Ty a Já? Navždy

4. Hlídkař

Pohlédla jsem něj. Věděla jsem, že má pravdu. Damien mě potřebuje a chce si být jistý, že s ním zůstanu.
,,Já vím..." Přikývla jsem.
______________
Pohled Freyi

,,Můžu mít otázku, Cesane?" Letmo jsem se na něj podívala. ,,Jistě. To je samozřejmost." Lehce se usmál.

,,Řekni mi něco o u Uně. Já...nechci se ptát Damiena, ani Raimonda, tím bych jim ubližovala." Řekla jsem.

,,Chápu tě. A zasloužíš si něco o ní znát. Přece jenom...byla to sestra tvého druha." Smutně se pousmál.

,,Bylo jí dvanáct, než zemřela. Bývalá to milosrdečná vlčice se zlatým srdcem. Všem se snažila pomáhat. Vzhlížela k oboum svým bratrům. Milovala je jako nikoho...a stejně tak oni jí." Odmlčel se.

,,Když se proměnila na vlka, byla bílá jako sníh. Ve vlčí podobě měla modré oči, asi stejné jako máš ty, když se přeměníš. Stejně jako Damien, i ona zdědila rychlost po matce. A taky moudrost po otci. Když zemřela...i s Lunou Liron, byl to obrovský šok pro celou smečku." Slyšela jsem, že se mu to říkalo těžce.

,,A co ty?" Zeptala jsem se. ,,Co já?" Nechápal. ,,Jak moc jsi Unu znal ty?" Zajímalo mě.
,,Řeknu ti to takhle...já jsem Unu poznal na její šesté narozeniny. Byl jsem jedním z těch, kteří se s ní ze smečky bavili nejvíce. Chodíval jsem s ní do lesa." Vysvětlil.
,,A kolik ti bylo, když jsi Unu poznal?" Ptala jsem se dál.

,,Asi takhle...do smečky jsem se dostal, když mi bylo patnáct. A to jsem se seznámil se všemi, takže i s Unou. Před tím jsem byl samotář. A hned jsem se s Unou seznámil blíž. Ona zamnou sama od sebe často chodívala. Možná proto, že jsem byl jeden z nejmladších ze smečky."

,,Kolik let už jsi u téhle smečky?" Napadlo mě najednou. Povzdechl si. ,,Už dvanáct let." Usmál se. ,,A za nic na světě bych to nevyměnil." Dodal.

,,Toužíš po tom, mít druž..." Oba jsme zastavili, když se před námi objevil smečkový dům spolu s jedním vlkem, pár metrů od nás.

Černý vlk se proměnil. ,,Tady jsi." Řekl hrubě směrem ke Cesanovi. ,,Děje se něco, Huntere?" Zeptal se.
,,Ne. Jenom máme hlídku. Zapadá slunce, musíme jít." Odsekl Hunter.

Zaraženě jsem na něj hleděla. Nevím, jestli jsem ho tady už viděla, ale je celý děsivý. Už jen tím, jak hrubě mluví. Ale taky je děsivý díky jizvě přes oko a tvář. I ruce má zjizvené. Má černé vlasy a ledově modré oči.

,,Zdravím, Freyo." Řekl nakonec a popošel blíž k nám. ,,Taky tě zdravím, Huntere." Dostala jsem ze sebe. ,,Tak se měj, Freyo." Usmál se Cesan, oba se proměnili a zmizeli v temném lese.

Vešla jsem do domu a když jsem se chystala zavřít dveře, ozvalo se vytí Cesana a Huntere....mají problém, asi samotáři.

Ze schodů seběhl Raimond a za ním několik bojovníků. Otevřela jsem dveře.
Smečka vyběhla ven. Raimond šel poslední a když šel kolem mě, chytila jsem ho za loket. ,,Co se děje? Samotáři?" Zeptala jsem se. ,,Ano. Ale není jich moc. Ale ani tak málo, aby je zvládly dva hlídkaři, co se neumí prát." Řekl a pak se otočil ke schodům.

,,Zůstaň tady, Avital." Řekl a já se na ní podívala. ,,Ale já jsem taky bojov..." ,,Říkám, že zůstaneš tady! Je to jasný?!" Zvýšil hlas, až sebou Avital trhla. ,,Jasný." Řekla a odešla.
Jen na vteřinu jsem se setkala s Raimondovým pohledem, ale on uhnul a vyběhl za svou smečkou.

Kolem mě proletěl šedivý stín....Damien. Zmizel v lese.

Pohled Damiena

Proběhla jsem kolem Freyi a následoval smečku.

Přidal jsem a předehnal Raimonda. On nikdy nebyl tak rychlí. Já mám rychlost po matce.
Drž se zpátky, Dame! Nemusíš bojovat, bojovníků je dost. Tak ať si neublížíš. Ozval se Raimond přes vlčí komunikaci.
Vtipné, bratře. Spíš ty si neubliž. Narážel jsem na jeho zranění v boji proti Alfě Andrewovi.
Damiene! Zavrčel, ale to už jsem se zařadil mezi bojovníky smečky.

Zastavil jsem ve chvíli, kdy bojovníci skočili na samotáře.
Doběhl jsem ke Cesanovi a Hunterovi. Nejsou bojovníci, jen hlídkaři.

Vraťte se do domu. Nechci, abyste přišli k úhoně. Budeme vás v budoucnu potřebovat. Řekl jsem jim přes vlčí komunikaci.

Hunter okamžitě zmizel mezi stromy a Cesan ho chtěl následovat.
Cesane... Otočil se na mě.
Prosím, ať Freya neudělá žádnou pitomost. Jak jí znám, tak například tu pitomost, jít nám pomoct. Hleděl jsem mu do očí.
Neboj se. Nedovolím jí sem jít. Kývl a skočil mezi stromy.

Není to Damien? Zavrčel vlk zamnou. Otočil jsem se na samotáře a okamžitě zavrčel.
Co tu děláte?! Poslal vás někdo?! Vrčel jsem.
Nic ti neřeknu... Musel jsem ho přerušit. Špatná odpověď! Skočil jsem po něm a v tu ránu byl mrtvý.

Bylo to jiné, znovu cítit krev v tlamě. Ale už to nebylo tak uspokojující.
Opravdu mě Frey změnila.

Skočil jsem na dalšího, šedého vlka a srazil ho pod sebe. Proč tu jste?! Zavrčel jsem.

Neodpovídal. Chystal jsem se ho zakousnout. Ale zarazil jsem se, sotva jsem mu pohlédl do vyděšených očí. Má strach. A v ten moment jsem si vzpomněl na Unu. Tomuhle mohlo být tak šestnáct až sedmnáct.

Už se nevracej, nebo zemřeš! Zavrčel jsem, pustil ho a on zmizel na území nikoho.

Netrvalo dlouho a bylo po boji.
Damiene! Zavrčel najednou Raimond. Rychle jsem se na něj otočil.
A až pak mi došlo, že slyším vytí.
Srdce mi poskočilo a před očima se mi zatemnilo.
Raimond už na nic nečekal a rozeběhl se k domu smečky.
Freya a Cesan...byly v nebezpečí.

Nějaký samotář nám musel proklouznout a teď je tam. Cesan je jeden z nejspolehlivějších vlků ze smečky, ale není bojovník, nikdy nebyl.

Sotva jsem popadl dech a zase zaostřeně viděl, jsem se vydal za bratrem tak rychle, jak jsem uměl.

__________________

Další bude hned zítra😊

Co říkáte zatím na to, jak se to vyvíjí?