Ty a Já? Navždy

5. Samotář

Sotva jsem popadl dech a zase zaostřeně viděl, jsem se vydal za bratrem tak rychle, jak jsem uměl.
____________
Pohled Freyi

Vyšla jsem z domu a zastavila několik metrů před lesa.
Dech se mi zadrhával v krku. Srdce mi tlouklo jako splašené.

Proběhl kolem mě Hunter. Okamžitě jsem ucítila kovový pach krve.
Vběhl do domů.

Chystala jsem se jim všem jít na pomoc. Ale když jsem se chystala proměnit, zpoza stromů vyšel stříbrný vlk a proměnil se.
,,Ne!" Vykřikl Cesan. ,,Nikam nejdeš." Došel ke mě.
,,Damien řekl, že zůstaneš tady." Dodal.
Krvácela mu ruka.

Zavrčela jsem a chtěla ho obejít. Ale chytil mě pevně za předloktí. ,,Říkám, že tam nejdeš!" Zvýšil hlas a oči se mu změnili na vlčí. Nepoznávala jsem ho.

,,Damien nemůže přijít i o tebe." Dodal a já pochopila, proč se tak chová. Slíbil Damienovi, že tam nepůjdu.

Pustil mě v momentě, kdy po něm skočil černý vlk.
Vyjekla jsem, když ho vlk svalil na zem. Pokousal ho.

Proměnila jsem se a vlka odhodila. Proměnila jsem se zpět a chtěla poct Cesanovi vstát.

Ale něčí ruce mě od něj tvrdě odhodili. Než jsem se stačila postavit, nebo proměnit, vlk na mě skočil.

Opřela jsem se rukama o jeho hruď. ,,Přestaň!" Zařvala jsem něj.
Nechala jsem jeho zuby, aby mi lehce sklouzly po ruce a převalila se.

Proměnila jsem se a postavila se mu čelem. Nejsi bojovnice. Vysmál se mi.

Zavrčela jsem a znovu po něm skočila. Odhodil mě.

Dopadla jsem na ruku, kde mě škrábl zubama a bolestí se přeměnila zpět na člověka.

Vlk po mě znovu skočil. Sáhla jsem po klacku a tak vlk místo toho, aby mi prokousl hrdlo, se zakousl do klacku.

Stačilo, abych zavětřila a došly mi dvě věci. Zaprvé, vlk je samotář. A za druhé, nemůže mu být víc, než osmnáct, možná míň.

Zaznamenala jsem, jak se Cesan z mála sil zmohl na zavytí.
Vlka jsem od sebe odstrčila.

Nechtěla jsem mu ublížit, vždyť je mladší než já.
Posadila jsem se. ,,Dost. Nech toho. O co ti jde?" Zeptala jsem se opatrně.
,,Přinutil tě někdo, po mě jít?" Zeptala jsem se znovu.
Na chvíli se proměnil na mladíka.
,,Ne. To já tě chci zabít." Sotva to řekl, znovu se proměnil na vlka a chtěl po mě skočit.

Ale nestihl to, protože po něm skočil tmavě šedý vlk...Damien. Doběhl sem i Raimond.

Damien dostal samotáře pod sebe a chystal se ho zabít. ,,Damiene, ne!" Zařvala jsem a on se na mě podíval. ,,Vždyť je mladší než já." Dodala jsem.

Samotář se ohnal a kousl Damiena do přední nohy. Damien zavrčel a vlk ho ze sebe shodil.

Samotář se postavil a upřel pohled na mě. Pak se ke mě rozeběhl. Chtěla jsem se postavit, ale podklouzla mi ruka, jak jsem pořád seděla na zemi, a tak jsem spadl na záda.
Samotář se odrazil od země.

Skočil na mě. Podíval se mi do očí. Ale já už viděla jen jeho tesáky.
Najednou po něm skočil Damien.

,,Ne..." Natáhla jsem k nim ruku, ale bylo pozdě. Samotář ležel na zemi, mrtvý. Damien krvácel.

Ruku jsem spustila podél těla. Z oka mi vytekla slza.
Damien i s Raimondem se proměnili. I mrtvý se proměnil.

Pomalu jsem se postavila na nohy. Damien se ke mě chtěl rozejít. ,,Ne...nech mě být..." Zašeptala jsem s pohledem upřeným na mrtvého mladíka, jenž měl život před sebou.

Přesvědčila jsem se, zda je Cesan v pořádku a nemá smrtelná zranění.
Raimond mu pomohl vstát.
Byl v pořádku...ani Raimond nebo Damien neměli zranění smrtelná, nebo moc hluboká.

Vešla jsem do domu a setřela si slzy. Vím, že mi Damien zachránil život a vím, že udělal správnou věc. A nevyčítala jsem mu to.
Ale bylo mi líto toho mladíka. Někdo ho musel poslat. A on mohl žít celý svůj život, ale byl mrtvý. Bylo mi ho líto.

Vešla jsem do pokoje a v koupelně jsem se umyla.
Pak jsem zašla za smečkovým lékařem. Obvázal mi zraněnou ruku a já se vrátila do pokoje.

Lehla jsem si do postele. Dveře se otevřely a já zavřela oči. Věděla jsem, že je to Damien, cítila jsem ho.

Posadil se na postel. ,,Já....slibuju ti, že najdeme toho, kdo samotáře poslal zabít nás...a zabiju ho. Zabiju toho, kdo samotáře poslal, aby tě zabili. Tady a teď ti slibuju, že ho zabiju, ať už to byl kdokoliv." Řekl a já věděla, že to myslí vážně.

Ale vyděsilo mě, když jsem viděla, jak Damien zabil toho vlka. Bylo to odporný. Ale udělal správně, to vím.

,,A něco jsi tam ztratila." Dodal a chtěl mi do ruky vložit zásnubní prsten.
Ale já po prstenu hrábla ještě dřív, než mi ho stačil do ruky vložit.

Když jsem si od něj prsten vzala, prsty jsem omylem přejela po jeho.
Okamžitě jsem si prsten nasadila.

Slyšela jsem, jak se smutně uchechtl a z postele vstal.
Šel ke dveřím z pokoje.

,,Je Cesan v pořádku?" Zeptala jsem se, stále k němu otočená zády. ,,Je." Povzdechl si a otevřel dveře.
A ty?" Zeptala jsem se. Slyšela jsem, že se znovu uchechtl. ,,Ano, jsem. A jak vidím, ty taky." Dodal.

Pak zavřel dveře. Chytila jsem pevně prsten, jenž byl na mém prsteníčku.
Damien mi zachránil život. Damien zabil mladého vlka.
A já...kdybych se uměla prát, ten vlk třeba mohl žít.