Louis zuřivě vrtěl hlavou, jeho ruce vystřelily k jeho hnědým vlasům, do kterých si zajel a začal si za ně tahat. Pevně zavřel oči a svezl se po recepčním pultu na zem a začal tiše vzlykat.
Grace okamžitě poznala co to je, protože se to nedělo poprvé. Už vícekrát se Louis dostal do takového stavu. Byl to jakýsi záchvat zoufalství, kdy se prostě psychicky zhroutil.
,,Ne, ne, ne. Louisi, přestaň. Poslouchej mě. Louisi, poslouchej mě. Soustřeď se na mě, ano?“ začala mumlat Grace a klekla si před něj. Pevně ho chytila za ruce a s trhnutím mu je sundala z jeho hlavy. Chytila jednou rukou obě jeho zápěstí a druhou rukou mu zvedla obličej, aby se mohly její oči setkat s těmi jeho. ,,Louisi, podívej se na mě.“ Louis, ač neochotně, otevřel své slzami zalité oči a upřel je do Graceiných. Jeho hruď se divoce nadzvedávala a pláč neustával.
,,Louisi, ještě žije. Neumřela,“ zašeptala a pomalu pustila jeho ruce, které se bezvládně svalily na zem.
,,No, technicky,“ začala sestřička, ale Grace jí zpražila pohledem.
,,Louisi, poslouchej. Teď tam půjdeme a podíváme se na ní, ano? Určitě je v pořádku,“ říkala povzbudivě, i když v hloubi duše věděla, že tohle je konec. ,,Však se na ní podívej. Určitě se spletla,“ dodala šeptem a usmála se, načež Louis chabě povytáhl koutky.
,,Tak pojď.“ Zvedla se a napřáhla k uplakanému Louisovi ruku. Ten jí přijal a nechal se vytáhnout na nohy. ,,Kde leží?“ otočila se k sestřičce. ta opět pohlédla do počítače.
,,Pokoj číslo 109. Třetí patro,“ odvětila sestřička a Grace přikývla.
Podle instrukcí výtahem vyjeli do třetího patra a pak zhruba pět minut bloudili a hledali pokoj, kde se nacházela Louisova sestra.
,,Hele. 109, tady to je,“ ukázala Grace na bílé dveře, nad kterými byla cedulka s číslem. ,,Počkám tady, ano?“ Louis zavrtěl hlavou a uvěznil její ruku ve své. Chtěl, aby šla s ním. Potřeboval ji u sebe. Byla jako kyslík a špatně se mu dýchalo, když nebyla poblíž. ,,Louisi...“ začala s protesty, ale Louis ji umlčel rychlým otevřením dveří.
Jaké překvapení bylo, když tam spatřil své rodiče, každého z jedné strany lůžka, na kterém bezvládně ležela jeho pobledlá sestra.
__________________________________________________________
¤ Upřímně, dneska část vůbec být neměla. Nějak jsem neměla náladu a taky kvůli.. ehm.. rodinným problémům, kterými vás opravdu nebudu zatěžovat :DDD Doufám, že se vám část líbila :)))
LOVE YOU!!!
ČTEŠ
Voiceless
Hayran Kurgu{Book 3} ✔ Nikdy neuslyší jeho smích. Nikdy neuslyší z jeho úst vycházet 'Miluji tě'.
