Triangulum

5. část

Lidi u ohně zbystřili a já se cítila takhle malinká. Když proti mně šel, skoro jako by si pro mě šla sama smrt. Klekl si ke mně. Sklonil hlavu a usmál se.

„Takhle už mi neříkej děvče, jasný?" když se na mě podíval, nevypadal naštvaně, měl stále úsměv na tváři. Tak tohle je ta největší urážka.

„Nech ty dívky být. Prosím. Určitě za nás dostaneš dobrý peníze," cítila jsem se zoufalá.

„Já dokonce vím, že bych za vás měl velké peníze," chytil pramínek mých vlasů.

„Tak proč je nenecháš?" oči mi zvlhly slzami, ale držela jsem je, jak jen to šlo.

„Chlapi potřebují rozptýlení. My to tak prostě děláme," dívky už jsem měla z dohledu. Odvedly je mezi stany vpravo a tam už mé oči nedohlédly, pouze jsem slyšela jejich tlumené křiky, museli jim zacpat ústa. Snad jen nějakým hadrem a ničím jiným. Pozoroval každou mou grimasu. Nechal si stéct mou slzu na prst a ten si pak olízl. Musel poznat, jak mi to přišlo děsivé a zasmál se tomu.

„Nechápu, jak to můžete dopustit. Vztáhnout ruku na ženu je už dávno zakázané, je to ubohé," vrčela jsem.

„Pozor! Nedovoluji jim, aby ženám ubližovali. Muž, co uhodí ženu, není muž. Je to odpad," lži z jeho úst zněly jako pohádka. Ironicky jsem vyprskla smíchy.

„Mendax. Lháři. Tak proč nás omráčili, tak proč mě chtěl jeden pořezat? A hlavně. Muž, co ženu znásilní není odpad?" nemohla jsem uvěřit tomu, že to vůbec řekl.

„Který ti chtěl ublížit?" řekl hlubokým hlasem.

„Je mrtvý. Odpověz na otázku, to je slušnost," nedala jsem se.

„Všichni máme své potřeby Drosera. Chtěla bys s nimi snad dnes měnit?" zeptal se, hlavu nakloněnou. Podívala jsem se směrem odkud vycházel hluk. Vypadalo, že ho překvapuje moje zamyšlení. Jasně, že bych s nima nechtěla měnit a obětovat se kvůli nim by bylo sice statečné, ale taky neskutečně stupidní.

„Nechápu, jak to můžeš dopustit," secvakla jsem zuby.

„Chci něco víc než okrádání a prostoduchý šukání, ale můžeš mi to dát?" zase jsem sledovala jeho boty. Co mu na to mám říct. Ano, ano. Se mnou bude sex úplně o něčem jinym a už ani nebudeš krást ty parchante. Chytil mě za bradu a donutil podívat se na něj. „Je mi líto, že si to dnes tvé přítelkyně vytrpí, ale neublíží jim,"

„Jenom psychicky, že?" to že je neznám, jsem vynechala. Nevěřícně zakroutil hlavou.

„Sladká Drosera. Na světě se děje tolik zlého. Děvčatům jako jste vy by jiní dělali tak strašné věci a tvoje slůvka by vůbec nepomohla, naopak by všechno zhoršila. Divila by ses," Drosera. Velice známá masožravá rostlina na východě.

„Ani tady moje slova nepomáhají," nemohla jsem si pomoci, ale moje pusa nechtěla přestat. Věděla jsem, že kdyby patřil mezi obyčejné násilníky, už bych ležela na zemi zmlácená a znásilněná. On se ale zase jenom usmál.

„Jsi sladká jako zralý plod v našich zahradách. Už se těším na den, kdy za mnou přijdeš a budeš se se mnou chtít pomilovat," zvedl se a přestože jsem opět nemohla uvěřit tomu, co vypustil z úst. Větší údiv nastal, když jsem si všimla jeho jizvy. Měl pod okem jizvu ve tvaru trojúhelníku. On patřil k nejvyšší vrstvě, je přímo ze Summi. Co tady dělá? Proč by hledal zálibu v takovém životě? Zašel do stanu a za chvíli se objevily u ohně ty ubohé holky. Strkali je před sebou.

„Sedněte si," řekl jeden z nich vcelku milým hlasem. Poslechly, neměly potřebu zbytečně vzdorovat. Sundali jednoho zajíce a roztrhali si ho na pár dílů a obě dívky také dostaly.

„Jen jezte," pobídl je jeden z těch, co je přivedl zpět. Nebyl ničím zajímavý. Stejný jako my ostatní z těchto končin.

Přišlo mi jako bych je pozorovala hodiny, ale určitě uběhlo jen pár desítek minut. Všichni byli k dívkám vcelku milí. Někteří měli více sexuálních narážek, ale většina se chovala v rámci možností slušně. I na dívkách bylo vidět, že se trošku uvolnily. Než jsem usnula, tak pořád seděly u ohně.