Kdysi dávno vypukla válka pro vyhynutí draků, kde padla samotná matka draků, královna Viktorie.
Mnoho lidí věří, že draci nikdy neexistovali. Mohl za to například důvod toho, že se báli nebo nebyly zkrátka důkazy.
Dokud se nenarodila dívka s dračí...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ranní sluneční paprsky na mě dopadaly a pomalu hřály, když jsem opět seděla na kameni. Bylo klidné ráno a já měla dneska opět trénovat. Bohužel jsem na to dneska náladu neměla. Stejně jsem po chvíli vrátila domů. Zahlédla jsem jak druhá nejmladší sestra cvičí u vody. Šlo jí to pěkně. Dokonce i ona je lepší jak já. „Musíme ji to říct sakra! Nemůžeme ji to tajit. Aspoň né věčně." Slyšela jsem otcův hlas. O kom se to asi baví? pomyslela jsem si. „Otec má pravdu, matko. Už je na čase. Je jí patnáct let. Měla by to vědět." Jediná patnáctiletá tu jsem já z holek. Baví se snad o mně? Na chvíli nastalo ticho dokud ho někdo nepřerušil. „Ne, ještě ne. Ještě počkáme." promluvila matka a všichni si povzdechli.
„Ty tu snad špehuješ?" leknutím jsem nadskočila a prudce se otočila. Za mnou stála nejstarší sestra. Ta mě má v lásce ze všech nejmíň. „N-ne, já, já šla jsem domů." zakoktala jsem. „Nekecej!" sykla po mně. „Co se tu děje?" objevil se tu brácha. Ach joo. „No tady milá sestra vás odposlouchávala," vyzradila sestra a sladce se u toho usmála. Otočila jsem se na bráchu s bezradným obličejem a nevěděla, co říct. Stála tam rozzuřená máma i táta, ale ten nevypadal nějak naštvaně. Ani brácha. Kyle na mě kývl hlavou ať jdu za nim. Jako poslušnej králíček jsem šla. „Kyle, opovaž se něco říct!" vyhrkla matka. Jenže bratr nijak nereagoval a dál šel. Co se tu děje?
Procházel zahradou až pryč od domu, cestou kterou chodívám ke kameni. A opravdu jsme byli u kamene na kopci. Dřepla jsem si na kámen a nechala i místo pro bratra, jelikož byl kámen dost velký, vešli jsme se tam oba. Koukala jsem se do dálky na hrad a očkem jsem zjistila, že na něj kouká i Kyle. Jakoby chtěl každou chvílí něco říct, ale nic z něj nevycházelo. Povzdechla jsem si. Už jsem to nevydržela. „Kyle proč tu jsme? Jestli dovolíš, dneska jsem ještě netrénovala," Chtěla jsem vstát z kamene, když v tom konečně promluvil. „Vim, že sem chodíš, vim, že přemýšlíš stále o tom to místě, o svojim životě, o všem. Taky vim, co si myslíš o mně, mámě, tátovi a ostatních. Není to tak, že by tě neměli rádi, teda jak u kterých, někteří prostě jen závidí a někteří tu lásku neprojevují. Třeba já, chci ti pomoc, ale dělám to špatným způsobem očividně," smutně se na mě podíval.
„Lyd s Louim jsou ještě malý, nevšímají si moc, co se děje okolo nich. Megan by mě láskou umučila, nemá mě ráda. Všichni máte zvíře, kromě teda ještě Louise. Já ho stále nemám, jsem horší jak Loui. Taťka toho se mnou moc nenamluví, matka mě jen ponižuje a tys vypadal mnou už otrávený. Cítim se jako nějaká černá ovce." dokončila jsem.
Jediný, co mi na to Kyle odpoveděl, bylo: „Zachvíli přijď domů, pomůžu ti s tréninkem," a odešel.
