Can I Love Again?

XIX. Vystoupení

Přišla jsem domů a táta mi hned u dveří dával kázání. Vůbec jsem na to neměla náladu, proto jsem všechno odkývala a co nejrychleji zalezla do svého pokoje. Sedla jsem si na postel a zadívala se ven z okna. Pak jsem se podívala na stůl, kde se na mě usmíval můj kalendář se zaškrtlým datem na sobotě. To ne, už jenom dva tréninky a máme vystoupení! Tohle bude Matyho první vystoupení, jak se asi cítí? Možná hůř po tom, co jsem odešla, ale ta vzpomínka byla tak moc silná... Navíc je to vlastně nějaká akce a Láďa rád vystupuje na akcích. Z mých neústupných myšlenek mě vytrhl jemný ženský hlas mojí mamky, která už otevřela dveře mého pokoje.

,,Natálko, ani jsem si nevšimla že si přišla, kde si byla tak dlouho?"

Sedla si vedle mě na postel a já se na ní podívala.

,,Byla jsem s Matym venku, cvičila jsem jak jsem chyběla a on mi s tím pomáhal. Myslela jsem, že ti to táta řekl"

,,Ne, nic mi neřekl. Víš, jak tady teď byl Brown, tak má něco na práci"

,,A co?"

,,Je to jeho dávný kamarád, mají si co říct. Navíc se teď tady zase motá David a prý to řeší i Filip"

Řekla jeho jméno a mě chvilku trvalo, než jsem zjistila koho myslí.

,,Jo, ale není to tak zlý"

,,Není? Udělal ti monokla Naty, to už něco je. Navíc ti ubližoval i když jste spolu chodili"

,,To už je dávno pryč mami, nevytahuj to zase!"

Naštvaně jsem se zvedla z postele a rozhodila rukama.

,,Ano, je, ale je to David. U něj nikdy nevíš co udělá"

,,Mami dost, já chápu že jsem udělala chybu, že jsem s ním byla, ale už jste mi to s tátou dali dost sežrat, nemyslíš?!"

,,Nechci se s tebou hádat, ale dávej si pozor. Je ti devatenáct, za chvíli dvacet, máš vlastní hlavu a to já chápu, ale on je hajzl a my máme jen strach"

Pohladila mě po ruce a odešla z pokoje.

***

Dny utíkaly jako voda a přede mnou je vystoupení. Právě stojím u auta, které je zaparkované před halou, kde máme vystoupit. V ruce mám tašku s tanečními šaty a můj pohled je na dveřích, kam se všichni hrnou.

,,To zvládneš, však to umíš"

Podpořil mě táta za mými zády a já si povzdechla. Oba jsme se vydali dovnitř a našli šatny.

,,Fajn, tohle je několikáté vystoupení, ale ty si pořád stejně nervózní"

Hodí mi táta moje šaty do kabinky a já si je obléknu.

,,Prý tady bude i Brown"

V tuhle chvíli jsem se zarazila v pohybu. Cože to řekl?!

,,Cože? Brown?"

,,Jo, chtěl se sem podívat. Řekl jsem mu, že umíš dobře tancovat a on se chtěl přesvědčit, protože mi nevěřil"

Zasmál se, ale mě do smíchu moc nebylo. To, že se na mě bude dívat několik stovek lidí mi je jedno, skoro, ale Brown? Ještě když tohle je Matyho první vystoupení.

,,Dobrý den"

Slyším z tátovi strany hodně známý hlas a nevědomky se usměju. Maty, toho poznám všude.

,,Ahoj Natko"

Pozdraví i mě a já zahlédla jeho boty vedle v kabince.

,,Ahoj"

Odpovím a nazuju si boty. Pak vyjdu z kabinky a dojdu k ostatním holkám, které se už připravují.

***

,,Sluší ti to"

Uslyším za sebou Matyho hlas a usměju se.

,,Díky"

Otočím se na něj a pak se podívám za oponu, kde se baví několik (hodně) lidí. Vidím tátu, který se baví s Brownem a vedle nich máma, která je poslouchá.

,,Jsi nervózní?"

Zeptá se mě a já se na něj zase podívám.

,,Jo, ale ty bys měl víc. Je to tvoje první vystoupení"

,,Jo, taky že jsem. Ale když to zkazím, aspoň se lidi zasmějou"

Usmál se na mě a Hanka do něj omylem drkla, když procházela kolem něj. 

,,Promiň"

Omluvila se mu a usmála se na nás.

,,Páni Naty, vypadáš dobře"

,,Díky, ty taky"

Usmála jsem se a ni a ona s úsměvem odešla.

,,Fajn, tak já asi nevypadám dobře"

Podíval se Maty na svoje boty a snažil se nesmát.

,,Sakra Maty, tobě to ale sekne!"

Udělala jsem šokovaný výraz a oba jsme se zasmáli. Když ke mně zase zvedl pohled, v jeho očích se mihla touha, stejná jako ten den, co jsme se málem políbili. Sledoval mě těma jeho zelenýma očima a ani jeden nic neříkal. Měla jsem pocit, jakoby to trvalo hodiny, ale bylo to jen pár sekund, které přerušil trenér.

,,Tak jo, jste připravení?"

Zakřičel a všichni jsme se na něj podívali.

,,Já vím že ne, ale co se dá dělat"

Zasmál se.

,,Ještě jsem vám ani neřekl, co je tohle za akci. No, před dvěma měsíci za mnou přišel jeden chlap, který chtěl taneční vystoupení pro svojí školu. Ano, byl to ředitel školy ze sousedního města. Ta škola je dnes tady a na jejich akci jsme samozřejmě všichni zvaní. Po tom, co dokončíme náš tanec začne samotná akce, která bude i venku, ale to už řekne on. Teď všichni na místa, za chvilku začneme"

Usmál se na nás a odešel někam pryč. Všichni jsme ho poslechli a já se podívala na Matyho. Díval se na mě a když se naše pohledy střetly, usmál se. Úsměv jsem mu oplatila a pohled zabodla do mých bot. Znovu jsem se na něj podívala a on mě stále sledoval. Náš pohled ale přerušila světla, která se zhasla a z repráků se ozval Ládi hlas.

,,Dobrý den všem, co dnes přišli na tuto akci pořádanou školou pana ředitele Hanga. Za celou naší taneční skupinu bych Vám chtěl poděkovat za možnost vystoupit a za celé pozvání na tuto akci. Teď už ale prosím všechny o klid a přeji Vám příjemnou podívanou"

Dokončil svůj úvod a opona se zvedla. Všichni jsme rychle zaujali naše pozice a když se světla nad námi rozsvítila, začala hrát i hudba a my začali. Při pohybech jsem se rozhlédla po publiku a všimla si rodičů, kteří se usmívali. Vedle nich Brown a jeho oči registrovali každičký můj pohyb. Okem jsem zabloudila k osobě nějaký kus od nich, která mě taky sledovala. Když jsem se na ni podívala líp, myslela jsem, že se mi to jenom zdá. Moje srdce vynechalo úder a já málem spletla krok. Naštěstí jsem to stihla urovnat a znovu se podívala na osobu v publiku. Usmíval se na mě a já radši zavřela oči. Co ten tady sakra dělá?!