Kdysi dávno vypukla válka pro vyhynutí draků, kde padla samotná matka draků, královna Viktorie.
Mnoho lidí věří, že draci nikdy neexistovali. Mohl za to například důvod toho, že se báli nebo nebyly zkrátka důkazy.
Dokud se nenarodila dívka s dračí...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Seděla jsem na zemi a přemýšlela, co teď. Jsem přeci nástupkyně trůnu, něco bych měla dělat. To všechno je zajímavý, ale nemůžu tu jen posedávat. Nemůžu dovolit aby draci na dále museli žít ukryti a být hrozbou pro lidstvo. Nikdy nebyli hrozbou. ‚Tak začni'. Otočila jsem se za sebe kde seděla Medea, ani jsem ji neslyšela. ‚Jenže já nevím jak,'. Podívala jsem se na ni s nadějí, že by mi mohla poradit, kde začít. Najednou mě, ale napadla úplně jiná otázka. ‚Vážně chcete aby lidé věděli, že draci tu vždy byli a vyletět zase do světa? I s rizikem toho, že se to všechno může opakovat?'. Medea mi dala jasný pohled. ‚V tom pádě vim, kde začít,' Nasedla jsem na draka a vyletěli jsme do výšin. Myslím, že začnu stavět hradby a obnovím hrad, vybuduji panství.
Medea chvíli kroužila nad vesnicí, aby dala všem vědět, že tu je! Načež se ozval řev draka. Lidé, co stáli venku, co vycházeli z domů, všichni se zastavili! Strnule hleděli na to majestátný zvíře a nevěřili svým očím. Všichni byli v takovém transu, že ani křiku a útěku nebyli schopni. Přistáli jsme kousek od mé rodiny a já zahlédla Kyla. Utěšoval malou Lydii s Louisem. Vanessa a Megan jenom tupě zírali. Přistoupila jsem ke Kyleovi. „Ty jsi- proč jsi mi- ty- to je- vždyť-" úžasem koktal a nemohl zplodit ani jednu rozumnou větu. „Kyle, v pořádku, zavři oči a dýchej," mezitím jsem si dřepla jsem si k dvojčatům „Lyd, Loui, nemusí te se bát, neublíží vám. Nikomu neublíží, ššš." Hladila jsem je po tvářičkách a stírala slzičky. Stoupla jsem si zase a koukla na Kyla, který už tak nějak vypadal klidněji. „Potřebuji Tvou pomoc Kyle," koukal na mě a chvíli se rozmýšlel zda odpoví, alespoň to tak vypadá. „S čímkoliv," usmál se na mě a objal mě, „Jsem na tebe pyšný".
Po rozhovoru s Kylem jsem se vyhoupla zpátky na draka a vyletěla nad město. Několikrát jsme ho obkroužili a já tak mohla zjistit přesnější rozpoložení města. Byli jsme obklopeni hustými lesy a několika vody. Dobře to bych měla. Sletěly jsem zpátky dolu a jak jsem čekala, Kyle stál s několika lidmi na domluveným místě. Všichni ti lidi měli podstatu země. Přistála jsem a vysvětlila jim, co po nich chci. „Nekoukejte na mě jako na zjevení, prosim. Zda se někdo bojí a nechce mi pomoct, prosim, můžete jít zas pryč." Nikdo se nehnul. Oddechla jsem si, potřebuju co nejvíce lidí. „Momentální prioritou jsou hradby. Chci hradby, potřebujeme postavit vysoké hradby a k tomu potřebuji vás." Musela jsem mluvit nahlas, jelikož tu bylo docela dost lidí, díky čemuž vděčím Kyleovi. „Souhlasíte se mnou?" slyšela jsem slabé ano a sem tam pochybnosti. „Já vás neslyšim! Pokud chcete nadále zůstat v bezpečí musíme začít! Takže, souhlasíte se mnou?!" Opět slabé ano, ale známky pochybnosti zde už nebyli. „Neslyšim!" zakřičela jsem už protentokrát. „Anoo" ozvalo se sborově, ale né dostatečně přesvědčivě. „COŽE?!" ozvala jsem se z plna hrdla! „ANOOO!" „To se mi líbí" zašeptala jsem si pro sebe. „Dobře, takže teď vás po skupinkách naberu a rozdělim vás. Teď mě pozorně poslouchejte! Až uslyšíte dračí řev, tak začnete budovat. Až ho uslyšíte po druhé, tak přestanete! Je vám to jasný?!" „ANOOO!!" Tak se mi to líbilo.
Nasedla jsem na draka a postupně jsem umístila jednotlivé skupiny. Ku podivu se Medei nebáli, takže se nechali chytit do jejích drápu a letěli jsme. Skupinek bylo neuvěřitelně dost. Poté když už všichni byli na svých místech, tak jsem se odebrala s Kylem a jednou skupinkou k hlavní bráně. S Med jsme se domluvily ať to kontroluje ze shora a určuje. Myslim, že jsem nebyla připravena něco tvořit. Stále nevim jak jsou na tom moje schopnosti a hádám, že jsou furt minimální. Teď ale nemůžu váhat o mích schopnostech, pokud mám vládnout této zemi, nesmím se ukázat jako ubohá a slabá. Když najednou se ve vzduchu ozval dračí řev, nepřemýšlela jsem a svou energii jsem vynaložila do mých rukou, které jsem položila na zem. Cítila jsem jak se mi proutky energie dostávají přes prsty k zemi. Uvnitř sebe jsem cítila nashromážděnou zemskou energii, jenž nevim, kde se vzala. Takže jsem uvolnila celé své tělo, myšlenkám jsem nechala volný průběh a soustředila se na budování. Když najednou jsem ucítila jak ze mě proud energie přímo vzplál a rozšířil se všude kolem. Dračí řev zazněl po druhé. A všichni přestali.
„Jak si to dokázala?" zeptal se mě s údivem Kyle. Myslim, že jsem mírně zmatená. „Co myslíš? O čem to mluvíš?" Kyle se na mě zaraženě podíval a spustil. „Nedělej, že nevíš. Jak mile jsi položila ruce na zem, hradby byli pět metrů vysoko a my jsme nehnuli ani prstíkem!" Koukala jsem stále víc zmateněji než před tim. Zakroutila jsem nechápavě hlavu, „to je jedno," řekla jsem a nastoupila jsem na Medeu. Nemůžu tvrdit, že jsem o tom nepřemýšlela. Je to holý nesmysl abych to postavila já. ‚Ale ano, postavila. Tvé schpnosti síly pomalu a jistě, stoupají díky tomu, že jsi binat a k tomu královské krve. Teď už je na tobě jak se budeš učit a rozširovat tvůj živel.'
