Can I Love Again?

IV. His help?

,,Já jedu busem, ahoj"

Rozloučila jsem se doma a vydala se do školy. Pomalou chůzí jsem došla na zastávku a chtěla se někam schovat, protože pršelo, ale všichni byli zalezlí v budce. Moje kapuce byla mokrá, ať už přijede prosím!

Stálá jsem tam, kolem procházeli lidi a najednou mi přestalo pršet na hlavu. Zvedla jsem ji a viděla něčí deštník.

,,Ahoj"

Usmál se na mě Maty. Moje záchrana...

,,Ahoj"

Pozdravila jsem ho nazpátek a znovu se podívala na deštník.

,,Přeci tě nenechám na dešti"

Dodal a já se usmála.

,,Díky"

Od této chvíle ani jeden nepromluvil. Oba jsme se dívali na místo, odkud by měl autobus přijet. Cítila jsem na sobě jeho pohled a věděla jsem, že se usmívá. Byla jsem nervózní, proč mě pořád sleduje?

,,Už jede"

Kývla jsem směrem k autobusu a popošla blíž k okraji chodníku. Zase mi padaly kapky na hlavu, ale to mi bylo jedno. Zaplatila jsem a sedla si na volnou dvojsedačku. Maty šel vedle mě, ale skoro celou cestu vládlo ticho.

***

,,Prosím, ať tam ještě není!"

Běžela jsem po schodech na hodinu matiky. Jenže mojí nešikovností jsem zakopla o schod a všechny věci mi popadaly na zem.

,,Navíc ještě nešikovná"

Ozval se za mnou něčí hrubý hlas. Ignorovala jsem ho, ale viděla jsem, jak někdo sbírá papíry ze země a pak mi je podává.

,,Děkuju"

Koukla jsem se na tu osobu, sakra! Brown!

,,Tolik si nechtěla přijít pozdě na mou hodinu, že si nekoukala pod nohy?"

Trochu se zasmál a já se zvedla.

,,Nějak tak"

Nevinně jsem se na něj podívala.

,,Tak běž"

Kývl ke dveřím a šel hned za mnou.

***

,,Dobře, čas odevzdávat"

Koukl se Brown do třídy, když se blížil konec hodiny. Ještě jsem si podepsala test a šla ho dát na stůl. Všichni se hned hrnuli ze třídy a já si ještě balila věci.

,,Naschle"

Řekla jsem a prošla kolem něj.

,,Doufám, že příště se ti žádná nehoda nestane"

To se mi vysmívá? Super...

,,Byla to nehoda, spěchala jsem"

Otočila jsem se na něj.

,,Já vím, proto bys měla chodit dřív"

Usmál se.

,,Naschle"

Otočila jsem se a vyšla ze dveří. O co se sakra snaží?

***

,,To je takovej idiot!"

Hodila jsem svoje věci na stůl až málem spadly na zem.

,,Kdo?"

Otočila se na mě Gabča a pak dál něco ťukala do mobilu.

,,Brown. Nevím o co mu jde, ale mám ho plný zuby"

,,Asi jsem slepá, ale tvoje zuby jsou bílé, ne Brownové"

Pokusila se o vtip a já se malinko usmála.

,,Koho máme teď?"

Sedla jsem si na stůl a koukla se na Matyho, jak se baví s Filipem. Byl otočený mým směrem a jeho pohled ke mně zabloudil. Pousmál se a já se taky musela usmát. Gabča mi už odpověděla a pak někam šla, já jen zakývala hlavou a dál sledovala Matyho. Dokud se mých boků nedotkly něčí ruce.

,,Hej!"

Cukla jsem sebou a tím se podívala na osobu za sebou. Byl to David, můj expřítel. Pořád na mě doráží a chce mě zpátky, i když je konec.

,,Debile"

,,Ale no tak, krásko"

Zasmál se a stoupl si naproti mě.

,,Jdi někam tyvole!"

,,Třeba k tobě?"

Natáhl ruce a dotkl se mě.

,,Sakra Davide! Vypadni ode mě!"

Křikla jsem na něj a on se chystal říct něco dalšího.

,,Řekla ať vypadneš"

Přerušil ho něčí hlas. Byl klidný, ale bylo tam i trochu naštvání.

,,Nebo co?"

Koukl se David za mě a egoisticky se usmál.

,,Nechtěj vědět"

Řekl znovu hlas za mnou a já se otočila. Byl to Matyáš, co tady dělá?

,,To určitě, nic mi neuděláš"

Posmíval se mu David a já se otočila zase na něj.

,,Davide přestaň!"

Ozvala jsem se, on se usmál ještě víc a chytl moji ruku.

,,Nech mě být!"

Chtěla jsem ji dát pryč, ale on zesílil. Kvůli tomu mu dal Maty pěstí. David ustoupil a chytl se za místo, kde před pár sekundami byla Matyho pěst.

,,O co se snažíš frajere co?! Předvádíš se před holkou, protože si novej?!"

Naštvaně se usmál a chtěl mu to oplatit, ale mužský hrubý hlas mu to překazil.

,,Davide, prosím"

Všichni tři jsme se podívali ke dveřím, kde se o futro opíral Brown, učitel matiky, kterýho nenávidím a který mi právě pomohl... doufám...