Can I Love Again?

XII. Again to school

,,Fajn, to zvládnu... Bude to dobrý"

Říkala jsem si sama pro sebe a sledovala svůj odraz v zrcadle, které se nacházelo v předsíni. Uběhlo pár týdnů a já jdu zase do školy. Máma je v práci a táta stojí u schodů. Myslí si, že o něm nevím, ale já vím že tam je. Nazuju si boty, vezmu klíče a chystám se jít ven, když za sebou slyším jeho hlas.

,,Zvládneš to?"

,,Budu muset"

Zavřela jsem dveře a vydala se na autobus. Bylo tam docela hodně lidí a já si všimla Matyho, který koukal do mobilu. Šla jsem k němu a pozdravil ho.

,,Ahoj"

Usmála jsem se a on zvedl pohled z obrazovky.

,,Ahoj, co tady děláš?"

Usmál se zpátky a schoval telefon do kapsy.

,,Jdu do školy, co asi?"

Uchechtla jsem se a víc na sebe natiskla svou mikinu, protože venku byla trochu zima.

,,Já myslel že budeš ještě doma"

,,Ne, už je to dobrý"

Odpověděla jsem a on se přiblížil. Chytl mi bradu a začal si přihlížet místo kde byla moje modřina.

,,Jo, vypadá to dobře"

Byla jsem docela nervózní, ale on si toho nevšiml. Doufám...

***

,,Natko!"

Zakřičela moje nejlepší kámoška přes celou třídu, když jsem se tam objevila a hned mě běžela obejmout.

,,Gábi, ahoj"

Oplatila jsem jí objetí a koutkem oka zahlédla Davida, jak se egoisticky usmál a něco zašeptal ke klukovi vedle něj.

,,Hrozně si mi chyběla!"

Pustila mě a obě jsme šly k našemu místu.

,,Promiň, kdybych neodešla, nestalo by se to... Ale šla jsem pro pomoc, bohužel nikdo zrovna nebyl na chodbě"

Začala se mi omlouvat a já si položila matiku na lavici.

,,To je dobrý, stejně to už nevrátíš"

Usmála jsem se a sedla si na lavici vedle ní. Sice jsem se usmívala, ale v duchu jsem si přála, aby neodešla. Vlastně za to mohla ona, protože tam nebyla, ale vlastně za to i nemohla, protože to nemohla vědět...

,,Natko, jdeme?"

Koukla se na mě s matikou v ruce. Jen jsem přikývla a vydala se za ní. Když jsme došly k učebně, kde máme mít hodinu, bylo zamčeno. Obě jsme se sklouzly po stěně na zem a svoje věci daly vedle sebe.

,,Už si zase v cajku jo?"

Ozval se hlas nad námi a obě jsme zvedly pohledy.

,,Co tady chceš?"

Zabručela Gabča na člověka, který mě uhodil. Moje srdce vynechalo úder a můj dech se zrychlil.

,,Odprejskni"

Promluvil klidným hlasem kluk za ním a on se uchechtl.

,,Jo? A ty si jako její bodyguard?"

Otočil se za hlasem a zadíval se do Matyho očí. Udělal krok k němu a nezapomněl zvedat ramena, aby vypadal drsněji.

,,Prostě vypadni"

Odsekl Maty a v ruce stále svíral učebnice.

,,Nechce se mi"

Odpověděl a Gabča se naštvaně zvedla.

,,Ty idiote, vypadni od nás!"

Zařvala na něj, až se na nás otočilo pár spolužáků. Mezitím, co se Gabča hádala s Davidem, se Maty nenápadně přiblížil ke mně. Moje srdce bilo jako o závod a byla jsem v šoku. Pořád jsem měla v hlavě tu ránu. Ne jen tuhle, i ty ostatní, co mi dával během našeho vztahu.

,,Natko"

Dřepl si přede mě Maty a dal ruku na moje rameno. Se strachem v očích jsem se na něj podívala.

,,Uklidni se, bude to dobrý, nic se ti nestane jasný?"

Uklidňoval mě a pak se otočil na Gabču. Ta už ale nestála tam, kde byla před tím. Byla u zdi a se vztyčeným ukazováčkem nadávala Davidovi, který se o zeď opíral. Musela jsem se usmát.

,,Ta holka se nebojí"

Zasmál se Maty a stoupl si. Podal mi ruku a pomohl mi vstát.

,,Idiot"

Naštvaně k nám Gabča přišla a vzala si svoje věci.

,,Kde je ten Brown, už tři minuty je hodina"

Zaslechla jsem Petra a podívala se na hodiny.

,,Třeba nepřijde"

Usmála se Gabča s nadějí v očích a já se koukla z okna, které na chodbě bylo. Viděla jsem jeho auto a on s telefonem u ucha pochodoval kolem něj.

,,Komu asi volá?"

Ozval se Matyho hlas vedle mojí hlavy a já leknutím nadskočila.

,,Promiň"

Zasmál se a ustoupil. Přestala jsem sledovat Browna a sedla si zpátky na zem. Po pár minutách přišel a začal odemykat dveře. Všichni začali vcházet do třídy a on stál u dveří a čekal, až všichni budeme uvnitř.

,,Naty, co ty tady děláš?"

Zastavil mě a já se na něj podívala.

,,Jdu na vaši hodinu"

Odpověděla jsem a stoupla si na stranu, protože kolem šli ostatní do třídy a Brown nepřestal mluvit.

,,Ne, co děláš ve škole. Myslel jsem, že budeš ještě doma"

,,Byla jsem tam už dost dlouho, navíc už jsem v pořádku"

Pokrčila jsem rameny a podívala se do třídy.

,,Poprvé jsem přišla dřív jak vy, měl byste si toho vážit"

Usmála jsem se zase na Browna a i jemu se vykouzlil úsměv na tváři. Sice vypadal ironicky, ale to už je vedlejší. Už nic neřekl, takže jsme oba mohli vejít do třídy. Sedla jsem si na svoje místo a otevřela si sešit, stejně jako ostatní lidi ze třídy.

Ahoj, tohle je vlastně poprvé, co se vám takhle ozývám...😂
Chtěla jsem se jen zeptat, jestli vás tento příběh baví, jaký máte názor na děj a jestli mám pokračovat nebo ne
Byla bych ráda, kdyby jste mi do komentářů odpověděli na již zmíněné otázky
Vaše Karol.❤