Ty a Já? Navždy

11. Serafina

Tak ještě jednou, jak vypadají, na připomenutí😊

Zvedla jsem k němu zrak a on se pousmál. Pak jsem se k němu natáhla a políbila ho.
________________
Pohled Freyi

Leželi jsme vedle sebe a přes nás byla deka.
Prstem jsem pomalu jela po Damienově jizvě, která se táhla přes celou hruď. Jela jsem prstem dolů a zase zpátky.

,,Proč by mě někdo chtěl zabít? Vždyť o mě nikdo nevěděl." Řekla jsem po chvíli. ,,To nevím, Freyo, ale nikdo ti neublíží." On si prstem hrál s pramenem mých kaštanových vlasů.
,,Jenže tobě taky nesmí nikdo ublížit." Řekla jsem a on vydechl vzduch nosem.

,,Mě nikdo neublíží. Myslíš, že by to někdo dokázal?" Zeptal se a já se uchechtla. ,,Taran ti ublížit dokázal." Znovu jsem celou jizvu pomalu přejela prstem. ,,Ano, ale to bylo jednou a byl to jeden z nejsilnějších alf."
,,A tohle jsou samotáři. Nevíš, čeho jsou schopní." Dodala jsem.

,,A ty samotáře musí trénovat někdo dobrý. Nevím, co je ta vlčice zač, že je tak silná, že jí následují samotáři a tak zkušená, že je schopná naučit je bojové strategii." Přemýšlel.
,,Musí být opravdu dobrá." Dodal.

,,Na tebe nemá." Řekla jsem a on se usmál. ,,Na mě nemá nikdo." Řekl namyšleně a já se usmála.

,,Měli bysme jít spát, po tom tréninku musíš být unavená."
Položil ruku na mou, která ještě doteď přejížděla po jeho hrudi nahoru a dolů.
,,Miluju tě, Freyo." Řekl a já se uvelebila hlavou na jeho hrudi a jednou nohou přes jeho nohu.
,,Dobrou, Damiene." Zašeptala jsem a konečně usnula.

***

Ozvala se rána. Okamžitě jsem vystřelila do sedu a Damien udělal totéž.
,,Taky jsi to slyšela, že jo?" Hleděl na mě a já přikývla. Oba jsme si vzaly narychlo župany a vyšli z pokoje.

,,Drž se zamnou, Freyo." Řekl a rukou mě dostal za sebe.
Sešli jsme po schodech do přízemí.

Oba jsme ztuhli, sotva se před námi objevila postava.
,,Avital?" Řekla jsem nechápavě. Zvedla ke mě zrak. ,,Raimonde?" Dostal ze sebe Damien a Raimond se na nás taky podíval.

,,Vy tady uprostřed noci...." Rimond Damienovi skočil do řeči. ,,Ticho, Dame!" Damien zmlkl a nechápavě zakroutil hlavou.

,,S Avital jsme vzhůru, protože jsme tu ránu slyšeli taky, my to nebyli." Řekl potichu Raimond a Damien zalapal po dechu. ,,Cože?!" Dostal ze sebe.

,,Chceš mi tím říct, že...." Damien zase začal zvyšovat hlad. ,,Damie...." Nestihla jsem mu říct, aby byl tak laskavej a zavřel zobák.

Jen tak tak jsem odstrčila Damiena a nohou odkopla vlka, který po Damienovi.....nebo možná po mě, skočil.

Vlk dopadl na zem a přeměnil se na mladíky.
Damien si k němu klekl a chytil ho pod krkem. ,,Co tady chceš?!" Zařval vztekle Damien. Samotáře by zabil, ale to jsem nemohla dopustit, protože byl taky docela mladý.

Položila jsem mu ruku na rameno a jeho svaly trochu povolily. ,,V klidu, Damiene." Řekla jsem klidně a Damien prudce vydechl vzduch nosem.

,,Co jsi zač?" Zeptal se znovu, ale už klidněji. ,,Kdo tě sem poslal?" Pokračoval. ,,Nikdo." Dostal ze sebe. ,,Lžeš!" Zavrčel Damien a přeměnil se na vlka, přičemž znovu zavrčel a tak ukázal své smrtící tesáky.

,,Poslala mě Serafina." Zašeptal se strachem mladík a Damien se přeměnil zpět. ,,Kdo je Serafina?" Ozval se Raimond. ,,Naše vůdkyně." Odsunul se od Damiena mladík.

,,Samotáři nemají vůdce." Odsekl Damien. ,,Teď už ano!" Zavrčel, přeměnil se na vlka a oknem utekl.

,,Sakra!" Damien praštil pěstí do země. ,,Serafina.....to neznám a nikdy jsem o ní neslyšel." Ozval se Raimond.

Raimond nechal prohledat celý dům a pak i zabezpečit, takže jsme se vydali znovu spát.

Znovu jsme leželi vedle sebe. ,,Jak jsi to udělala? Jak jsi ho odkopla?" Zeptal se překvapeně.
,,Já.....ani nevím. V tu chvíli, v tu vteřinu, jsem dostala strach, že by ti mohl ublížit. Tak jsem prostě zaútočila." Řekla jsem upřímně.
,,Mohl ti něco udělat." ,,Ale neudělal a jsme v pohodě všichni."

,,Doufám, že teď už se vyspíme." Zkonstatoval a já zavřela oči.

Pohled Damiena

Vzbudil jsem se a chvíli hleděl do stropu. Včera jsem mohl toho samotáře zabít a nebýt Freyi, tak asi i zabil.

Vstal jsem, oblékl se a vyšel z pokoje. Seběhl jsem schody, došel ke dveřím a otevřel. ,,Kam jdeš?" Ozval se Raimond.
,,Ven. Pročistit si hlavu." Odpověděl jsem. ,,Dávej bacha na samotáře." Dodal. ,,Neboj se, budu v pořádku.....jako vždycky." Pousmál jsem a se a vyběhl ven.

Přeměnil jsem se na vlka a vběhla do lesa.
Jen jsem běžel a přemýšlel. Míchaly se mi v hlavě všemožné myšlenky. Nechápal jsem tolik věcí a tak moc jsem se bál o Freyu.

Najednou se předemnou objevil vlk a já jen tak tak zabrzdil.
Huntere. Pozdravil jsem a oddechl si. Děje se něco? Jeho hrubý hlas se mi ozval v hlavě. Ne, jen jsem se potřeboval proběhnout. Odpověděl jsem klidně.

Musím vám něco ukázat, pojďte zamnou. Řekl a zmizel v keři. Nervózně jsem polkl a následoval ho.

Postavil jsem se vedle něj a podíval se směrem, kterým koukal.
Jen kousek od hranic našeho území byly samotáři. Nás si zatím nevšimli.

Co tady chtějí? Zeptal jsem se Huntera. To netuším. Ale opět jsou blízko našeho území. Řekl a odešel.

Ještě nějaký čas jsem tam zůstal ležet. Trhl jsem sebou, když se ozval hlas dívky.
,,Co tady děláte?!" Zvýšila hlas a všichni se na ní podívali. ,,Říkala jsem vám, že je blbost být tak blízko jejich území. Nic tím nezískáte. Takže se vraťte do domu!" Řekla vztekle a všichni se začali zvedat a odcházet.
Oni jí doopravdy poslouchají a přitom vypadá tak mladě.

Chtěl jsem odejít, ale jedna noha mi sjela.
Ona ke mě okamžitě otočila hlavu. Sotva jsem spatřil její modré oči, zmizel jsem v keři a rozeběhl se k domu smečky.
________________

Předem upozorňuji, že tenhle díl bude mít víc kapitol, než jednička.