Triangulum

4.část

Probudím se připoutaná ke stromu. Je mi zle. Chvíli mi trvá, než zaostřím. Děsně mě bolí hlava a snažím se rozvzpomenou, co se stalo. Nakonec si dokážu vybavit vše, ale nemám ponětí kudy jsme šli. Ať se snažím, jak se snažím, nejde to. Rozhlídla jsem se kolem sebe. Moje spolucestující seděly u dalších stromu. Byly jsme v řadě, ale viděla jsem téměř na všechny. Nejblíž ke mně byla jedna mladá dívenka, neodvážila jsem se tipovat její věk, nakonec jí mohlo být jako mě, nemívala jsem dobrý odhad na věk. Hnědé dlouhé vlasy lemovaly její ostře řezanou tvář. Byla tak hubená. Zatím ještě nebyla vzhůru, což pro ni bylo možná lepší. Kromě ní jsme už byly všechny vzhůru. Ruce jsem měla za zády spoutané provazem. Alespoň to řezalo jako provaz, ale podle zvuku to byl i řetěz, kterým následně obmotali i strom.

Kus přede mnou byl rozdělaný oheň a na něm opékali zajíce, nebo něco v jejich velikosti. Pár chlapů tam sedělo u ohně a bavili se. Nerozuměla jsem jim dobře. Vpravo jsem za pár stromama viděla různé stany, některé pouze na spaní a v některých se určitě dalo i stát. Za ohništěm byly další čtyři velké stany a vlevo ode mě jsem viděla pouze velký stín, což byl nejspíš jejich hlavní stan. Snažila jsem si to všechno zapamatovat a snažila jsem se vymýšlet všemožné strategie, jak pryč.

K ohni si přisedla vysoká žena. Byla tmavovlasá jako téměř všichni zde. Ve středu Triangulum jsme prostě hnědovlasí. Ale barvy očí jsou různé. Mohlo jí být ke třiceti. Měla culík jako ten chlapec, co na mě mířil lukem. Spíš šípem. Byla půvabná. Její křivky vynikly v korzetu. Přes ramena měla přehozenou kožešinu a černé kalhoty zastrčené do vysokých bot. Seděla jako muž a oni se k ní jako k muži chovali. Neměli žádné narážky, ani jí neokukovali. Brali ji jako jednoho ze svých. Muselo jí trvat si tu pozici vybudovat. Trochu jsem jí obdivovala, ale když jsem si všimla stínu, který se k nám zprava přibližoval, okamžitě jsem se vrátila do reality.

Nejdřív jsem viděla pouze obrys jeho těla. Byl vysoký a svalnatý. Přestože na něj nebylo pořádně vidět, poznala jsem, že má pouze volné kalhoty a přes záda hozenou kožešinu. Žádné tričko, nic. Nejdříve došel k dívce ode mě nejdál a postupoval směrem ke mně. Pouze si je prohlížel, nic neříkal, ale do tváře jsem mu stále neviděla. Už byl u dívky vedle mě, která stále ještě nenabyla vědomí. Na chvíli jsem se lekla, jestli není mrtvá a snažila jsem se zahlédnout pohyb hrudníku, pak mi ale došlo, že bych jí vlastně možná smrt přála víc než to, co nás tady čeká.

Konečně jsem viděla alespoň barvu jeho kůže, která byla v těchto končinách tak neobvyklá, že jsem z něj nedokázala spustit oči. Byl snědý jako lidé poblíž Summi a jeho černé vlnité vlasy napovídaly tomu, že tam odtud opravdu pochází. Přistoupil k ní blíž a poklekl. Zvedl jí hlavu, aby se na ní podíval. Otevřel jedno její oko, a pak jí hlavu zase vrátil. Nic neříkal, tak byla nejspíš v pořádku. Zvedl se a došel ke mně. Dívala jsem se na jeho špinavé boty. Bála jsem se mu podívat do tváře. Přestože ještě ani nepromluvil, tak z něj šel strach. Možná právě proto.

Tentokrát si sedl do dřepu. Cítila jsem, jak mě spaluje pohledem. Chvíli jsem odolávala, ale bylo to tak nepříjemné, že jsem za chvíli musela zvednout oči a pohled mu oplatit. V ohni zapraskalo a já jsem spatřila ty nejtmavší oči, jaké jsem kdy v životě viděla. Periferně jsem si všimla, že má fousy, ale celou dobu jsem se dívala jen do těch jeho očí. A on se díval do mých. Čekala jsem, kdy něco řekne. Chtěla jsem, aby mě z toho divnýho okamžiku dostal, ale on místo toho zvedl ruku a dotkl se mého čela dvěma svými prsty. Potom zavřel oči. Za chvilku ruku odtáhl. Znovu se na mě podíval a zvedl se. Mohlo mu být třicet, ale opět bych hádala. Ukázal na první dvě dívky zprava a pomalu šel ode mě. K dívkám se seběhli tři chlapi a začali je odvazovat.

„Tak pojď čubko," řval jeden z nich. Byl to ten nejtlustší. „Budeš mě o to pak prosit každej den," olízl se. A ostatní halekali s nim. Vytřeštila jsem oči. Věděla jsem, že jsou to zběhové, ale když se doteď nic nestalo, myslela jsem, že za nás někde budou chtít jen peníze nebo nevím.

„Co to děláš?!" vylítlo ze mě směrem k tomu snědému. Na chvíli jsem se zalekla, ale když jsem viděla, že se nic nemění a oni už měli ty dívky téměř rozvázané, nemohla jsem přestat.

„Slyšíš mě?! Slyšíš? Řekni jim, ať je nechají!" zastavil se. Zase ten strach. Vypadalo to, že se zase rozejde směrem od nás. Přemýšlela jsem o nadávkách, které by ho donutily k činu. „Porcus!" zůstal stál. „Cunt," šel pryč. No tak. Vzpomeň si, co vás v tý blbý škole učili o rasách? Nikdy neříkejte Summovi, že je cizincem ve vaší části země. To je pro ně ta největší urážka. „Hostis," řekla jsem vcelku tiše, protože jsem si nebyla jistá, jak na to může zareagovat. Slyšel mě velice dobře, jelikož se nejenom zastavil, ale i otočil a následně pochodoval ke mně.