Ty a Já? Navždy

41. Svatba

Taky se přeměnil, přitáhl si mě blíž a políbil mě. ,,Konečně." Zašeptal a já se usmála a on taky.
__________________
Pohled Freyi

Týden bohužel utekl jako voda. Ne bohužel, jako že bych si ho nechtěla vzít, jen jsem z toho byl strašně nervózní.

Tohle je poslední den, kdy svoboda patří jenom mě. Po zítřku bude moje svoboda zároveň Damienova svoboda.
Samozřejmě budu po svatbě pořád cítit svobodu v srdci a budu svobodná v duši....ale jinak už budu Damienovi patřit úplně a on bude úplně patřit mě.

Damien vešel do pokoje. ,,Chceš si ten poslední den nějak užít sama?" Zeptal se. ,,Už nikdy, nechci být sama. Chci být pořád s tebou." Objala jsem ho.

,,Už....jsi přemýšlela nad jménem?" Zeptal se a naznačil na mé břicho.
,,Přemýšlela....ale nic mě nenapadá." Pokrčila jsem rameny.

,,Nebo napadá, ale....nevím, zda bys s tím souhlasila." Podívala jsem se mu do očí. ,,Budu souhlasit s čímkoli." ,,Nemyslím si." Řekla jsem hned.

,,Tak to řekni." Chtěl po mě. Zahleděla jsem se mu do očí.
,,Když to bude kluk....tak Adrien. A holka buď Una, nebo Liron." Řekla jsem a Damien se zarazil.

,,Vím, že podle tebe byl tvůj otec srab. Protože po smrti své družky to vzdal....třeba si jméno Adrien Nightworld zaslouží být znovu použito. A Liron a Una? Taky si myslím, že by měli být znovu využity, aspoň jedno z nich. Tvá sestra je teď Serafina." Vysvětlila jsem.

,,Asi máš pravdu. Ale když to bude holka, jméno Una jí nedávej. Cesan tak pořád Serafině říká. Nemyslím si, že by to bylo dobrý." Řekl a já přikývla.

Nevím, proč to uběhlo tak rychle, ale nastal večer. Jako každý den jsme si s Damienem lehli do postele a on si mě přitáhl blíž.

Věděla jsem, že jednu z tradic Damien dodržet chce....že ho zítra uvidím až u oltáře.

*

Vzbudila jsem se a Damien už nikde. ,,Ahoj!" Do pokoje vběhla Avital a v ruce měla bílé šaty.

,,Teď jsem vstala." Stěžovala jsem si. ,,Jo a máme jenom čtyři hodiny." Šaty dala na židli. ,,Jen čtyři? To je víc než dost." ,,Hele, buď zticha a padej do koupelny."

*

Avital mě nalíčila a přišel čas, abych si oblékla šaty.
Jenže já dostala strach. Tak se Avital rozhodla improvizovat. Chtěla někoho najít....což se jí stejně asi nepodařilo, protože do pokoje vešel někdo, koho jsem nečekala.

,,Neříkal jsi, že mě chceš vidět až u oltáře?" Zeptala jsem. ,,To vem čert." Došel ke mě a za pas si mě přitáhl blíž.

,,Tak o co jde? Znovu ti na očích vidím tu nejistotu. Víš, že tě miluju.....strašně moc, tě miluju, Freyo. Ale jestli si mě nechceš vzít...." Přerušila jsem ho. ,,Blázníš? Jasně, že chci. Jen mám z neznámého důvodu strach." Řekla jsem nejistým hlasem.

,,Strach z čeho?" Nechápal. ,,Že se vezmeme, budeme šťastní a....a zase se něco stane." Řekla jsem a odklonila zrak. ,,Ať se stane co se stane, nevezme nám to náš pocit štěstí. A jestli se nám ten pocit někdo pokusí vzít....tak toho někoho zabiju." Řekl a přitiskl rty k těm mým.

***

,,Berete si, Freyo Damaroko, zde přítomného Damiena Nightworlda?" Teď přišla řada na mě. Damien už své Ano řekl.

Usmála jsem se. ,,Ano." Řekla jsem a Damienovi se rozzářily oči štěstím.
,,Tak můžete..." Nestihl ani doříct a Damien mě políbil. Za pas si mě přitáhl tak blízko, jak jen mohl.
Ozval se tleskot a jásot. Odtáhla jsem se od něj a oba jsme se usmáli.

,,Ty..." Zašeptal s úsměvem. ,,...a já..." Taky jsem se usmála. ,,Navždy." Řekli jsme spolu.

Když se setmělo, zůstali jsme všichni na zahradě, kde svítila krásná světla.

Samozřejmě si semnou zatančil Coll, a potom mě o tanec požádal Raimond.

Začali jsme spolu tancovat. ,,Děkuju, Freyo....že jsi konečně udělala mého bratra šťastným." Řekl a oba jsme se na Damiena podívali. S někým si povídal a smál se.
,,Zasloužil si to." Odpověděla jsem. ,,Jo, zasloužil." Přikývl.

*

Chtěla jsem vejít do pokoje. ,,Ne!" Vykřikl Damien a vzal mě do náruče. Vešel do pokoje a zavřel dveře.
Pak mě položil na zem.

Jenže já se k němu otočila čelem, skočila na něj a nohy mu omotala kolem pasu. Sundal mi tričko a políbil mě na krku.
,,Miluju tě." Dostala jsem ze sebe. ,,Já tebe víc." Zašeptal. ,,O tom bych se hádala." Dodala jsem. ,,Já ne." Usmál se.
_____________
Konečně jsme se dočkali té dlouho očekávané svatby.😉
Tak nějak nevím, co dál napsat.😅
Tohle je poslední kapitola. Potom už nás čeká jen epilog. Upřímně nevím jak vy, ale já bych byla mnohem radši, kdyby byl epilog ještě daleko, jenže není. Možná, že ho vydám už zítra.

Už tady chci všem za všechno poděkovat, ale to skutečné děkování, bude až v epilogu.❤️