Ty a Já? Navždy

34. Una

U toho jsem se znovu rozbrečela. Odtáhla jsem se od něj a opřela si čelo o to jeho. Oba jsme se usmáli, ale i tak mi stále tekly slzy.
________________
Pohled Freyi

Znovu jsem ho pevně objala. Přes jeho rameno jsem si všimla, že Cesan jde k Raimondovi.

,,Můžu s ní mluvit?" Zeptal se Cesan. ,,Jistě, Cesane. Ale už to není Una, kterou jsi znával." Řekl Raimond a Cesan přikývl. Pak se však vydal po schodech nahoru. Asi s ní nechce mluvit hned teď. Serafina se odsud stejně nedostane, protože má příliš zraněnou nohu.

Nehodlala jsem se Damiena pustit. ,,Co bys řekla na sprchu?" Zeptal se mě. ,,Na sprchu říkám ano." Odpověděla jsem.

,,Tak jo." Usmál se a vzal mě do náruče. Nechtěla jsem ho pustit. Nechtěla jsem ho už nikdy pustit.

***

Damien vyšel ze sprchy a já měla ruce omotané kolem jeho krku a nohy kolem jeho pasu.

Přirazil mě ke zdi a dravě políbil. ,,Tak strašně moc tě miluju, Fre." Řekl do polibku, který mi věnoval na krk.
,,Tak tě neuvěřitelně moc tě miluju, Dame." Řekla jsem a u toho slastně vydechla.

Netrvalo dlouho a přesunuli jsme se na postel. Damien opatrně rukou přejel po mém zraněnému boku, který už se konečně hojil rychleji.
Damienova horká dlaň jezdila po mém nahém boku nahoru a dolů.

Přejel rukou z mého boku na mé stehno a přitiskl ho ke svému boku. Pak si mě přitáhl blíž a políbil mě tak dravě, až mě kousnul.
,,Nekousej, nebo dostaneš náhubek." Řekla jsem s úsměvem. ,,Mě by žádný náhubek nezastavil." Zašeptal a sjel rty na můj krk.
Najednou jsem ucítila, jak jeho zuby prokously jemnou kůži na mém krk. Pak na tom samém místě olízl krev, kterou jeho zuby způsobili.

Nehty jsem přejela po jeho zádech a on slastně zavrčel. Jeho polibky sjely na mé břicho a já zavrčela, načež se Damien zasmál.

Jednu ruku si propletl s mou a já jeho ruku pevně stiskla.

***

Když jsem se vzbudila, Damien spal. Dostala jsem žízeň. Vzala jsem si župan a vyšla z pokoje.
Seběhla jsem schody, ale zastavila a schovala se za zábradlí, když jsem si všimla, že si Cesan právě dřepl k Serafině a v ruce měl desinfekci a obvaz.

Vzal do rukou její pokousanou nohu a opatrně jí sundal botu. Serafina sykla a nohou lehce cukla.

Cesan jí to polil desinfekcí a ona vyjekla, ale pak se kousla do pěsti, aby neřvala.
Cesan jí to opatrně začal obvazovt. Ona se rukama zapřela o zem, hlavou se opřela o stěnu, o kterou se opírala a zavřela oči.....neřekla však ani slovo. Jakoby z Cesana měla respekt.....nebo úctu.

Nohu jí dovázal a povzdechl si. Teprve potom se jí podíval do očí. Když jsem tak učinila taky, všimla jsem si, že se Serafině v očích lesknou slzy, které následně opustily její oči.

Odvrátila od Cesana zrak a slzy si setřela. ,,Když jsi se na našem území objevila poprvé, a ten tvůj zástupce, mě držel....chtěla jsi, aby Freya, Avital, Raimond a Damien řekli, co si o tobě myslí....řekla jsi, že stačí, když ti to řeknou a Cesan nezemře. Opravdu bys to udělala? Nechala bys svého zástupce, aby mě zabil?" Zeptal se Cesan.

Ona se mu nedokázala podívat do očí. ,,Odpověz!" Zavrčel a vsadila bych se, že se mu oči změnily na vlčí.
,,Věděla jsem, že pro Raimonda, Damiena a Freyu, hodně znamenáš....věděla jsem, že mi to řeknou, když budu vyhrožovat tvojí smrtí." Odpověděla šeptem.

,,Ale co kdyby ti prostě odmítli odpověď?" Ptal se dál. ,,S tou možností jsem nepočítala. Počítala jsem jen s tím, že mi to řeknou. A řekli." Odpověděla znovu.

,,Poslyš, Uno.....moje vzpomínky na tebe, jsou..." Na chvíli se odmlčel. ,,...nevzpomínám si na jedinou špatnou vzpomínku na tebe. Pamatuju si tě jako tu vlčici se zlatým a laskavým srdcem.....tu jsem míval tak moc rád. A když jsem se dozvěděl, že jsi údajně zemřela, můj pohled na svět se změnil. Všechno mi připadalo tak strašně moc nefér. Jenže nebylo....protože ty jsi neumřela. A tak teď přemýšlím.....k čemu vlastně bylo, že jsem tě měl tak rád a že jsme si tak rozuměli?" Zakončil a Serafina se mu nedokázala podívat do očí. Že by jí na něm doopravdy záleželo?
Ani ho neopravila, když jí řekl Uno, namísto Serafino.

,,K čemu bylo, že jsem tě z části vychovával? K čemu bylo, že jsi ráda trávila čas v mé přítomnosti? Já ti řeknu, k čemu to bylo.....k ničemu." Zakroutil hlavou.

,,Strašně rád vzpomínám na ty chvíle, kdy jsem si sám vyrazil do lesa, znovu, jako už tolikrát si projít celé území Dubové smečky. A strašně rád vzpomínám, jak kolem mě najednou proběhla vlčice se sněhovou srstí a zářivě modrýma očima. Pokaždé ses přeměnila a nemohl jsem tě ukecat, aby ses vrátila do domu. Mě doopravdy nevadilo, že tam jsi....naopak, já byl rád, že nejsem sám. Jen jsem nechtěl, abys semnou trávila více času, než se svou rodinou....svými dokonalými bratry..." Sotva to dořekl, Serafina zavřela oči a po tvářích se jí skutálely další slzy.

Pomalu oči otevřela a už se nesnažila zadržovat slzy. Pak promluvila chvějícím se hlasem, ze které šlo jasně vyčíst, že brečí. ,,Proč mi to vlastně všechno říkáš, Cesane?" Ten pláč byl strašný. Nelíbilo se mi, že to poslouchám, ale nedokázala jsem odejít. Ten její hlas byl tak zlomenej, až mě to bolelo.

,,Protože chci, aby sis uvědomila, kdo jsi byla. Chci, aby sis uvědomila, co za chyby jsi udělala." Odpověděl tvrdě.
,,Ale já to nechci poslouchat." Zašeptala.

,,Vzpomínám se na jeden den, kdy jsem se rozhodl, že celý ten den ztrávím v lese. Netrvalo dlouho, a už jsem nebyl sám..." Přerušila ho, nedokázala to poslouchat. ,,Přestaň, prosím..." Zašeptala. ,,...ten den bylo krásně slunečno, obloha byla bez mráčku. Zastavil jsem, protože jsem už věděl, že jsi nablízku..." ,,Cesane, dost....prosím, přestaň..." Ale on jakoby jí neslyšel.

,,...pomalu jsi ke mě došla a podívala ses na mě. Usmála ses tím krásným úsměvem, který mě pokaždé zahřál u srdce..."  Ona natáhla ruce před sebe a opřela se o jeho ramena. ,,...věděl jsem, že tě mám rád a věděl jsem, že ty máš ráda mě..." Serafina jednu ruku sundala z jeho ramene a chytila ho za ruku.
_________________
Samozřejmě nechci být pesimista, ale tenhle příběh bude mít přibližně čtyřicet kapitola, možná i trošku víc. Ale pomalinku se blížíme ke konci😅

A v další kapitole bude takové lehké překvapení ohledně Cesana😉❤️