Boobear

B14B

Podívejte se na celé video.

-------------------------

A hned jsem po škole zjistil proč. Nejradši bych se k němu rozeběhl a skočil mu do náruče, ale bylo by to divné. Ne jenom pro něj, ale také pro lidi, kteří tu byli s námi.

Moje srdce tlouklo tak moc silně když jsem k němu došel. Hazza si mě přitáhl za paže a snad co nejvíc obejmul. Nasakoval jsem tu jeho vůni tak moc. Objetí se snad nikdy nenabažím, hlavně těch jeho.

Harry: Co kdybych tě někam vzal?

Louis: Rád bych někam šel.

Harry se usmál snad nejsladčeji co to šlo. Dal objetí ještě klukům a za ruku mě táhl pryč. Stihl jsem jenom zamávat na rozloučenou.

--------------------------------------

Nejraději bych se zastavil a políbil ho, mám z něho tak silný pocit. Jak mě táhne dychtivě za sebou. Kam mě asi vede? 

Během cesty se několikrát otočí, aby si zřejmě zjistil jak se tvářím. Nezmůžu se na nic než na můj připitomnělý úsměv. 

Snažím se držet jazyk za zuby, abych nezkazil tuhle chvíli, ale tak moc jsem chtěl vědět kam míříme. Pane bože Louisi, vydrž chvíli.

Harry: Za chvilku dorazíme na místo. Vidím to na tobě.

Louis: Co vidíš?

Opravdu nechápu co tou větou myslel.

Harry: Chceš vědět kam tě vedu.

Dořekne a zastaví se před nějakým vjezdem do budovy, které jsem si nikdy nevšiml i když jsem tu už párkrát byl. Nechápavě na něj kouknu. 

Harry: Tohle místo je jedno z mých oblíbených. Měl by si to vědět pokud mě chceš více znát. Jen, ze začátku se moc nelekej. 

Louis: Cože?

Harry: Abychom se na to místo dostali, musíme přes další projít, jen se ho nelekej.

Louis: Dobře.

Usměje se a jakmile vejdeme vjezdem tak po pravé straně se objeví dveře. Byli celé černé a uprostřed měli takové to okénko, které vždy můžete vysunout, aby jste zjistili kdo třeba ťuká na dveře. 

Harry silněji na dveře zaťukal. Po chvilce někdo otevřel již zmiňované okénko a na to hned otevřel i dveře. Chodba, která se nám otevřela byla temná, v polovině ní jsem začal slyšet nějaký hluk, který vždy slyšíte v barech. To mě vede do nějakého?

Nebyl jsem daleko od pravdy. Došli jsme opravdu do nějakého baru, bylo zde trochu plno. Všude seděli muži, někteří popíjeli, další koukali na nějaký sport v televizi. 

Co je tohle za místo? Není to jen tak nějaký bar.

Kráčeli jsme zase k nějakým dveřím před kterýma se Harry konečně zastavil.

Harry: Vítej v jednom z mích míst.

Otevřel dveře a přede mnou se rozevřel nádherný výhled na část města, ve které jsme zrovna byli. Člověk by řekl, že je to nemožné, vždyť jsme nešli nikam nahoru. Nebo jo? Třeba jsme si toho jenom nevšiml. 

Musím Vám popsat vše co jsem viděl.

Když jsme vyšli ze dveří objevil se před námi výhled na část domů, zeď a po pravé straně vyvýšenina, na kterou vedl žebřík. Určitě jste z té vyvýšeniny museli vidět ještě více domů. Za noci to tu musí být magické. 

Ty domy, jejich střechy, braly mi dech. Nedá se ani popsat jakou symfonii ukazovaly. 

Musel jsem před dveřmi stát asi hodně dlouho.

Harry: Líbí se ti to, že? Jsem neskutečně rád, bál jsem se.

Louis: Bál? Tohle je jedno z nekrásnějších míst. Jenom mě zaráží to, čím jsme museli projít. Co to je za místo Hazza?

Harry: Bar pro potěšení, zábavu mužů. Muži zde můžou pít, sledovat sporty, hrát kulečník. Nedostane se sem jen tak někdo.

Louis: Jen tak někdo? Ten bar je snad jen pro ty bohatší?

Harry: Ano, jen pro ně. Slouží to tu jako únik před realitou, jako místo kde se nemusí bát uvolnit. V jednu chvíli jsem zde pracoval jako barman. Dohodil mi to jeden můj příbuzný.

Louis: Aha, půjdeme na vyvýšeninu?

Harry: Jistě, vše co si přeješ.

Usměji se a zamířím k vyvýšenině. Nemohl jsem se dočkat jistě přenádherného výhledu.

Louis: Za noci to tu musí být magické.

Harry: Někdy tě sem vezmu.

Louis: Jsem rád, že jsi mě sem vzal Hazza.

Harry: Přišlo mi to jako skvělé místo na rande. 

Prohodí jako nic. 

Slyšel jsem jako jediný co řekl? 

Louis: Rande?

Harry: Ano, pokud teda chceš.

Louis: Ty se ptáš? Jistě.

Určitě zářím. Harry si mě vezme do náručí. Dá mi polibek na krk. Nemohl jsem se ubránit vzdychu, jsem na krk velice citlivý. 

Harry se jenom uchechtne a věnuje mi ještě další polibek na krk a tentokrát použije trochu zoubky. 

Nakloním hlavu na stranu, abych mu můj krk odhalil a zpřístupnil ještě více.

Co to právě provádíme? Strašně moc se mi to líbí.

Harry pomalu dává polibky po celém mém krku. Jisto jistě mi musí všude vytvářet značky. Nechám ho ať si se mnou dělá co chce, naprosto se mu odevzdám.

Tak příjemný pocit jsem nikdy nezažil.

Zažívám tak moc intenzivní pocit, ze kterého se mi pomalu, ale jistě zamotává hlava. Moc nevnímám okolí, jediné co zvládnu je, že skoro vždy když se rty dotkne krku, tak vzdychnu. 

Na chvilku přestane a já nesouhlasně zakňučím.

Harry: To vzdycháš teprve teď, ale počkej až toho zažiješ více Lou. Počkej až si tě vezmu jednoho dne víc než teď. 

Dořekne a opět začne znovu opečovávat můj krk. Doufám, že ta chvíle nastane co nejdříve, nemůžu se dočkat. Sice jsem s nikým nikdy nic neměl, ale pro Hazzu zkusím vše, chci, aby byl první. 

Doufám,že se Vám dnešní kapitola líbila. Mě osobně se velice zamlouvá. Děkuji za komentář od jedné slečny, který mě nabudil napsat dnešní kapitolu, znovu děkuji.

TajemneJmeno