Love Me /CZ/- /Kniha 3/

18. Kapitola

Když Tony přisává na základně Avengers, je mi jasné, že všechno neproběhne hladce, jak jsem si představovala, když jsem do toho šla. Zdravotníci na nás čekají s lehátkem připraveni dostat Buckyho na sál a pokusit se zachránit jeho život. Ne, oni ho zachrání. Musí. Tony přistane a otevře Quinjet pro zdravotníky, kteří se okamžitě nahrnou dovnitř a donutí mě ustoupit.

„Madam," osloví mě lékař, „ustupte." Chvíli na ně hledím, zda se nezbláznili, ale až Joe mě donutí, abych jim dala prostor k léčení. Přitom mě pevně svírá za ramena, abych se jí náhodou nevytrhla, ale já na to nemám sílu ani energii. Mezitím, co mě Joe drtí ramena, sledujeme, jak přendají Buckyho na nosítka a odvezou ho bez dalších okolků na sál. Koukám na místo, kam ho vezou a nehnu se. Nechci se hnout, protože vím, že každý další pohyb mě bude stát úsilí a bude bolet.

„Hope," osloví mě Fury a lehce se mnou zatřepe, „musíte se jít dát ošetřit." Když mi dojde smysl jeho slov, zběsile zavrtím hlavou na nesouhlas. Fury mlaskne a povzdechne si.

„Myslím, že teď máme větší problém," vetře se Joe do konverzace. Pohlédnu na ní nechápavě a ona mi naznačí, ať se podívám směrem ven, kdo přichází. A taky, že má pravdu. Máme mnohem větší problém s vysvětlováním Stevovi a Natashe, co se tady proboha děje.

Steve a Nat vejdou do Quinjetu s výrazy, které bych si nikdy nepřála vidět. Prohlédnou si nám jeden po druhém a zastaví se na mě, protože mám pohmožděný obličej, obličej od krve, a navíc hlavu rozbitou tak, že skoro nic nevnímám. Nejprve chce něco říct Steve, ale nedovede nic vypustit z pusy a místo toho ukáže za sebe.

„Co se stalo?" zeptá se Nat a přijde blíž ke mně, aby si mě prohlídla, ale já ucuknu, protože vím, že to bude dávat za vinu mě. A možná má pravdu, opět. Kdyby nebylo mě, nebylo by taky tohohle.

„Teď není nejvhodnější doba," utne otázky Tony a vystoupí před nás, „potřebujeme ošetřit, takže pokud dovolíte."

---

Sedím na barové židličce a nechávám se ošetřovat zdravotníkem. Naštěstí moje hlava nepotřebuje šití, ale to nevypovídá nic o Buckym, který je po hodině stále na sále a nikdo nám nic zatím nepřišel říct. Když je zdravotník hotov se svým výkonem, odejde bez sebemenších řečí. Poděkuji mu a dál nepřítomně zírám do sklenky, kam mi Tony nalil nějaký alkohol. Popadnu skleničku do ruky a protočím si jí v ruce. Sleduju tekutinu, jak se hýbe uvnitř a při tom pohledu mi vyskočí na mysl krev vytékající z Buckyho zranění. Trhnu sebou při té vzpomínce a ošiju se.

„Bude to ještě na dlouho." S tím Steve vejde do místnosti a povzdychne si. Prohrábne si pečlivě načesané vlasy a pohlédne na mě. Naše oči se setkají a já hned ucuknu, abych se na něj nemusela dívat. Vím, že teď možná přijde kázání o tom, co je správné a co špatné, ale já už nemůžu dál takhle. Nesvedu to.

„Máme čas na to, abyste vysvětlili, co se tady děje," ozve se tiše Natasha od stolu a mrkne na nás. Steve souhlasně přikývne a sedne si naproti Nat. Otočím se na Tonyho, který do sebe hodí už třetí skleničku whiskey a slastně jí polkne. Fury se někam vypařila a Joe nemá potřebu, aby tohle všechno poslouchala, ale i přesto je tady. Zasazená v křesle a je na ní vidět, jak moc se snaží tady nebýt.

„Hope," řekne Tony a pobídne mě, abych spustila, ale já nemůžu. Nedovedu otevřít pusu, aniž bych nezačala lapat po dechu, proto jen zavrtím hlavou na známku toho, že teď ne. Dneska ne, možná nikdy už ne.

„Hope, ráda bych to vlastně slyšela od tebe," rýpne do mě Natasha a já se na ní otočím a vrhnu na ní ten nejvíc nenávistný pohled, který dovedu udělat. Natasha se zavrtí v židli a vytáhne obočí a vyčkává. Seberu všechno odhodlání a všechny zbylé síly v mém těle a otevřu pusu.