Boobear

B4B

Dnešek byl jako každý jiný. Pár nadávek když jsem přišel do školy, vyhýbaví spolužáci, pár papírku se vzkazem na mé skříňce. Jak jsem říkal, normální den jako každý jiný.

Dneska se, ale něco řešilo. Slyšel jsem, že by snad měl přijít nový žák nebo jich má přít víc? Moc jsem nerozuměl. Jenom jsem doufal, aby nebyl/ nebyli jako ostatní a nenadávali mi. Opravdu by to bylo to poslední co bych potřeboval.

Snažil jsem se do začátku hodiny moc na sebe neupozorňovat. A věřte nevěřte, povedlo se mi to. Poslouchal jsem písničky a psal zároveň melodie k mým vlastním. Miluji když si sednu doma na postel, vezmu si kytaru a začnu hrát. Nechávám vždy za sebe hrát mé srdce. Texty, které hraji totiž vyjadřují mě celého, mojí náladu.

Moc jsem ovšem nedával pozor na okolí. Probral jsem až když na mě učitel zařval: ,,Tomlinson, okamžitě si sundejte ty sluchátka a dávejte pozor!"

Tam moc jsem se lekl, což samozřejmě všechny rozesmálo, fakt skvělý.
Sundal jsem si sluchátka a koukl směrem k tabuli. Právě se mi zastavilo  srdce. Koukali na mě ty nejkrásnější oči, které jsem ve svém životě uviděl.

,,Takže žáci tohle je váš nový spolužák, doufám, že ho vezmete mezi sebe, představ se," řekl učitel.
,,Jmenuji se Harry Styles, je mi osmnáct let. Muliluji hudbu, tetování, pařby, prostě všechno možný," pronesl  jako nic.

Nemohl jsem od něho odtrhnout zrak. Doufám, že si toho on s ostatními nevšiml.
,,Sedni si tam kde je místo," poručil mu učitel.

Radši jsem sklonil hlavu a doufal, že si nesedne vedle mě, měl bych totiž potom tak trochu problém.
Prosím, prosím, prosím.

Slyšel jsem kroky, které mu patřily, najednou se zastavily a následně poté vedle mě vrzla židle. Jo, teda ne!

Nastalo takové ticho, určitě bychom uslyšeli padnoucí jehlu.

,,Pokračujeme ve výuce, otevřete si učebnici na straně 75, prosím," zavelí učitel.
,,Jak se jmenuješ?" ozve se vedle mě.
,,Louis Tomlinson, neslyšel si jak předtím učitel zařval?"
,,Slyšel, ale chtěl jsem tvé jméno vědět celé."
,,Um.. Radši se se mnou nebav," řeknu mu trochu smutně.
,,Proč jako?"
,,Aby si neměl potom problémy."
,,To kvůli čemu?"
,,Nikdo se tu semnou nebaví, takové nepsané pravidlo školy."
,,Úžasný, ale jestli dovolíš tak se budu bavit s kým chci nehledě na ostatních, Louisi"

Neměl jsem mu jak odpovědět, a proto jsem radši už mlčel po zbytek hodiny. Trochu mě, ale znervózňoval jeho pohled. Prohlížel si celou mou osobu. Několikrát jsem sebou škubl, což mu pokaždé zvedlo koutek úst.

Se zazvoněním jsem se snažil co nejrychleji zmizet do další třídy, ale někdo mě přitiskl na školní skříňky.

,,Nech ho na pokoji Tomlinson. On není jako ty, nech ty svoje pracky pryč od jeho těla, nekoukej na něj jak na svoji kořist, nestojí o tebe," zařve mi do obličeje Majk a stisk kolem mého krku zvětší. ,,Rozum..," chtěl něco říct, ale někdo ho přerušil.

,,Laskavě dej tu pracku z jeho krku pryč  skrčku," promluvil pro mě neznámý kluk. ,,Jseš  jako kdo, že mi poroučíš?" odpoví mu Majk. ,,Někdo komu nevadí ti rozbít dr*ku. Takže, laskavě ho pusť," zvýší hlas.

Naštěstí ho Majk poslechne.

Sjedu  zády po skříňkach. Kouknu kolem sebe a uvidím dva kluky, kteří jsou zde zřejmě noví.

,,Děkuji Vám." ,,Není zač. Jinak klidně se dál na Harryho koukej, myslím, že mu to vadit nebude," pronese jeden z nich. Teprv teď si všimnu, že se oba drží za ruce. ,,Jak to myslíš?" ,,Tak jak to říká," odpoví ten druhý.

,,Mimochodem, já jsem Niall, ten vedle mě je můj přítel Liam," řekne ten co na mě prvně promluvil.

,,Louis Tomlinson."

,,Těší nás Louisi," promluví Liam.
,,Snad se někdy uvidíme, což myslím, že bude brzy. Jinak kdyby si měl zase problémy, můžeš za námi přijít. Hlavně si nic nedělej z jeho slov, to, že jsi gay není nic zlého," dokončí.

,,Děkuji," .... ,,A Harry je taky....?"

,,Jako my? Gay? Ano, jen nikdy nenašel někoho koho by mohl milovat, někoho o koho by mohl pečovat, starat se o něj," promluví Niall.

,,Snad se to brzy změní," ušklíbne se Liam.

TajemneJmeno