojďme to zapít"

Položil táta ruce na moje ramena a vedl mě ke stolu s občerstvením. Máma i Brown šli s námi a já si všimla Matyho, jak se na nás dívá. V jeho očích bylo něco špatného, byl smutný a můj úsměv taky zmizel.

,,Počkej tati"

Zatavila jsem se a všichni tři se na mě podívali.

,,Hned se vrátím"

Ani jsem se na ně nepodívala a rozešla se za ním. Prodírala jsem se kolem ostatních lidí a můj pohled byl stále na něm, dokud jsem do někoho nevrazila. Ten někdo chytl moji ruku a já se zastavila.

,,Omlouvám se"

Podívala jsem se na něj a zarazila se.

,,Vážně?"

Usmál se na mě a stále držel mou ruku.

,,Co tady děláš Davide"

Zamračila jsem se na něj a stáhla ruku k sobě.

,,Přišel jsem ti zkazit zábavu"

Pohladil mě po ruce a já ucukla.

,,Proč si tady?"

,,Nevěříš mi, to se mi líbí"

Znovu se usmál a podíval se za mě.

,,Co tady chceš"

Ozval se za mnou Matyho klidný hlas.

,,Teď jsem jí to říkal, ale ona mi nevěří"

Podíval se zase na mě a v jeho modrých očích se objevila žárlivost.

,,Nemáš tady co dělat, nejsi pozvaný"

 ,,Jsi si jistá?"

Usmál se na mě a udělal krok ke mně. V tom si Maty stoupl přede mně a David se zastavil.

,,Je mi z vás špatně"

Udělal na nás znechucenou grimasu a odešel pryč.

,,Co ti říkal?"

Otočil se na mě a já k němu zvedla pohled.

,,Přišel nám zkazit zábavu"

Hleděla jsem do jeho zelených očí a on se uchechtl.

,,To je takovej idiot"

Jeho naštvaný pohled mě děsil.

,,Proč ti nedá pokoj?"

Snažil se znít klidně, ale nešlo mu to.

,,Nevím, je to David"

Sledovala jsem ho.

,,Maty..."

,,Ne, nic neříkej"

,,Nechci se bavit o něm"

Zvýšila jsem hlas.

,,Myslíš že já jo? Ale on ti nedá pokoj!"

Podíval se na mě a jeho hlas se taky zvedl.

,,Maty,..."

,,Ne, promiň"

Obešel mě a odešel pryč. Chtěla jsem jít za ním, ale někdo mě chytl za ruku.

,,Nech ho"

Podle hrubého hlasu mého matikáře jsem poznala Browna, ale neotočila jsem se na něj. Pořád jsem sledovala Matyáše, který rychle mizel mezi lidmi. Když mě Brown pustil, chtěla jsem jít za Matym, ale on mě zase chytl.

,,Nat"

Řekl s klidem v hlase a já se zastavila. Do očí se mi hrnuly slzy a já si je rychle setřela. Otočila jsem se k Brownovi a podívala se do jeho pronikavých očí.

,,Nech ho jít"

Na tohle jsem neměla sílu a v mých očích se znovu objevily slzy.

,,Proč se tak chová? Co jsem mu udělala?"

Slzy se přesunuly na moje tváře a moje srdce bilo jako o závod.

,,On se vrátí, to je dobrý"

Přejel svou rukou po mé a já si dala ruku na obličej.

,,To bude dobrý, uklidni se"

Jeho ruce se objevily na mých zádech a na své hrudi jsem cítila teplo té jeho. Přesně to jsem teď potřebovala, objetí. Možná ne jeho, ale i to se počítá.