Love Me /CZ/- /Kniha 3/

13. Kapitola

Jakmile se přede mnou objeví Elizabeth, okamžitě se mi zatmí před očima a v hlavě se mi vybaví obraz krvácející Wandy uprostřed ulice a mě klečící vedle ní prosící, aby ještě chvíli vydržela. Jenže to nezvládla a umřela mi v náruči vinou Elizabeth.

Začnu vidět rudě a Bucky to očividně pozná, protože mě chytne za loket a chce si mě schovat za sebe, ale já mu v tom zabráním. Vytrhnu se mu a udělám jeden krok směrem k osobě přede mnou. Cítím obrovský vztek a touhu jí omlátit obličej o zeď. Jak moc bych to ráda udělala, ale ona přišla pravděpodobně neozbrojená, takže by se to bralo jako útok na osobu, a to si nemůžu dovolit. Krev se ve mně vaří a adrenalin začne kolovat žilami. Snažím se marně zabránit svému tělu, aby ho převzali emoce. A pak mě zarazí jemné svědění v konečkách prstů. Jako bych dostala elektrický šok, který přišel se záměrem mě z těchto pocitů vysvobodit a uspěje. Protože rudé vidění se začne stahovat a ta podivná moc ve mně ustupovat stranou. Poraženě, ale zároveň s rozumem.

Překvapením zadržím dech, když začnu normálně vidět a stanu tvář v tvář Elizabeth, ale naprosto jiné Elizabeth. V jejích očích není ta zášť a touha zabíjet. Nemá oči vraha, ale člověka, který byl zvláštním způsobem zneužit a nyní se cítí příšerně. A vypovídá o tom i její postoj. Shrbená záda a ruce volně spuštěné podél těla mi jasně říkají, že není ozbrojená a nikomu ublížit nechce. Právě naopak. Jí bylo ublíženo a ona potřebuje pomoct. Takto na mě alespoň působí. Ale když se po očku ohlédnu na Bucky, vidím, že má stejný problém, jako já. Nevěří jí. Nevěří jí ani nos mezi očima a v tomhle případě ani tuto roli, kterou se snaží na náš zahrát.

„Hope," osloví mě a mě zatrne ve svalech. Polknu a párkrát zamrkám, abych zahnala bolestivé vzpomínky na Wandu.

„Seš zatčena," zavrčím automaticky, jako bych právě chytila zločince. Asi to už budu mít nastavený tak, že nad tím ani nepřemýšlím, „za vraždu Wandy Maximoff." Elizabeth sebou při znění jejího jména trhne a začne žmoulat v rukou cíp roztrženého trika. Polkne a sklopí hlavu, jako by se styděla a bála, co se bude dít dál.

„Budeš litovat, že ses tu ukázala," ozve se z ničeho nic Bucky za mými zády. Trhnu sebou, jak moc jsem zahleděná na její osobu a snažíc se ovládnout své emoce. Elizabeth zvedne pohled a já spatřím poprvé v jejích očích slzy kanoucí na její zarudlé a špinavé tváře. Co se to sní kruci děje? Když jsem jí viděla naposled nebylo tohle zrovna její typické chování. Chovala se jako zákeřná a proradná mrcha, a ještě si to k tomu užívala, ale tahle osoba je jiná. Naprosto odlišná a v hlavě mě vrtá, co se za touto změnou událo.

„Už toho lituju," vzlykne a naštvaně si otře slzy z tváří. Zvedne bradu a rozhlédne se kolem sebe snažící se najít něco, čeho by se chytila. Jenže neuspěje a místo toho se zadívá na mě, „lituju toho, co jsem provedla, ale musíte mě vyslechnout. Já to nebyla."

Ani nemusí pokračovat, protože jakmile to vypustí z té prolhané pusy, okamžitě vybuchnu smíchy. Bucky se postaví vedle mě s naštvaným výrazem ve tváři. Neměli bychom tady s ní ani trochu diskutovat, ale to, co povídá, je směšné.

„A ty si myslíš, že ti to uvěříme?"

„Poslouchej mě, Hope," zdůrazní mé jméno s takovou tvrdostí v hlase, že mě smích přejde, „ona si pro nás přijde. Pro všechny a nebude brát zajatce. Zakyra-" Jen vysloví to záhadné jméno, které jsem četla v tom spise od mé matky a vím, že je všechno špatně. Celý vesmír je vzhůru nohama a já se točím někde uprostřed a nevím kam šlápnout první.

„Co?" vykoktám ze sebe, ale Elizabeth už se nezmůže ani na slovo, protože začne kašlat. Ruku si položí na břicho a obličej stáhne do bolestné grimasy. Rozděšena se rozhlédnu hledajíc nějaké nebezpečí, ale nic nezbystřím. Můj pohled spadne zpět na Elizabeth s rukou položenou na břiše a druhou před pusou. Jenže jakmile jí spustí dolů, její obličej je od krve. Krve, kterou vykašlává ze svého těla. Něco je špatně. Vyděšeně pohlédne na svou zakrvácenou ruku a pak na mě. Polknu a už se k ní chystám, když v tom omdlívá.