Can I Love Again?

XI. Uhodil ji!

,,Au!"

Sykla jsem bolestí, když jsem stála na záchodech před zrcadlem a sledovala můj monokl. Docela rychle se udělal a nemá v plánu rychle zmizet. Naneštěstí teď máme matiku, takže Brown...
Utřela jsem si ruce do papíru a vyšla na chodbu. Před chvílí zvonilo, ale to mi moc nevadilo. Všichni jsou už ve třídě, i když Maty chtěl počkat. To jsem mu však zavrhla.

Zaklepala jsem na dveře od třídy a vešla dovnitř. Všichni se na mě otočili a sledovali mě.

,,Omlouvám se, jdu pozdě"

Řekla jsem a nechala si spadnout pramínek vlasů do obličeje. Brown ani necekl, ale pořád se na mě díval a já si šla sednout. Maty mě sledoval s lítostí, zatímco David se usmíval za svoje dílo.

,,Pane učiteli, můžeme pokračovat?"

Ozval se Petr a Brown začal vnímat.

,,Samozřejmě. Otevřete si knížky na straně sedmdesát šest a opište si to, co nevíte"

Všechno řekl s pohledem na mě, ale já sledovala svůj ne moc zajímavý penál. Teď byl ale mnohem zajímavější než pohledy ostatních, dokud na mě Brown nepromluvil.

,,Naty, můžu s tebou mluvit?"

Jen jsem přikývla a šla za ním na chodbu.

,,Bude tady klid"

S tímto zavřel dveře a otočil se ke mě.

,,Co se ti stalo?"

Podíval se na moje oko a já sklopila pohled.

,,Natko"

Přišel blíž a natáhl ke mě ruku, ale já ucukla. Při té ráně se mi vybavilo všechno, co mi David udělal. Opřela jsem se o zeď a rukama si zakryla hlavu. Bála jsem se, i když on mi neublíží, můj strach a moje vzpomínky byli silnější.

,,Ne, prosím!"

Sjela jsem po zdi až na zem a schoulila se do klubíčka, připravená na příchozí rány.

,,Natko"

Položil ruku na moje rameno a já zvedla hlavu.

,,Neubližuj mi prosím"

Zašeptala jsem a on mi chytl ruce. Po tváři mi tekly slzy a já se na něj přes ně podívala.

,,Já ti neublížím"

Řekl a dotkl se mé tváře.

,,Ne!"

Trhla jsem sebou a posunula se dál, znovu rukama chránící hlavu a nohy u těla.

,,Nat, poslouchej mě, to jsem já, Brown"

Položil dlaň na mou paži a zkrz prsty jsem k němu zvedla pohled.

,,Filip Brown, tvůj učitel matiky co nenávidí tvé pozdní příchody na hodiny, ani tvé stupidní výmluvy co nejsou pravdivé a vymyšlené na poslední chvíli, co dnes mluvil s tvým otcem o........něčem co teď není důležité. Nic ti neudělám"

Podíval se mi zhluboka do očí a můj strach začal opadat. Pomalu, hodně pomalu jsem si přestala chránit obličej a začala si uvědomovat, co se stalo.

,,Si v pořádku?"

Opatrně se dotkl mojí ruky a já se na ni podívala.

,,Já... Nevím..."

Začala jsem znovu cítit kapky na mé tváři a pak jeho dotek, který je dával pryč.

,,Co se stalo?"