Ty a Já? Navždy

29. Být spolu

Ucukl a oči se mu změnili na vlčí. Pak mě vhodil do cely a zavřel mříž.
Dal si ruku na ret. ,,Mrcho!" Odplivl si a odešel.
____________________
Pohled Damiena

Vběhl jsem do domu. Pak jsem vešel do své pracovny a zabouchl dveře.

Zoufale jsem si vjel rukou do vlasů. Pak jsem ze svého stolu všechno shodil. Kopl jsem do židle a ta kus odletěla. Praštil jsem obouma rukama do stolu, až deska stolu popraskala....a to to bylo kvalitní dřevo.

Došel jsem ke dveřím, opřel se o ně čelem a pak do nich několikrát za sebou praštil pěstí.
Následně jsem z plných plic zařval.

Párkrát jsem o dveře bouchl i hlavou. Došel jsem k poličce a začal po pracovně házet vším, co se mi dostalo pod ruku.

Dveře mé pracovny se pootevřely ve chvíli, kdy jsem o ně hodil skleničku. Takže se na chvíli zavřely a pak zase pomalu otevřely.

Dovnitř nakoukl Raimond. Knihami jsem začal házet o zem. ,,Damiene..." Vším, co mi přišlo pod ruku, jsem hodil o zem.
Vzal jsem další skleničku a chtěl s ní hodit o zem, když ke mě došel Raimond a mé ruce, i se skleničku v nich, chytil do svých.
,,Damiene." Znovu vyslovil mé jméno.

Zvedl jsem k němu vlčí oči. ,,Prosím, zklidni vlka v sobě." Hleděl mi do očí.
Z očí se mi pomalu spustily slzy a sklenička mi vypadla z rukou.

Pomalu jsem sjel na kolena a Raimond spolu semnou. Stále mi hleděl do očí. ,,To zvládneme. Zachráníme jí." Zakmital očima po mém obličeji.

,,Když tady všechno zničíš, nic nevyřešíš. Musíme přijít na to, jak Freyu zachránit. Ano?" Mluvil tak klidně, přestože jsem cítil, jak se mu třásly ruce. ,,Damiene! Ano?" Zeptal se znovu. Pomalu jsem přikývl a cítil horké slzy, jak mi tečou po tvářích.

,,Ale teď si odpočiň. Musíš se vyspat, abys mohl normálně přemýšlet zítra a pomohl nám vymyslet, jak Freyu zachránit." Pomohl mi vstát.

Vyvedl mě z pracovny. Pomalu semnou šel chodbou. Doprovodil mě až do pokoje a až k posteli.
Pak si mě otočil čelem k sobě a pevně objal.
,,Slibuju ti, že jí zachráníme. A uděláme pro to úplně všechno. Zase bude v pořádku. Slibuju." Odtáhl se ode mě.

Když odešel, lehl jsem si do postele. Ta postel mi připadala tak prázdná. Další slzy mi tekly z očí.

Vzal jsem si deku a sedl na na křeslo k oknu. Hleděl jsem na hvězdy, přikrytý dekou. Přál jsem si jediné.....aby tady semnou mohla být Freya.
Hleděl jsem na hvězdnou oblohu a přemýšlel nad tím, jak moc jí miluju. Nad tím, proč jsem byl takovej idiot a nechal jí do té bitvy jít s námi. Věděl jsem, jak moc milosrdná je. Mělo mi dojít, že udělá všechno pro to, aby zachránila všechny.
Jsem idiot. Idiot, který ze všeho nejvíc miluje svou družku.

Pohled Freyi

Uvelebila jsem se v jednou rohu cely a oknem, které bylo vysoko nad zemí, jsem pozorovala hvězdy a přemýšlela nad Damienem.

Musela jsem to udělat. Vím, že jsem ho zklamala, ale já musela. Nemohla jsem ty vlky nechat umřít. Musela jsem je zachránit.
Už jsem prostě taková.

A hlavně Damienovi věřím natolik, abych takovou věc, jako je vzdání se, udělala. Věřím mu a vím, že mě zachrání. Všechno dobře dopadne....musí. Miluju ho víc, než cokoli jiného na tomhle světě.

Znovu se mi zamotala hlava a lehce mě bodlo v břiše. Instinktivně jsem si ruku položila na břicho a konečně mi došlo, co to všechno znamená. Bolest hlavy, zamotání hlavy, lehká nevolnost a lehké bodání v břiše. Už jsem konečně věděla, co to znamená.

Pomalu jsem začala břicho hladit. ,,Neboj se....tatínek nás zachrání. Všechno bude zase v pořádku, to ti slibuju." Šeptala jsem a po tvářích mi stekly slzy. Horké slzy tekly a nešli zastavit.

,,Oba dva tě budeme milovat. Tatínek nás zachrání, slibuju. Věřím mu, víš? Věřím mu tak, jako jsem nikdy nikomu na tomhle světě nevěřila. Taky to jednou poznáš, slibuju. On nás zachrání a všechno bude v pořádku. Slibuju. Musí být." Dál jsem hladila své břicho, hleděla na hvězdy a ze všeho nejvíc si přála, být doma s Damienem. Obejmout ho, políbit a říct, jak moc ho miluju. Říct mu, že pro mě znamená všechno. Říct mu, že už ho nikdy nechci opustit. A hlavně....se k němu co nejvíc přitulit a v jeho náručí usínat.

Najednou se ozvaly kroky a já si rychle sedla. Vlk a vlčice zastavili před celou. Oboum mohlo být osmnáct a více.

Mladík otevřel celu. ,,Jestli se pokusíš utéct.....tak tě stejně chytí a k tomu nás dva zabíjí." Řekl mladík. Přikývla jsem.

Dívka vešla do cely. Dřepla si přede mě a dala mi deku. Mladík taky vešel a dal mi trochu jídla a vodu.

,,Proč to děláte? Proč mi pomáháte?" Zeptala jsem nechápavě.
,,Protože nejsme vrazi. Když se Serafina ukázala, tak všichni samotáři měli tři možnosti. Buď se přidali k těm, kteří už Serafinu následovali, nebo odešli. A ti ostatní...." Dívka se odmlčela. ,,Zabili." Doplnil jí mladík.

,,Proč za ní samotáři jdou? Proč jí následují a poslouchají?" Potřebovala jsem odpovědi. ,,Protože jim....nám, slíbila území. Jiné území, než území nikoho." Odpověděl mladík.

Povzdechla jsem si a na chvíli pevně zavřela oči. ,,Jsi v pořádku?" Zeptala se dívka. ,,Ne tak úplně. Moje tělo se ještě hojí z toho boje." Odpověděla jsem a povzdechla si.

,,Jak se vlastně jmenujete?" Zeptala jsem se po chvíli. ,,Nicolas." ,,Stella." Odpověděli oba. ,,Tak tedy....děkuju, Nicolasi a Stello." Usmála jsem se a oni oba přikývli a odešli, přičemž samozřejmě zavřeli mou celu.
_____________
Tak co říkáte na odhalení toho, že Freya čeká dítě?
Kdo to čekal?
A kdo to vůbec nečekal a překvapilo ho to?