Can I Love Again?

VIII. I am OK

,,Natko, počkej!"

Ozval se za mnou hlas mojí nejlepší kamarádky.

,,Promiň, přehnala jsem to"

Koukla se na mě a já se usmála.

,,Ne, máš pravdu. Měla bych si dávat pozor"

,,Hrozně se ti omlouvám"

,,Ale jdi ty, přece nás nerozhádá jeden novej kluk"

Přišla jsem k ní a objala jí.

,,Tak fajn Gábi, dusíš mě"

Zachraptěla jsem a ona mě s úsměvem pustila.

,,Teď máme ty počítače že jo?"

Jen jsem přikývla a spolu s ní se rozešla k učebně.

***

Pravě sedím u počítače a dělám prezentaci na známou osobnost v Británii. Učitelka mi udělila prince Harryho, takže to je docela lehký.

,,Dobře, už byste měli mít něco o jejich životech. Za chvíli si vás obejdu"

Ozval se její hlas přes celou třídu, ale skoro nikdo ji nevnímal. Všichni se soustředili na práci, protože by byl problém, kdyby to nebylo tak, jak ona chce.

,,Natko, prosím, můžeš jít za panem Brownem se třídnicí? Nezapsal dnešek"

,,Jistě"

Zvedla jsem se, vzala třídnici a odešla z učebny. Po chvilce jsem došla k učebně, kde by měl právě být a zaklepala jsem na dveře. Pak jsem je otevřela a všechny pohledy padli na mě.

,,Dobrý den, nerada ruším, ale paní Nováková mě posílá s třídnicí, prý jste nezapsal dnešek"

Vešla jsem dovnitř a šla k jeho stolu, u kterého seděl a sledoval mě.

,,Chtěl jsem to udělat až na konci dne, když vás ještě budu mít, ale paní Nováková musí mít všechno přesně"

Uchechtl se a vzal si ji do rukou. Otevřel ji a začal do ní něco psát. Nikdy jsem si nevšimla, jak hezky umí psát. Je asi jedinej učitel na škole, co má tak pěkný písmo. Když mi ji podal, chtěla jsem odejít, ale on mě zarazil.

,,Když už si přišla, řekni nám jak se řeší taková rovnice. Oni jsou na tom totiž hrozně mizivě"

Kývl k tabuli a já na ní upřela zrak. Byla to rovnice, která se učila na základce a opakovala v prváku, takže to jsem si nějak pamatovala. Položila jsem třídní knihu na jeho stůl a do ruky vzala křídu. Začala jsem počítat, ale narazila jsem na menší chybu.

,,Patnáct"

Zašeptal vedle mě a rukou smazal špatné číslo. Byl tak blízko, že jsem cítila jeho dech a bylo to trochu nepříjemný. Napsala jsem tam patnáctku a dopočítala příklad. Slyšela jsem, jak se potichu zasmál a já položila křídu na místo. Ustoupila jsem a otočila se do třídy, kde si to všichni opisovali. Brown už zase seděl na své židli.

,,Správně, píšu si k tobě malé plus"

Usmál se na mě a pak se otočil do třídy.

,,Do příští hodiny se to všichni naučíte, budete z toho psát"

Postavil se, podal mi třídnici a otevřel jedno křídlo tabule.

,,Copak tady stojíš? Chceš snad vyřešit další rovnici?"

Koukl se na mě a já se mu podívala do očí.

,,Ne, ne já... Naschle"

Otočila jsem se a co nejrychleji vyšla ze třídy.