Boobear

B19B

Mamka mě objala a začala mi do ucha šeptat taková ta uklidňující slova. ,,Nemusíš se tam vrátit, vyřešíme to nějak, přihlásíme tě jinam na školu. Cokoliv pro tebe zlatíčko. Bude to bolet, ale bude to lepší. On za to časem zaplatí, všichni za to zaplatí."

Dobře, to by stačilo. Ty děsivé sny by mohly přestat, nemám je rád. Myslím, že je nemá nikdo rád. Nevím jak vy, ale já se vždy rozklepu a mám sto chutí začít brečet. A teď, na tom nejsem jinak.

Podívám se na hodiny a zjistím, že jsou čtyři hodiny ráno, tak strašně moc bych chtěl zavolat Harrymu, chtěl bych, aby mě utěšil, aby mi řekl, že všechno byl jen pouhý sen.

Docela dlouho jsem držel v ruce telefon, rozhodoval se jestli mám zavolat.

Chtěl jsem brečet, chtěl jsem slyšet jeho hlas, který působí na mě jako ukolébavka.

Zmáčkl jsem to blbé tlačítko a čekal.
Prozvonilo ho to napoprvé, napodruhé a napotřetí to Harry zvedl.

,,Lou? Co se děje?"

Vzlykl jsem a trhaně jsem řekl, že potřebuji jeho hlas. Snažil jsem se nebrečet, ale moc to nešlo.

,,Co se stalo Lou? Někdo ti ublížil?" šílel docela dost.

,,Zlý sen, nemám je rád. Prosím mluv na mě, potřebuji tě," vzlyknu už po několikáté.

,,Kdyby si chtěl, můžeš mi o něm říct Lou, jsem tu pro tebe. Nezapomeň, že tě ze všech na světě nejvíc miluji. Jsi jak sluníčko, které mi vždy vytvoří úsměv na tváři, jsi jak pulz, bez kterého by mé srdce nebylo, jsi jak vzduch bez kterého nedokážu a ani nemůžu žít Lou. Jsi pro mě všechno Lou. Kdyby mi tě někdo vzal, vzal bych si život. Život bez tebe není život. Nejraději bych si tě teď přitáhl do objetí, umačkal tě v něm. Miluji tě Lou."

,,Taky tě miluji, strašně moc děkuji Hazza."

,,Kdykoliv zlatíčko, ve dne i v noci."

Kratší, ale co? Hlavně, že něco.
Jinak jako Harry bude tadyyyyy. Tak happy jsem snad nebyla.
Naštěstí jsem stihla koupit lístek, mizelo to docela rychle.
Nemůžu se dočkat, už aby byl ten květen.
Jde někdo z vás?

TajemneJmeno