Ty a Já? Navždy

28. Až budu mít obě

,,Zvedni ruce, aby všichni věděli, že jsi se vzdala dobrovolně." Zašeptal mi do ucha. A když jsem to neudělala, Srafina se na ně varovně podívala. Povzdechla jsem si a zvedla ruce nad hlavu. Serafina se usmála a svůj zrak obrátila k Damienovi a Raimondovi.
__________________
Pohled Damiena

Nemohl jsem uvěřit, že to Freya udělala, aby zachránila všechny ostatní....to jsme si nedomluvili.

Přeměnil jsem se do lidské podoby a hodlal tam jít, ale Raimond mě chytil za předloktí. ,,Jestli tam půjdeš, ona jí zabije." Řekl a hleděl mi se starostí do očí.
Otočil jsem se směrem k nim.

,,Přesně tak. Raimond má pravdu. Jestli sem teď půjdeš, Marcus jí zlomí vaz." Přitakala Serafina.

Pak se usmála. ,,Nemusíš se bát, Damiene. Nezabiju jí, dokud nebudu mít i družku Raimonda, Avital. Chci je zabít společně. Takže až je budu mít obě, zabiju je. Do té doby bude tvá milovaná Freya hnít ve vězení v bývalém domě Ledové, neboli Severské smečky." Zasmála se, jakoby to pro ní byla strašná zábava....a to asi i byla. Ona si to užívala.

,,Proč, Serafino? Proč chceš zabít družky bratrů Nightworldů?" Zeptal se nechápavě Raimond.
,,Můj milý Rai....mám k tomu své vlastní důvody." Sladce se usmála.

,,Vím, že mi Avital nevydáte ani, když budu vyhrožovat smrtí Freyi, protože teď víte, že Freyu nezabiju, dokud nebudu mít i Avital. Takže jí budu muset získat jinak." Řekla s úsměvem Serafin.

,,Jo a Dame? Užij si pohled na svou družku....vidíš jí naposledy. Protože až dostanu Avital....prostě je obě zabiju." Usmála se ještě víc....ona se baví našim utrpením, je tak bezcitná, že to jsem nebyl ani já v době, kdy jsem šel zabít alfu Tarana.

,,Opusťte naše území, hned!" Zařvala. Pak se zase usmála. ,,Samotáři? Jdeme. Tady jsme skončili." Dodala mile a všichni se rozešli pryč z Pláně samoty.

Sledoval jsem Freyu, jak jí Marcus vláčí pryč, za Serafinou.
Freya na chvíli zavřela oči....cítil jsem, že nějak využívá naše pouto druha a družky....a hned na to jsem pochopil, jak ho využívá.

Poslouchej mě, Damiene. Promiň, že jsem to udělala, ale jinak to nešlo, jestli jsem nechtěla, aby zemřelo spousty. vlků.
Za žádnou cenu nesmí Serafina získat Avital. Vím, že to dokážeš. Vím, že mě dokážeš zachránit. Ale nedělej žádné blbosti, mohlo by to skončit zle.
Neboj se, Serafina mi neublíží, dokud nebude mít i Avital. Budu v pořádku. A vím, že mě zvládneš zachránit. Zase se uvidíme.
Pak otevřela oči a pousmála se. Cítil jsem neskutečnou bolest na hrudi a do očí se mi nahrnuly slzy.

Pomalu jsem začal couvat z území samotářů. ,,Damiene..." Raimond se chystal něco říct, ale já se přeměnil na vlka a vběhl na naše území.

Pohled Freyi

,,Jdeme." Popohnal ně Marcus. Pak mi sundal ruku z krku, i z pasu a nechal mě jít samotnou.

,,Neber to nijak zle..." Srovnala semnou krok Serafin. ,,....proti tobě nic nemám. Takže si to, prosím, neber osobně. Mám nevyřízené účty s Nightworldy. Ale jak říkám....proti tobě nic nemám." Falešně se usmála.

Nechápavě jsem se na ní podívala. ,,Ty jsi asi magor, ne? Jasně, nic proti mě nemáš, ale zabiješ mě. Fakt dokonalý." Odsekla jsem. ,,Že jo! Já vím, že je to dokonalý." Zasmála se.

,,A ještě jedna věc....jestli teď zkusíš utéct, samotáři ti ublíží. Bacha, jsou ostří." Dodala a zase šla dopředu.

Marcus se ke mě naklonil. ,,Nebuď drzá!" Zavrčel mi do ucha, až jsem se zachvěla. ,,A nenazývej naší alfu magorem." Dodal.

,,Copak vy nevidíte, že je to psychopat?" Zeptala jsem se nechápavě.
Marcus mi stiskl zápěstí, a to tak pevně, až mi zápěstí začalo křupat. ,,Buď tak laskavá a neurážej jí. Říkám ti to naposledy!" Zavrčel a kdyby mi zápěstí nepustil, asi bych se tou bolestí sesunula n zem. Když mě pustil, cítila jsem, jak už se to hojí.

,,Jak ti mám říkat? Marcus?" Zeptala jsem se po chvíli. ,,Neříkej mi nijak. Radši mlč." Odsekl.

Po chvíli jsme vešli do domu. Začala jsem se rozhlížet. Dům už vypadal docela zchátrale. Ve střeše byl sem tam nějaká ta díra.

,,Tak jo.....chovej se tu jako doma." Usmála se na ně Serafina. ,,Dělám si srandu. Marcusi, zavři jí do vězení." Mávla rukou a šla po schodech nahoru. ,,S radostí." Řekl Marcus, chytil mě za předloktí a táhnul do sklepa. ,,Chodit ještě umím!" Zavrčela jsem na něj. ,,Tohle vrčení si nech pro někoho jinýho, protože mě to nezajímá." Řekl a dotáhl mě dolů.

Tam otevřel jednu celu a chystal se mě tam chodit.
Pak mě ale přirazil ke stěně vedle cely. Jeho modré oči se zahleděly do těch mých. Škodolibě se usmál.

,,Jsi opravdu hezká, Freyo. Nevěřil jsem tomu, ale když teď stojíš přímo u mě.....tak uznávám, jsi opravdu hezká." Přejel rukou po mém boku, chytil mi ruce a dal mi je nad hlavu.

,,Už Damienovi patříš úplně? Už jste spolu spali?" Ptal se škodolibě. ,,Naše duše už jsou dávno propletené!" Zavrčela jsem vztekle. ,,Takže jo....už jste spolu spali." Usmál se ještě víc škodolibě.

,,Takže ti bude vadit, kdybych tě políbil?" Zeptal se škodolibě a prsty přejel po mé klíční kosti. Pak se ke mě naklonil. ,,Ne....nebude mi to vadit...." Taky jsem se k němu naklonila. ,,...protože mě ani nepolíbíš!" Zavrčela jsem a kousla ho do rtu.

Ucukl a oči se mu změnili na vlčí. Pak mě vhodil do cely a zavřel mříž.
Dal si ruku na ret. ,,Mrcho!" Odplivl si a odešel.
___________
Omlouvám se, že jsem déle nevydával kapitoly. Snad vám to tahle kapitola aspoň trochu vynahradila❤️

V další kapitole bude takové menší odhalení 😏