Can I Love Again?

XVII. A teď pravdu

Stojím na zastávce a nechávám padat kapky na moji hlavu. Všechno je mi jedno, v mojí hlavě jsou teď Brownova slova. Nejsi jediná, koho to bolí. Nejsi jediná, koho to bolí. Nemohla jsem večer vůbec spát, pořád jsem na to musela myslet. Právě teď tady stojím a sleduju malý potůček, co se z deště udělal, dokud někdo nechytí moji kapuci a nenasadí mi ji. Zamrkám a otočím se vedle sebe.

,,Neměla bys tady takhle stát"

Vidím Matyho sladký úsměv a kus jeho zmoklých vlasů, které mu vypadávají z kapuci.

,,Měl si vzít deštník"

Usměju se na něj a on si stoupne vedle mě.

,,Měla si ho vzít ty"

,,Můj není tak prostorný, aby se tam vešli dva lidi"

Sleduju jeho oči a on se s úsměvem koukne na svoje boty.

,,Nějak bychom se zmáčkli"

Podívá se na mě a stále se usmívá. Sakra, proč má tak úžasnej úsměv?

,,Jo, nebo by už mohl přijet autobus"

Koukla jsem se za něj a vyhlížela ho. Cítila jsem na sobě jeho pohled a proto jsem se na něj podívala. Měla jsem pravdu, sledoval mě, a usmíval se.

,,Co je?"

Nechápavě jsem se na něj podívala.

,,Vypadáš vtipně"

,,Proč?"

,,Jako bys právě vylezla ze sprchy"

Zasměje se a mě dojde co myslel. Jasný, moje vlasy.

,,Jo, ty taky nejsi zrovna suchej"

,,Ty si víc mokrá"

Rozesměje se a z dálky se k nám blíží autobus. Když zastaví, Maty mě pustí a přede mnou stojí nějaká starší paní. Najednou na zádech cítím jeho prst a pod jeho dotekem sebou cuknu. Když to udělá znovu a znovu, otočím se k němu.

,,Nepíchej mě sakra"

Řeknu potichu, ale nějaký muž za ním se na nás divně podívá. Maty se jen usměje a já začnu mluvit s řidičem.

***

,,Zase nestíhám!"

Zakleju sama pro sebe a běžím po schodech nahoru na matiku. Právě znovilo a já se začetla do mojí oblíbené knížky. Když konečně vyběhnu schody, zamířím do třídy, kde se na mě zase všichni podívají.

,,Zase pozdě?"

Ozval se hrubý hlas mého matikáře, ale můj obličej neznačil žádnou emoci.

,,Jakou výmluvu máš tentokrát?"

Otočil se tělem ke mně a čekal co mu řeknu.

,,Začetla jsem se"

Věnuju mu jeden pohled a jdu na svoje místo. Maty mě celou dobu sleduje a když se na něj podívám, usměje se. Sednu si na svoje místo a všimnou si, že Gabča tady není. Brown něco píše na tabuli a já si zapnu svůj mobil, abych napsala Gabče.