Boobear

B13B

Harry: Jak to víš?

Louis: Niall zmiňoval.

Harry: Skřet jeden.

Ani nevím jak dlouho jsme si psali. Skončili jsme něco kolem půlnoci.

Harry: Dobrou Boo

Louis: Dobrou Hazza

--------------------------------------

Zdál se mi opět tak nádherný sen, opět o mém Hazzovi. Počkat, řekl jsem mém? Um... určitě jsem se přeřekl. Je pravda, ale kdyby byl Hazza můj, splnil by se mi sen. Upřímně, komu by se nesplnil, že? 

Dostává se mi pod kůži více a více. Nevím jestli je to dobře nebo špatně. Zjistíme časem. 

Přemýšlel jsem jestli mu mám napsat něco jako: Dobré ráno Hazza. Polovina mého mozku říkala ať mu napíšu, ale druhá ať mu nepíšu, že budu vypadat vlezle, ale stejně on napsal první ne? Řekněte mi prosím, po kom mám tu nerozhodnost, rád bych si s tím člověkem rozumně promluvil. 

No místo snění bych mohl konečně vyrazit do školy na ten veliký test. Uf, jsem tak nervózní. Začínám se klepat, jsem totiž hrozný stresák. Vždy šílím i když nemusím. To je další vlastnost, která mě otravuje. 

Po cestě jsem se nakonec rozhodl vzít ten podělaný telefon strachu a napsat Harrymu. 

Louis: Dobré ráno Hazza, doufám, že si se skvěle vyspal.

Dopíšu a pošlu zrovna když přijdu na školní pozemek. 

Vidím všude ty jejich pohledy, ale nikdo nic neřekne, neudělá. 

Začnu hledat kluky, přece by měl už přijít Liam ne? Niall to včera zmiňoval, navíc, včera jsem ho viděl.

Nikde nebyli, dobře Louisi, dýchej, nic ti bez nich nehrozí, přece nejsi žádný srábotka. Zhluboka jsem dýchal a vlezl do třídy snad nejrychleji co to šlo. Ani tam nebyli, kruci kde jsou? Hlavně Niall, vždyť se včera tak snažil, byla by škoda to zahodit. 

Zazvonilo a kluci vběhli do třídy udýchaný jak po maratonu. Byli celý rudý, vypadali jak rajčata, musel jsem se uchechtnout. 

Docela by mě zajímalo co včera po tom co odešli ode mě dělali. Vypadali jak kdyby nespali. 

Významně jsem na ně  koukl, víc jsem nestihl, protože do třídy vešel učitel.

Vedl takové ty kecy o tom, že kdo bude opisovat, podvádět má za pět, ti co tu prý nejsou mají náhradní termín na dopsání zítra po škole a bla bla bla. Moc jsem ho neposlouchal, po každé říká to samé. 

Musím říct, mám z toho tak dobrý pocit, na vše jsem odpověděl, snad dobře. 

Louis: Co jste dělali, že jste přiběhli na poslední chvíli?

Niall: Něco málo se ráno přihodilo.

Louis: Něco málo? Co přesně.

Liam: Něco málo mezi námi. Neříkej, že furt nevíš.

Louis: Ne furt.... uuuu už vím.

Niall se nad mým obličejem zasmál. 

Niall: Jinak ještě jednou děkuji za včerejšek Louisi, neodpověděl jsem jenom na dvě otázky.

Liam: Já také děkuji, snad to má Niall dobře.

Niall: Já věděl, že jsi opisoval. To se přece nedělá.

Začnu mu kroutit prstem před obličejem. Myslím kroutit jako když prstem naznačujete, že takhle ne. Neznělo to divně? Určitě jo. Mám špatné vyjadřování. 

Louis: Není zač pánové, dlužíte mi dobrý oběd. 

Niall: Souhlas, mám hlad.

Liam: Lásko, ty máš hlad neustále. 

Niall: Cccccc, Louis taky.

Liam: Jste dvojčata, jste výjimky pánové.

Zbytek dne proběhl bez sebemenšího problému. Jen ke konci dne se kluci na mě začali až nějak moc culit. 

A hned jsem po škole zjistil proč. Nejradši bych se k němu rozeběhl a skočil mu do náruče, ale bylo by to divné. Ne jenom pro něj, ale také pro lidi, kteří tu byli s námi. 

Moje srdce tlouklo tak moc silně když jsem k němu došel. Hazza si mě přitáhl za paže a snad co nejvíc obejmul. Nasakoval jsem tu jeho vůni tak moc. Objetí se snad nikdy nenabažím, hlavně těch jeho. 

Harry: Co kdybych tě někam vzal?

Louis: Rád bych někam šel.

Harry se usmál snad nejsladčeji co to šlo. Dal objetí ještě klukům a za ruku mě táhl pryč. Stihl jsem jenom zamávat na rozloučenou.

Dneska jsem se donutila k tomu, si sednout k počítači a napsat tuhle kapitolu. Nevím proč mám vždy problém začít.
Jinak byla bych vcelku lidi ráda za nějaký komentář, aspoň jeden, prosím.
Btw. Taky milujete tu písničku, která je v médiích?
TajemneJmeno