Boobear

B18B

Jenom jsem tam na ně zíral, rychle jsem se sebral a začal jsem utíkat co nejdále od školy.

Slzy mi stékaly po tváři jak vodopády. Nedaly se zastavit, tak strašně moc to bolelo, tak hrozně moc.

Slzy jsem polykal plným douškem. Nemohl jsem přestat.

Zastavil jsem se až na konci parku, který byl docela daleko od školy.

Tady jsem byl v bezpečí, tady mě nikdo nenajde.

Přemítal jsem si celou scénu furt dokola. Harry mě nemiluje, Harry mě nemiluje, Harry mě nemiluje.......

Proč to udělali? Vsadili se s někým nebo mezi sebou? Co bylo výhrou za takové utrpení?

Doufám, že to stálo aspoň za to, že má bolest nepřišla vniveč.

Neplánoval jsem se zítra a vůbec v nejbližší době dostavit se do školy, ale jak to udělat s mamkou? Mám ji říct pravdu a doufat v to, že mě pochopí? Nebo mám jít zaškolu? Jak bych potom omluvil absenci?

Takové dilema, takový strach jsem prožíval.

Rozhodl jsem se to říct mamce, třeba mi nějak rozumně poradí. 

Chvilku jsem na ni koukal, nevěděl jsem jak začít, aby mi porozuměla. Koukala na mě plná očekávání. 

,,Někoho jsem potkal mami, zamiloval jsem se do něho. Ale on mě zradil," začal jsem brečet "dnes jsem přišel do školy a stál tam za všemi, uprostřed toho všeho s mými kamarády, teda teď už bývalými kamarády. Posmíval se mi, začal mě před všemi ponižovat, co mám dělat mami? Já se tam nechci vrátit." 

Mamka mě objala a začala mi do ucha šeptat taková ta uklidňující slova. ,,Nemusíš se tam vrátit, vyřešíme to nějak, přihlásíme tě jinam na školu. Cokoliv pro tebe zlatíčko. Bude to bolet, ale bude to lepší. On za to časem zaplatí, všichni za to zaplatí."

Dobře, uznávám, mohla jsem vydat kapitolu dřív, ale chtěla jsem si užít prázdniny, chtěla jsem, aby můj mozek vypnul na pár chvil, protože na škole je toho opravdu hodně.

Jinak hrozně moc děkuji za 1k přečtení, miluji Vás.

TajemneJmeno