Ty a Já? Navždy

10. Vede je vlčice

,,Promiň." Zašeptala jsem já. ,,Jestli to tak moc chceš slyšet......odpouštím ti. I když jsem chtěl, abys mě kousla. Ale když to slyšet chceš, tak budiž." Řekl a já ho taky pevně objala
____________________
Pohled Damiena

Když jsem konečně Freyu přemluvil, že zvládnu jít za smečkovým doktorem sám a že už klidně může jít do pokoje, vydal jsem se z tělocvičny pryč.

Vešel jsem k lékaři. Nejdřív se na mě podíval a pak na mou ruku. U mě byl zvyklý, že mi pořád něco je, takže už ani nebyl překvapený.

Sedl jsem si na lehátko. Začal mi to obvazovat. ,,Od koho to je?" Zeptal se. ,,Od mé družky." Sotva jsem to řekl, zvedl ke mě pohled.
,,Nechci být vlezlý, ale......pohádali jste se?" Zeptal se opatrně. Znal mě, jinak by se neptal tak opatrně......jistě, že mě znal, byl u mého narození a s ním jsem vlastně vyrůstal celý život.

,,Ne, nepohádali. Jen jsme si tak trochu hrály." Řekl jsem a on mi ruku právě dovázal.
,,Není tak křehká, jak se zdá." Řekl, když obvaz položil na stůl.
,,Ne, to není." S tím jsem odešel.

Pomalu jsem šel po chodbě a přemýšlel. Věděl jsem, že bojovat bude schopná se naučit, jenže jsem se bál, že jí v boji samotáři ublíží. Nikdy nebude tak dobrá, jako bojovníci, protože není bojovnice......třeba se pletu a překvapí mě. Ale bál jsem se, že se jí něco stane.

Zastavil jsem a chtěl zaklepat na pracovnu bratra. Ale nakoukl jsem pomalu dovnitř.
Sláva, Avital mu dovolila, aby jí políbil.

Po chvíli ona odešla a já vešel. ,,Proč se usmíváš?" Zeptal jsem se a posadil se před stůl, naproti jemu.

,,To je jedno." Odvětil. ,,Co se ti zase stalo?" Naznačil k mé levé ruce.

,,Freya mě kousla." Odpověděl jsem s úsměvem. ,,Tak jo......proč se usmíváš? A proč tě zase kousla? Zase jste se pohádali?" Zeptal se nervózně.
,,Ne.....Freya se učí bojovat a já na ní narážel tak dlouho, dokud mě prostě nekousla." Pokrčil jsem rameny.

,,Proč jsi, sakra chtěl, aby tě kousla?" Nechápal. ,,Abych věděl, zda je vůbec schopná někomu ublížit." Odpověděl jsem a Raimond nejistě přikývl.

,,Hunter viděl pár samotářů v blízkosti našeho území." Řekl po chvíli nervózně.
,,Už?" Nechápavě jsem zamrkal.
,,Ten, kdo je vede, musí být netrpělivý." Dodal. ,,To znamená, že nebude trvat dlouho, a budou tu další samotáři." Řekl jsem fakt, který Rai už dávno věděl. ,,Takže jestli se Freya chce naučit bránit, měl by sis s tím jejím tréninkem pospíšit, bratře." Opřel se nervózně o opěradlo své židle.

,,Protože nevím, kolik jich bude tentokrát." Nezapomněl dodat.
,,Už víme něco o tom, kdo samotáře posílá k nám?" Zajímalo mě.
,,Ne tak úplně." Nechápavě jsem se na něj podíval. ,,Takže?"

Naklonil se přes stůl, aby mi byl blíž. ,,Gwenn, Fabio a Hunter viděli někoho na území samotářů, uprostřed noci. A zjistili dvě věci.....zaprvé, poznali, že je to ten jejich vůdce podle síly, kterou z něj cítili. Zadruhé.....byla to vlčice." Sotva to dořekl, vydechl jsem vzduch z plic a zamrkal. ,,Cože?!" Víc jsem toho na několik dalších vteřin nedokázal říct.

,,Vede je vlčice?" Zeptal jsem se po chvíli. ,,Silná vlčice a je mladá." Odpověděl. ,,Jak může být mladá vlčice natolik silná, aby mohla samotáře přimět, aby jí následovali?" Nechápal jsem. ,,Musí pocházet z velmi silného rodu." Viděl jsem na něm, že v tom taky tápe.

,,Takže nějaká mladá a silná vlčice si chce vytvořit smečku ze samotářů?" Zeptal jsem se. ,,Vypadá to tak." Přitakal.
,,Ale proč, sakra?! Proč by to někdo dělal?!" Zavrčel jsem vztekle.

,,Třeba z pomsty......chce si vytvořit smečku ze samotářů......vlků schopných zabití všeho, pokud za to něco dostanou." Odpověděl nejistě.
,,Ale v tom případě proč je ta vlčice posílá k nám, na naše území? A proč měli za úkol zabít Freyu?" Nechápal jsem.
,,Tak to nevím, Damiene. Ale musíme to zjistit. Protože dokud za ní samotáři jdou, následujou jí a dělají, co jim řekne, jsme v nebezpečí. Protože ta vlčice má evidentně něco proti naší smečce." Řekl a já k němu zvedl pohled, ve kterém se zračil strach se vztekem......budeme muset něco dělat, a to hodně rychle.

Pohled Freyi

Vyšla jsem z koupelny a posadila se na postel. Uklidňovala jsem se tím, že Damien chtěl, abych ho kousla.

Najednou se otevřely dveře a Damien vešel dovnitř. Pak dveře zabouchl. Vypadal rozrušeně.
,,Stalo se něco?" Zeptala jsem se. ,,Ne." Odpověděl a došel ke skříni.
,,Chci, abys mi říkal pravdu, když si tě mám vzít!" Zavrčela jsem a vstala z postele.

Otočil se na mě a povzdechl si. ,,Ten, co vede samotáře a posílá je na naše území a poslal je, aby zabili tebe.....je vlčice. Mladá a silná vlčice." Odpověděl a já nechápala.
,,Mladá a silná? Jak může být tak silná, aby jí následovali samotáři, jestliže je mladá?" Zeptala jsem se nechápavě.

,,Na to samé jsem se ptal já. Podle Raimonda musí pocházet z velmi silného rodu, jinak by nemohla být natolik silná, aby jí byly loajální právě nedůvěřivý samotáři." Řekl a došel ke mě.

,,Tu vlčici zabít musíme, jinak bude posílat další samotáře, dokud nezemřeš. A to nesmím dopustit." Pomalu mě pohladil po tváři.
,,Hunter viděl několik samotářů u našeho území." Dodal. ,,Tak brzy po prvním útoku? Ta vlčice mě asi opravdu chce zabít." Povzdechla jsem si. ,,Ne jen tebe.....musí jít ještě po někom." Řekl a jeho prsty sjely po mé klíční kosti, až mi naskočila husina.

Zvedla jsem k němu zrak a on se pousmál. Pak jsem se k němu natáhla a políbila ho.
___________________

Další snad bude zítra😉