Love Me /CZ/- /Kniha 3/

16. Kapitola

Stojím za Tonym a sleduju z výšky zasněžené vrcholky Himalájí. Je to neuvěřitelný pohled, a přesto tak děsivý, protože nás tam dole čeká něco, co nás může všechny připravit o život nebo taky nám ty životy zachránit. Tony přistane kousek od místa, kde by se ta anomálie měla vyskytovat. Uvidíme, co to bude, až to spatříme, ale nemám z toho dobrý pocit, už jen z toho, že to tajíme Stevovi a ostatním, ale trochu mě uklidňuje to, tady je s námi Fury. Takže pokud se něco podělá, nejsme na to sami.

„Tak jo," prohlásí Tony, „budeme přistávat." Přikývnu a vrátím se zpět na své místo. Připoutám se pásy a ruce si schovám do klína. Vedle mě sedí Bucky ve stejné pozici jako já. Po očku na něj mrknu a ona na mě. Lehce se na měj usměje a natáhne se po mé ruce. Pevně sevře moji ruku ve své kovové. Je to ten příjemný dotek, který jsem pociťovala, když jsme spolu začínali. Není to pro mě nic cizího, právě naopak. Je to pocit, jako bych byla doma.

Tonyho schopnosti přistávat a létat jsou dokonalé, protože ani trochu jsem nepocítila, že už se nenacházíme ve vzduchu, ale už stojíme na zemi. Poznám to podle toho, když se Stark postaví na nohy a protáhne se.

„Tak jdeme na to!" prohlásí nadšeně a otevře dveře Quinjetu. Popadne zimní bundu a přehodí jí přes sebe a vyjde ven. Ovane mě studený vzduch, ale zároveň tak čistý a čerstvý, že mě to poplete hlavu. Bezmyšlenkovitě se odpoutám a opatrně se vydám ven z Quinjetu. Jako první mě čeká pohled na zasněžené stromy a vrcholky vzdálených hor, které se tyčí do nezměrných výšin. Je to překrásný pohled a byl by ještě lepší, kdybychom tu nemuseli řešit jiné záležitosti než koukání do zasněžené přírody. To bych si možná užívala víc. Seběhnu dolu přímo do sněhu a zazubím se pro sebe.

„Jdeme na to," řekne Tony a opře se o Quinjet, „ať to mám za sebou a můžu jít za Pepper." Otočím se na něj přes rameno a zavrtím hlavou. Povzdychnu si a založím si ruce na hrudi. Přiznávám, že je tady pouze v triku zima. Možná to nebyl nejlepší nápad vyskočit hned do sněhu, ale musela jsem. Je to překrásný pocit volnosti. Tony vejde zpět do Quinjetu a já si to tu ještě prohlédnu a zhluboka se nadechnu horského vzduchu a přikývnu.

„Jdeme na to," špitnu si sama pro sebe. Otočím se na patě a vydám se za Tonym. Popadnu teplý svetr, který si převléknu přes hlavu a n to zimní bundu. Kožené rukavice navléknu na ruce a jsem připravená jít. Joe ke mně přijde a usměje se na mě. Je navlečená do zimního oblečení a stejně zajištěná proti zimě, jako já.

„Jaký je plán?" zeptám se všech ostatních. Nikdo mi neodpoví, krom Furyho, který má na sobě svůj typický kožený plášť a nijak není ustrojen do zimního a zrádného počasí v Himalájích.

„Plán je takový," řekne a na stole se objeví interaktivní mapa okolí, ve kterém se nachází anomálie.

---

Pohlédneme s Buckym na mapu na našich hodinkách a shodneme se na tom, že musíme jít na sever, abychom se dostali k anomálii ze správné strany. Fury měl takový plán, že se rozdělíme a prohledáme okolí. Zvolil nám všem takovou cestu, abychom se všichni dostali k anomálii na stejném místě, a přitom se ujistili, že v okolí není nic zvláštního. Tony využije svého převleku a vydá se jižní stranou, Joe severní a Bucky západní. Já půjdu na východ. Ostatní už se vydali na cestu, jen mi s Buckym ještě rozmýšlíme, kudy to bude nejlepší. Nechce se mi je nechat jít samotné, ale co se dá dělat. Pokud je to jediná možnost, jak to tu prohledat, musíme to riskovat. Opravdu doufám, že na nic nenarazíme a budeme se muset jen zabývat onou anomálií.

„Hodně štěstí," řeknu Buckymu, který ke mně sklopí pohled a usměje se.

„Tobě taky," oplatí mi to, „kdyby něco, dej okamžitě vědět." Zasměju se a mávnu nad tím rukou. Otočím se zády k Buckymu a vydám se svým směrem. Slyším, jak si Bucky mumlá pro sebe nějakou narážku, ale neřeším to. Místo toho se zasměji a sevřu ruce do pěstí, abych si udržela své prsty v teple.