Nemohli jsme se od sebe odtrhnout, ale ta chvilka musela přít.
Čekal jako správný džentlmen až otevřu dveře, vejdu do nich, naposledy se na něho podívám a následně je ladně zavřu.
Mamka byla už samozřejmě doma. Koukala na mě jak na svatého.
,,Kde jsi asi byl, že se tváříš jak nějaký andílek?"
,,Venku, ummm ...... s kamarádem," zalhal jsem trochu, nechci ji zrovna teď říkat, že mám přítele. Chci si tuto informaci ponechat pro sebe, aspoň na pár chvil.
,,Jenom kamarádem?" podezíravě se koukla.
,,Ano, kdo jiný by to byl?" položil jsem spíše řečnickou otázku a než stihla něco říct, odešel jsem co nejrychleji do mého pokoje.
Možná mi něco říkala nebo ne.
Vešel jsem do pokoje a povalil se na postel.
Jsem po dnešku tak strašně moc unavený. Sice jsem skoro nic nedělal, ale pocity, které se ve mne dnes odehrávaly, mi daly zabrat.
Dal jsem si rychlou sprchu, oblékl se do mého spacího úboru a usnul opět s myšlenkou na Harryho.
Procházel jsem se chodbou školy. Všechny zraky byly upřeny na mě. Co jsem udělal? To mi zase někdo vylepil na skříňku nějakou "srandu" ?
Lidi mi odstupovali z cesty a tiše se uchechtávali. Úplně na konci všeho stál Harry spolu s Niallem, Liamem.
,,Kluci co se děje?" zeptám se opatrně.
,,Co by se dělo nulo?" řekne Niall.
,,Nialle?" Co mu je?
,,Myslíš si, že vše bylo skutečné? Že tě miluji?" promluví tentokrát Harry.
Nemohl jsem uvěřit, tohle by nikdy neřekl nebo ano? Co se stalo? To vše byl jen špatný vtip?
Jenom jsem tam na ně zíral, rychle jsem se sebral a začal jsem utíkat co nejdále od školy.
Slzy mi stékaly po tváři jak vodopády. Nedaly se zastavit, tak strašně moc to bolelo, tak hrozně moc.
,,Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí."
Dante Alighieri
TajemneJmeno
ČTEŠ
Boobear
Fanfiction,,Láska je jediná síla, která dokáže proměnit nepřítele v přítele." - Martin Luther King ................ ,,Louis Tomlinson." ,,Harry Styles." ................ Jeho potetovane ruce, které přejížděly po mém těle, které ho zkoumaly. Jeho ústa přejížd...
