Triangulum

9. část

Summa na mě opět jako každý den házel nenápadně očko. Nejspíš kontroloval, jestli jsem poslušná. Kdyby tak věděl, co mám v plánu. Děsně bych chtěla vidět ten jeho vykulenej obličej, až zjistí, že Malum ovládá energii.

Den utíkal pomalu jako nikdy, ale s tím jsem počítala, je tomu vždy, když se někdo na něco těší. Doufala jsem, že si pro ní nepřijdou v noci, protože jsme obě věděly, že oni oproti nám znají terén a přestože bychom se lépe skryly ve tmě, tak oni by se ale zase oproti nám zvládli lépe pohybovat a nemluvím o tom, že se vsadím, že mají v lese pasti. Nakonec přišli v nejlepší čas. Začínalo být šero a to znamenalo alespoň nějakou ochranu před očima a přesto dobrý pohyb. Šli k nám Fero s Tigrisem. Když jsem viděla to tlustý prase, udělalo se mi zle. Překvapilo mě, že je mi hůř z toho sprostýho zmetka než z chlapa, kterej už se mě znásilnit pokusil. Tigris měl na tváři tak zlověstný úsměv, až se mi zježily všechny chlupy. Malum se zhluboka nadechla a já s ní. Dívala se jim do očí, aby ukázala, že z nich strach nemá. Tigris se nad ní naklonil.

„Už jsi celá natěšená ty vlhká obryně, co?" olíznul se. V tu chvíli jsem se přesvědčila v tom, že to z něho bych měla být nejvíc zhnusená a že mé překvapení z toho, nebylo na místě. „No jo. Ale ta tvoje už je moc vytahaná, jestli mi rozumíš," podíval se na mě. To nemyslí vážně. Ne, ne, ne. Mě si přeci neberou. Mě ne. Hledala jsem za nima Summu, ale nemohla jsem ho najít. Tigris se pomaloučku vydal mým směrem. Fero zůstal na místě a překvapeně na něj koukal. Evidentně to nebylo v plánu. A také se otočil dozadu po jeho vůdci. To už ke mně ale Tigris došel.

„Je pro mě čest, vzít si tě jako první. Víš. Já to mám rád ale dost tvrdě, tak snad je na to ta tvoje frnda připravená," zasmál se a přitom vyprskl trochu slin. Byl mi tak odpornej a nejspíš jsem se podle toho taky tvářila, protože vypadal naštvaně.

„Bellator tě vykuchá," ozval se Fero.

„Prosim tě. Už si jí tejden nevšímá. Není pro něj zajímavá, doufal v nějakej zázrak nebo co. Takže když už si na ní evidentně nedělá nárok, tak si jí můžu pěkně vzít," chytil mě za stehno a jel směrem nahoru. Trochu jsem vykvíkla. Chtělo se mi brečet. Pořád jsem se snažila najít Summu a konečně. S někým se bavil vzadu u stanů a evidentně neměl ponětí, co se tady děje. Tigris mě začal odpoutávat.

„Kámo s tímhle nechci mít nic společnýho," Fero se zdržoval opodál.

„Nebuď sráč. Chceš jí, ne? Básníš o ní celou dobu, co tu je," zavrčel na něj. Ten jakoby se zastyděl.

„Ale ne takhle," podíval se k nebesům. Ne takhle? Vždyť mě chtěl v tom stanu znásilnit uplně stejně.

„Jí nechte! Vemte si mě," ozvala se Malum, když už jsem byla zcela odvázaná.

„Chtěla by ses přidat, co? Ty jsi ale nenasytná," kousnul se Tigris do rtu. „Dám si vás obě. Odpoutej jí," nařídil Ferovi. Ten váhal „Dělej a neser mě!" zvýšil hlas. Mé oči se upíraly k jediné osobě a ona osoba už mi taky věnovala pohled svých temných očí. Byl napřímený a bylo vidět, že se snaží zaostřit, co se to tady děje. Ale pohled mi zase sjel na Tigrise, když mě chytil za vlasy a táhl kousek od stromu. Chytila jsem se za ně, aby to tak nebolelo. Povalil mě na břicho a začal stahovat kalhoty. Nějak jsem nemohla uvěřit tomu, že se to děje. Znovu jsem vzhlédla a hledala ho. A on poklidně seděl a celou tu scénku pozoroval. Nevěřila jsem, že mi nejde na pomoc. Že tam jen sedí. Koukla jsem na Malum. Fero už ji odpoutal. Soucitně se na mě podívala. Ne. Vrtěla jsem hlavou. Byla jsem pro ní už moc daleko, větší šanci na útěk má, když se zbaví Fera. Tigris si mě bude držet, nepoběží za ní. Utekla bych totiž taky a než se rozeběhnou ostatní, bude mít solidní náskok.

A najednou jsem viděla, jak Fero padá omráčený k zemi, jak mu po těle sjela fialová vlna a Malum zmizela v lese. Tigris se otočil a na chvíli jakoby se za ní chtěl vydat, ale došlo mu, že mě má pod sebou. A tak jen řval na ostatní, ať za ní běží. Summa se zvednul a pořád koukal na mě. Jakoby mi to vyčítal. Ví, že jsem se s ní domluvila? Nemůže se divit, že jsme chtěli utéct. Nevěděla jsem, jak daleko jeho stěna dosáhne, tohle už bylo asi nad jeho schopnosti. Tigris nevěděl jestli pokračovat, jestli by mě neměl opět připoutat a vydat se za ostatními, ale nejspíš se rozhodl, že lepší nápad je pokračovat v tom, co rozdělal. A tak mě pevněji zasedl. Vzal provaz a začal mi svazovat ruce. Měl sílu, vypadalo to, že pod těma špekama žádný svaly být nemůžou, ale sílu prostě měl. Ruce byly u sebe ta tam. Otočil si mě na záda. Poslední pohled na Hostise. Jenom se díval. Jenom.. kalhoty byly téměř dole.... kouká. On mi nepomůže...  Trojice on mi nepomůže.