Triangulum

8. část

Uběhlo pár dní. A já už dokázala rozpoznat charaktery lidí, kteří chodili nejvíc k ohni a do naší blízkosti. Ženy, které se mnou unesly se jmenovaly Clara, Pacem, Rose, Nubes a Malum. Malum byla nejstarší. Bylo jí asi tak čtyřicet pět a byla jediná, která se mnou zůstala u stromu. Ostatní dívky spaly v jednom společném stanu. Přestože je hlídali, tak měly mnohem lepší podmínky pro žití tady. Ačkoliv chození na „záchod" měly pořád stejné. Musely si říct a někdo s nimi šel na latrínu.

Každý v téhle skupině lidí ovládal energii. Bylo neuvěřitelné, vidět to na vlastní oči. Nebyla jsem si jistá, jak to funguje, ale podle starých knih se děti rodily s určitou schopností. Každý měl vrozené, jak bude umět s energii pracovat. Někdo ji dokázal vložit do zbraně a ta pak byla účinnější, či silnější, někdo do částí svého těla, jiný s ní dokázal někoho omráčit a někdo, jako byl ten Summa, jí uměl využít jako štít. Zhmotnit ji v pevnou stěnu. Všichni si tu tykali, na třídu se nehledělo. Jenom dívky, které se sem se mnou dostaly, to dodržovaly. Ta, co ke mně předtím seděla nejblíž, Clara, tak přestože jsme se trochu sblížily a viděla, že se tady na třídu nekouká, tak mi přesto vykala. Teď už ale chodila s ostatními po táboře. Přesto ke mně stáčela smutné pohledy. Byla jsem raději tady, než mezi nimi. Spali s těmi muži. A i když se k nim chovali slušně, tak jsem radši dělala společnost stromu. Vlastně se chovali slušně až na jednoho. Jmenoval se Tigris. Nenáviděla jsem ho, byl z nich nejhrubší a nejsprostější a navíc děsně tlustej. Doufala jsem, že mu jednou hodně ublížím.

Summa byl jejich vůdce. Ale nezvolili si ho kvůli jeho jizvě, ale kvůli jeho bojovým dovednostem. Vždy z lovu nesl největší kořist. Ale Summové byli známí svými bojovými schopnostmi. Od té doby, co na mě použil bariéru, jsem ho znovu použít energii neviděla. Ostatní si s ní pohrávali nebo se procvičovali a já je při tom pozorovala. Říkalo se, že energii v sobě má každý, ale je pouze pár jedinců, kteří jí dokáží ovládnout. A já pořád doufala, že patřím k těm, co to zvládnou. Snažila jsem se je napodobovat. Snažila jsem se přijít na to, jak v sobě tu sílu probudit, ale nešlo to.

„Utečeme," promluvila Malum. Zvedla jsem hlavu. Nedívala jsem se na ní, aby to nevypadalo nápadně, pouze jsem kývla, ať pokračuje. „Až si pro mě zase přijdou, tak musíš nějak protestovat. Odpoutají tě a budou si chtít vzít i tebe. Zastavím je a utečeme," musela jsem se krotit, abych se neušklíbla. Raději jsem čekala na vysvětlení. Nezmiňovala jsem se o tom, že ten Hostis nedovolí, aby mě znásilnili. Jinak už by se to stalo „Umím používat energii," oči se mi natočily jejím směrem, ale hned zase vrátily zpět. „Dokážu jí vyslat do cizího těla a tím mu dát ránu jako od elektřiny. Člověk nesnese jinou energii, jeho tělo není schopné ji přijmout,"

„Proč jsi to neudělala dřív?" procedila jsem skrz zuby.

„Potřebovala jsem si ty lidi otypovat a promyslet to," koukla na ostatní dívky. Bylo jasné, že je zachránit nedokáže. Ale pokud říkal ten Hostis pravdu, tak jim tu nikdo neublíží a dokonce jim pak nabídnou svobodu. Věděla jsem, že si jen něco namlouvám, abych omluvila to, že je tam chci nechat. Ale kdo by nevyužil příležitosti utéct, když může? Zabere, když budu hlučná? Vážně mě odpoutají taky? Jasně jsem kývla, aby viděla, že do toho jdu s ní.